Noci se uklidňují a rozvinuje se honba na vodicí prstence granátů a hedvábné padáky francouzských raket. Proč jsou vodicí prstence tak hledány, nikdo vlastně dobře neví. Sběratelé prostě tvrdí, že mají velkou cenu. Někteří jich s sebou tahají tolik, že, když se vracíme, jdou pod jich tíhou jako hrbatí. / Haie udává aspoň nějaký důvod; chce je poslat své nevěstě místo podvazků. To ovšem vyvolá u Frizů nevázanou veselost; tlukou se do kolen, to je vti…

Více
  • 13. 5. 2023

1. / „Nech už toho, Georgi,“ syčel na mě Russ. „Vylez z tý vlhký díry a pojď pozdravit krásný nový den.“ Právě se vrátil z přespolního běhu, štíhlý, opálený, vlasy zmáčené ze sprchy přilepené k hlavě. Vypadal jako Indián – jako krásný Indián z východního pobřeží. Nahlížel do knihovny a mhouřil oči v té tmě. „Sakra, vždyť tu stejně nikdo není,“ konstatoval už normálním hlasem. „Však taky kdo má všech pět pohromadě, co by tu dělal? Pojď, půjdem se naj…

Více
  • 13. 5. 2023

„To bude zase západ slunce jak ze Sixtinské kaple!“ zvolala Tommy Damonová. Obrátila oči k balkonu jako holčička. Večerní nebe s chlupatými pruhy mraků se proměnilo v ohnivý proud rumělky a zlata na pozadí azuru, který se táhl do nekonečna. „Jsou neuvěřitelné, viďte?“ / „To ano,“ přisvědčila Emily svým tichým, odtažitým hlasem. „Díky nim člověku občas skoro připadá, že to celé má smysl…“ / Massengale se na ni podíval, ale jeho manželka se tvářila zcela…

Více
  • 13. 5. 2023

Ještě dávno nepadla dvanáctá, ale táta už se u svého svěráku nějak podivně ošíval a vrtěl. / „Jako když na něj leze jaro,“ mysli si Pepík, ale piluje dál jakoby nic a nemá to tátovi za zlé. V Praze je veselo, včera večer stříleli gestapáci lidem nad hlavy, trhaly se německé firmy, volalo se sláva a zas fuj, hanba, pryč s fašismem, tabulky s tramvají se házely do Vltavy. Pepík byl při tom hnedle do půlnoci. A když šel konečně spát, měl jen jediný str…

Více
  • 13. 5. 2023