62 Kč
Elektronická kniha: Jaroslav Vrchlický – Moderní básníci angličtí (jazyk: Čeština)
E-kniha Jaroslav Vrchlický: Moderní básníci angličtí
Jaroslav Vrchlický[17.2.1853-9.9.1912] Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída se narodil roku 1853 v Lounech v rodině kupce. Jeho zájmy v mládí nejvíce ovlivnil jeho strýc, farář v Ovčárech u Kolína, kde chlapec trávil svá dětská léta. Vrchlický studoval na gymnáziu v Klatovech a po maturitě roku 1872 začal studovat teologii. Již v prvním semestru přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Slavný historik a essayista proslul historickými balladami, které psal na základě podrobnýeh studií. Jsou to v první řadě "Zpěvy ze starého Říma", kde snažil se napodobiti ztracenou národní poesii římskou tonem i obsahem a názory. Ve "Zpěvích z války občanské" chtěl provésti totéž z doby bojů puritanských. Vedle historické drobnomalby je tu patrná i nevšední síla básnická.
Při devíti bozích přísahal
Lars Porsena z Clusium,
"Víc bezpráví nemá trpěti
Tarquina veliký dům!"
Při devíti bozích přísahal,
den určil pro sněmu sbor
a poslů vyslal jízdeckých
na západ, sever; východ, jih
se vřadit pod prapor.
Na západ, sever, východ, jih,
vyjeli posli v ráz
a věží, městem, strání, ehatou
zněl polnic břeskný hlas.
Etrusku hanba klamnému,
jenž doma zůstává,
když v pochod Porsena z Clusia
se na Řím vydává.
A pěšáků i jezdců
proud valný trhne blíž,
z mnohého hřmí sem náměstí
i z žírných polí již,
i z mnohé tiché vesničky
ve buků skryté stín
jak orlí hnízdo kdes, které by v klíně nes
růžový Apennin.
Z mohutné Volaterrae,
kde pověstný hrad hrozí,
jsa stavěn páží obrů
pro krále, kteří bozi,
od přístavu Populonie,
jejž stráže vidí plát,
ze Sardinie sněžných hor,
jih vroubí jejich řad;
Z hrdého trhu Pisy,
královny západních vln,
kde přístav Marsilie
jest každý otrokův pln,
kde sladký Clanis kvítím
a revou, obilím běží
a ztad, kde zvedá Cortona
do vzduchu diadem věží.
Zdar dubům, jejichž žaludy
v Auseru bystřeň padají,
i jelenům, již haluze
Ciminských chlumů žvýkají;
ze všech řek pastýřovi
Clitumnus nejdražší jest,
z všech jezer Volsinskému vzdává
největší ptáčník čest.
Však teď víc břehy Ansera
ran seker neznají,
a sotva hory Ciminské
teď lovce vítají,
u Clitumnu se pase skot
a těká prostý pout
a volně drůbež potápí
se ve Volsinský proud.
Žeň Aretia letos
požíná kmetů dav,
a v Umbru hoši koupají
teď capající brav
a letos v Luně v kádích
mošt kypí v rudý nach
kol dívčích nožek, zní žert a smích,
však otec na Řím táh.
Vybraných věštců třicet,
ti nejmoudřejších v kraji,
ve službách Larsy Porseny
den i noc vytrvají,
těch třicet věštby luští
dnem nocí každý rys,
již z levé strany k pravé dlaň věštců v době tmavé
na plátno vryla kdys.
A divě jedním hlasem
těch třicet volá hned:
"Miláčku nebes, Porseno,
jen hni se, hni se v před!
Jen jdi a vrar se v slávě
v Clusia královský dům,
kol oltářů Nursie zlaté vtkni štíty,
jež urveš Římanům."
A nyní každé město
mu poslalo dav mužů svých,
pěšáků skoro sto tisíc
a deset tisíc na koních
a tak před branou Latia
se sešel velký ten sjezd,
v ten věru den se řici mohlo,
jak velký Porsena jest.
Neb tenkrát Etrusků voje
v šik spjaté zrak jeho zhlíd,
v nichž mnohý Říma vyhnanec
i čacký spojenců lid,
a s věru mohutnou druží
se k řadám jich připojil
sám z Tuscula Manilius,
jenž kníže Latinských byl.
