Listy II

148. Josefu Němci

V Šljači 4/9 55, —

Zde jsem; dnes ráno přišla jsem nahoru, ale v Hajníkách byla jsem včera již, že bych se ale již byla koupat nemohla, zůstala jsem raději dole. — Na štěstí když jsem předvčírem z Ostrihoma odjela, dostala jsem ještě na poště místo, což byla náhoda, — neboť se zapisuje na tu poštu jeden den v Pestu, druhý den v Prešpurku. — Divný to pořádek — dostávník žádný nejezdí. Musela jsem dát až do Bystrice, neboť to už se mezistacie nepočítají, 12 f 16 kr stříbra. Jeli se mnou dva knězi — ten co se mnou jel ve voze — byl profesor v Štávnici, nyní přijde do Pestu — velmi vzdělaný člověk a liberální, bavili jsme se jak náleží dobře. V Levicech jsme se potkali s poštou, co jede z Bystrice, a já slyšela z vozu známý hrubý hlas — jako Slotův. Ptala jsem se konduktéra a on řekl, že to z Bystrici profesor, že je z Čech a jede do Brna, — ale vtom také vůz odjel. A byl to Slota; nenatrefím ho doma. Ostatní jsou ale doma. — Když jsme v Steinbachu zadrželi, zpomněla jsem, jak před třemi roky ještě vše jinak bylo, — tenkráte se honil Hynek po stráni po náprstníku, a nyní roste mu tráva na hrobě. — Nesmím zpomínat, beztoho se mi dost stýská. — Záborský má faru jako panský dvorec — ale užitek opravdu nevelký. Letos měli zle — dříve v Juny a July deště, že mysleli, žatva že nebude, — pak bylo krásně a celý Srpen nekáplo. Úroda na zboží není tu velká, zelinu, ovoce málo, náramná síla housenek a ovoce spadalo deštěm, vino prý bude dobré a dostatek. Na staciích dva hrozny za i kr a jsú sladké. Farář přijal mne vlídně, a snad by mi i byt dal, ale jak pozoruju, bojí se, že jsem paní a sama, skrze lidi, nabídl mi ale, abych přicházela k němu obědvat, a bude mi posílat k snídání smetanu. Však je tu draho. Mám izbu v starém stavení — co jsou zřídla — malou izbu na půdě — a musím platit 20 kr CM na den — teď postelní prádlo zvlášť, posluhu, lázně, to je něco říci. Však já tu nebudu dlouho — vždyť bych tu musela nechat všecky peníze. — Musela jsem se také u doktora hlásit — a on mi hned radil zřídlo nejstudenější ráno ke koupání, dvě sklenice vody pití z Dorotského zřídla a večer sedací lázeň v Lenkéjové kúpeli. — Budu vidět. — Dnes mne v lázni náramně tělo štípalo, jako by mně mravenci po těle běhali, — a kůži jsem měla červenou jako rak — večer při sedání zase. Od chodění a koupání jsem ale tak zemdlená, že bych chodě spala.

Je tu ještě hostů dost, dnes přijela Rusekrovic (ministerní radda) rodina ze Štávnice a jedna baronka. — Jsou tu také Rárusovic, ale zítra odjedou, on je velmi špatný, zítra ráno tam půjdu.

5/9

Jsem tu nahoře jako na střeše a samojediná — ani bych se nikoho nedovolala. — Dnes bylo náramné parno, k večeru sehnala se mračna ze všech stran a nyní se lije a bouří až hrůza. — Bázlivá osoba by tu v mém bytu nemohla být. — V privátním domě jsem byt nedostala; jsou tu jen dva — Tekelčin a Serenčin dum, poslední nepronajímá nikomu, mimo arcivévodkyní, a v Tekelovém domě jsou zámky u všech dveří zutrhány a musela bych v něm být samojediná, a jak víš, je kousek cesty vzdálen od lázní. To jsou jediný privátní domy, ostatně jsou kamerální všecky. To jediné dobré je tu, že sběhnu se schodů a jsem už v lázních, že mi tedy nevadí ani špatný čas a nemusím se bát nastydnutí. To je hlavní věc, neboť jak se nastydne, může snadno dostat zimnici; také jí může dostat, kdo se víc koupá, než jeho organismus snese. To zřídlo, co já se koupám, je nejsilnější a velmi na mne účinkuje; mnozí zůstanou ve vodě i hodinu, já jen 1/4 hod., a to cítím každý nerv, a zajisté hodinu, než se upokojím, tak mne rozčílí, a hlava se mi hned rozbolí. Dr řekl ale, že mi to přejde. Tak i ta sedací lázeň na mne účinkuje. Voda, co piju, je ošklivá, ale dělá mi stolici. — Dobře vyhlížím, hladu mám dost a spím jak snop, jen kdybych se těch vnitřních bolestí zprostit mohla a řezavky, tu pořád ještě mám. Ráda se podívám, jak mně ty lázně poslouží, Dr řekl, že jsem přišla na příliš krátký čas, že bych alespoň 4 neděle tu být měla a pak prý ještě na hory. Zdá se být rozumný, neboť ve všem se srovnával s Pražskými. Jmenuje se Hageman. Ta paní ministerní raddová tu myslím nezůstane — povídal nám ráno Dr, že …