Cid v zrcadle španělských romancí

IV.
Pedro Arías

Aríe Gonzala synek,
Pedro Arías hoch mladý,
vyzvání chtě nastoupiti,
válečný šat na se klad.

Svědkem v tom byl otec jeho,
Urraca mu kmotrou byla,
ze Zamory svatý biskup
četl mši sám před bojem.

Vztýčen v nádheře byl oltář,
svatý Jiří, Roman, Jakub,
jenž jest patron Hispanie,
poctěni jsou kadidlem.

Ležely na jednom stole
nové zbraně, které očím
byly zrcadlem, kdo zřel je,
čerpal sílu, mužnost z nich.

V ornátě předstoupil biskup,
četl mši a zpíval slavně,
kus po kuse zbraň posvětil,
Pedra Aríe též háv.

Na hlavu mu vsadil přilbu,
jež se leskla jako slunce,
s vytepanou květů zdobou
i s chocholem bílých per.

Pasovav jej za rytíře,
kmotr meč mu vytáh z pochvy,
udeřil mu na rameno,
k tomu tato slova děl:

„Rytířem jsi teď, můj synu,
šlechtic rodu šlechtického,
vychovaný ku věrnosti,
cos opustil chůvy prs.

Bože, dejž, bys takým zůstal,
jak si přeji, by si rostl,
trpělivý ve všech trudech,
smělé mysle ve bitvách.

Abys děs byl nepříteli,
postrachem svých protivníků,
vždycky šťastný se svým mečem
přátelům a poddaným.

Pevná hradba síla, naděj;
vyvaruj se vždycky zrádců,
ani v tvář jim nedív…