V ten čas na žluté Tibeře
shon, úžas byl a jek,
neb k Římu z dálné krajiny
vše dalo se na útěk,
na míli kolem města
vše cesty ucpal ten proud,
dva celé dny a noci dvě,
až děsno pohlednout.
O berlích zástup kmetů
a těhotných žen sbor,
a matek, jichž sten padal
ve smavých nemluvňat zor,
a chorých na nosítkách,
jež otroků dav nes,
a s holemi a se srpy
brunatných ženců směs.
A s měchy plnými vínem
tu mezků i oslů dav,
koz, ovcí přečetná stáda
a dlouhé řady krav,
vůz mnohý praskající
bez rovnováhy hnán,
pod tíží obilí, nářadí
stál v ústí hřmících těch bran.
Teď z tesů tarpejské skály
krvavé v noční klid
hořící vesnice z dáli
moh římský občan zřít.
Dny, noci otcové města
se v rádní scházeli byt,
neb stále posli jezdili sem
zmar nový ohlásit.
Kde východ jest i západ,
Tusk okolo hor se rojí,
v Crustumeriu holubník
ni dům, plot neobstojí.
Až ku Ostii Verbenna
krajinu zpustošil,
na Janiculus Astur stoup
a silnou stráž tam zbil.
Nebylo hrdého srdce,
vím, v celém senatu,
jež nezvedlo by se vzpourou tou zlou
v bolesti záchvatu.
V ráz povstal konsul z křesla,
a každý otec vstal,
své togy podkasali
a spěchali, kde val.
Odbyli radu v stoje
u říční brány v ráz,
tu k hovoru, jak rozum dá,
byl věru malý čas.
Rozkázal ihned konsul:
"Pryč s mostem, dolů s ním!
neb Janiculum když padlo,
jen to můž zachránit Řím!"
Špeh prchaje sem vrazil,
tvář hrůzou schvácená,
"Již zbraní chop se, konsule,
již táhne Porsena!"
Na západ k nízkým pahorkům
obrátil konsul zrak,
a viděl nebe jako v bouři,
jen samý prach a mrak.
A rychle blíž a blíže
dým rudý táhne sem,
a z něho, kam se zrak zadívá,
kde kraj ten černý mrak přikrývá
se třeskný polnic zvuk ozývá,
tep kopyt, hlasů sněm,
a zřetelně teď, zjevně
se z mraku rozletěl svit,
a v levo i v pravo jak zlomený let,
a modravým světlem ocele kvet,
to lesklých je přilbic nepočet,
to kopí lze legie zřít!
A zřetelně teď, zjevně
nad lesklou čarou těch řad
měst dvanácti krásných zástavy
zřels v ohně odlesku plát.
Však hrdý prapor Clusia
se nade všecky vznes,
ten, který naháněl Umbru
i Gallovi stejný děs:
A zřetelně, teď zjevně
poznával měšťan dobrý
po šatu, po líci, po koních, přilbici
Lucuma bojovné obry.
Tu z Aretia Cilnius
hbitého ryzáka bod,
tu s dvojitým štítem Astur stal,
s tím mečem, jejž on pouze vzpjal,
tu s pásem zlatým Tolumn zjevný
a z hradu Verbena tam hněvný
od Thrasimenských vod.
A pod korouhví krále,
zkad přehlíd boje šum,
na voze seděl ze sloně
Porsena z Clusium.
Na pravé Manilius jel,
latinské moci pán,
na levo Sextus zrádný spěl,
jímž hanby té čin stkán.
Jak Sextovi v tvář hledli,
že s nepřítelem jest,
tu ryk se vznes až do nebes,
řev, vytí, kletby zvěst.
Kde jaká žena na střeše jest,
ta plila, klnula,
kde jaké dítě, malá pěst
se v kletbu zvednula.
Leč konsulův zor kalný
a němý byl jeho hlas,
když na val posupný patřil
i nepřítele pás.
"Jich přední voj zde bude,
než snesete vy most,
a ten když jedno…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.