Noc na Karlštejně

9. VÝSTUP 

Purkrabí, Arnošt, Karel IV. a několik sluhů s pochodněmi a vytasenými meči

PURKRABÍ (ještě za scénou) Jeho Milost již opustil Karlštejn! Ó, běda, běda, jděte a hledejte, sto kop, kdo najde tu nešťastnici! (Vejde. Jak spatří císaře, vrhne se před ním na kolena) Milost! Milost! Císařský pane! Nehodný sluha tvůj skládá v ruce tvé úřad, jejž tak špatně zastával.

KAREL IV. (udiven) Co slyším? – Co se stalo, pane purkrabí?

PURKRABÍ. Hledal jsem tě po celém hradě, nejjasnější vladaři jistě již vyplašilo tě z komnat tvých to hrubé porušení tvého zákazu, že jsi na odjezdu, teď v noci! Ó, běda, běda!

KAREL IV. Co se stalo? Vstaň, pane z Wartenberka!

PURKRABÍ. Co stojí Karlštejn, co tuto hlavu šedivou nesu na plecích, nestalo se, co dnes! Jeho Milost král Petr a vévoda Štěpán viděli na vlastní oči, nelze mi tedy déle zapírat a stavět se nevědomým. Ale já jsem nevinen, Milosti! Já ani tu nešťastnici neviděl.

KAREL IV. Nešťastnici? – Nechápu ani slova, pane purkrabí.

PURKRABÍ. Tvůj úsměv dodává mi síly, abych se vyznal ze všeho. Můj bratr Mikuláš – znáš ho, jaký jest blázínek...

KAREL IV. (k Arnoštovi) Co ještě uslyším?

PURKRABÍ. Má dceru Alenu, pravý to otcův kontrfej; děvče jest zamilováno po uši do tvého šenka, pana Peška Hlavně.

KAREL IV. Proto přec nemusíš klečeti, pane purkrabí. – Však nač mi to všecko teď vypravuješ? Když se mají rádi, ať se vezmou, já Peškovi bránit nebudu!

PURKRABÍ. Ale bratr nechce svolit, dokud pan Pešek nezíská ostruh rytířských.

KAREL IV. Nu, snadná pomoc. Dáme mu je.

PURKRABÍ. To já také říkal, měli počkat – a ne dělat hlouposti, ale již se stalo, jíž se stalo. – Svrhni všechen hněv svůj na mne, ale ty děti netrestej!

KAREL IV. Já tu dívku ani neznám – já ji nikdy neviděl – ale posud nechápu, kam směřuješ, pane purkrabí?

PURKRABÍ. Viděls ji, Milosti! – Stála na stráži ve tvých komnatách.

KAREL IV. (udiven) Na stráži? – V mé ložnici?

ARNOŠT (k císaři) Výborně! Je na falešné stopě!

KAREL IV. Nevšímal jsem si stráže. (Náhle přísně) Znáš však rozkazy naše, pane purkrabí. Když to pravíš, je to asi pravda; jak tam přišla ta dívka?

PURKRABÍ. Otec její, můj bratr Mikuláš, vešel v pošetilou sázku s panem Ctiborem z Fuchsberka, že toho dokáže, by proti zákazu tvému dívka zůstala přes noc na Karlštejně. Alena zkusila to, hnána beznadějnou láskou k Peškovi. Má vina jest, že dostala se v přestrojení mých barev na hrad – ale v dnešním shonu a víru mohlo se…