Vyznání: Spravedlnost pro Karla Maye

Pravda a fantasie

Dr. E. A. Schmid,
ředitel nakladatelství

Karel May měl pohnutý život. Je proto přirozené, že mnohý zážitek i mnohé osoby, s nimiž se setkal, básnicky zpracoval. Teď ovšem je velmi nesnadné zjišťovati jeho vzory v jednotlivých případech.

V nejdokonalejším svém díle, v románě „Vinnetou“, idealizoval May indiánský národní charakter. Tak to alespoň sám prohlásil pisateli těchto řádek několik roků před svou smrtí. Tehdy řekl May výslovně, že poznal již četné indiány, z nichž mnozí jednotlivci byli ryzí a hluboce mravně založení lidé. Tyto dobré charakterové vlastnosti pak sloučil v ideální obraz Vinnetoua. Podobně je to s Hadži Halefem Omarem. Zde pokoušel se May vykresliti vynikajícího představitele Orientu se všemi přednostmi i se všemi slabostmi této rasy.

Oproti tomu je však bezpečně prokázáno, že jiné osobnosti, Mayem vykreslené, vskutku žily. Když v knize „Vánoce“ vylíčil osudy svého spolužáka Carpia, přišly, jak mi vypravovala paní Mayová, stížnosti od jeho příbuzných, kteří cítili se dotčeni líčením osob. Jiný spolužák Mayův, Pfefferkorn, který spisovateli posloužil za předlohu k „tlustému Jemmy“, zemřel teprve r. 1916 v Lawrence, Mass. (USA). Mayův sluha, Sejid Omar, kterého líčí v knize „Mír na zemi“ a který ho doprovázel po celé cestě Orientem v letech 1899-1900, psal Karlu Mayovi ještě před několika lety arabský, city překypující dopis. Ve sbírkách Mayových je též několik obrazů tohoto sluhy – jeden z nich přinášíme. Budiž poznamenáno, že tento sluha nejmenoval se ve skutečnosti Omar, nýbrž Hassan, May však hned při počátku cesty zaměnil toto všední jméno za libozvučnější – Omar. Již z toho je vidět, jak Mayova fantasie podpírala jeho zážitky. Omar, který byl tehdy mladým mužem, dnes snad ještě žije, stejně jako Wilkins z téhož románu, kterému je dnes 83 roků.

Samorostlý Krüger-bej, který byl vskutku zamilovanou postavou našeho spisovatele, je osobou historicky prokázanou. Ba, je podobno pravdě, že May tohoto muže skutečně znal. I Abu Hamza Miah, „otec pěti set“, skutečně žil, nemluvě ovšem ještě o jiných, jako např. Lopez Jordánovi, Sarmientovi, Alsinu, Latorreovi, Alvarezovi, Mahdim a náčelníku Kafrů Sikukunim; o těch lze se konečně dozvěděti bližší v každém větším naučném slovníku. I kurdský šejk Jamir, jeho manželka a malý Kudir, o nichž vypravuje May v románu „V říši stříbrného lva“, jsou historickými osobnostmi; (viz Nolde: „Cesta do vnitrozemí Arábie, Kurdistanu a Arménska“, vyd. v Brunšvíku r. 1895.) Jiné postavy: Mohamed Emin, Ali bej, Sir David Lindsay, náčelník Komančů To-kei-chun, Dakoťan Wohkadeh aj. v. jsou utvořeny podle různých osob, jež hrály určitou úlohu v cestopisných dílech, spisovatelem použitých. Mnohé jiné postavy jeho románů ovšem nemají historického podkladu.

V románě „Poklad na stříbrném jezeře“ vystupuje magistr Jefferson Hartley^[35]. K této postavě sloužil za vzor „Sequah“, proslulý zázračný doktor. Uvážíme-li, že May označil tohoto hrdinu jeho pravým jménem Hartley, ačkoliv takové osoby jsou obyčejně známy svým současníkům jenom pod jménem smyšleným – „uměleckým“ – nebude asi nepodobno pravdě, že tohoto lékaře poznal May osobně a že ho pak po změnách, které záležely v povaze románového děje, použil za románovou postavu. Sequah se narodil r. 1844, byl tedy skoro stejně stár s Mayem. Vídeňský list „Zeit“ ze dne 16. února 1916 přinesl o něm posmrtnou vzpomínku.

Myslím též, že mohu věřiti,…