Poklad na Stříbrném jezeře

LSTÍ PROTI LSTI

V časech, kdy se staly věci, o nichž vypravujeme, byl Sheridan zapadlé hnízdo, obývané víceméně přechodně jen několika desítkami železničních dělníků. Těch pár stavení, vlastně spíš nouzových staveb, kamenných, dřevěných, anebo dokonce jen uplácaných z hlíny, mělo ovšem nad vchody velice hrdé nápisy. Byly tu hotely a saloony, i když takové, že by se v nich například v Německu neubytoval ani poslední tulák. Stály tady však i docela úhledné skládací domky, které se daly kdykoliv rozebrat a postavit v krátkém čase na jiném místě. Nejvýstavnější budova pak stála stranou na malém vršku a dodaleka hlásala zřetelným, velkým nápisem: CHARLES CHAROY, INGENIEUR. Hartley a Winnetou mířili právě sem. Zastavili se až přímo před vchodem. Stál u něho nějaký kůň s indiánským sedláním i uzdou.

„Uff“, Winnetou seskočil a upřel na zvíře rozzářený pohled. „To je velice ušlechtilý kůň, zaslouží si dobrého jezdce. Určitě patří bledé tváři, kterou jsme ráno potkali.“

Přivázali oba své koně a rozhlíželi se po okolí. Široko daleko neviděli nikoho - zjistili však, že dveře jsou otevřené, a vstoupili tedy dovnitř. Vstříc jim vyšel mladý černoch, prý odkud přijeli a co si přejí. Než mohli odpovědět, otevřely se boční dveře a objevil se běloch, který upřel na Apače udivený, ale přívětivý, milý pohled. Ten mladý muž byl sám inženýr Charoy. Podle jména, hnědého zabarvení kůže i podle tmavých kudrnatých vlasů se dalo soudit, že pochází odněkud z jižních států, snad z nějaké francouzské rodiny.

„Kohopak hledáte tak brzy po ránu, meššúrs?“ zeptal se zdvořile a lehce se uklonil.

„Chceme mluvit s Mr. Charoyem,“ řekl Winnetou.

„Well- to jsem já. Prosím, pojďte dál!“

Ustoupil dál do místnosti, aby ho oba příchozí mohli následovat. Malý, jednoduše zařízený pokojík byl zřejmě inženýrovou pracovnu. Psací stůl pokrývaly listiny a plány. Přisunul před oba muže židle. Yankee se posadil ihned, Apač však zůstal stát, jen zdvořile pokynul hlavou a představil se: • „Jsem Winnetou, náčelník Apačů...“

„To vím,“ vpadl mu inženýr do řeči.

„Víš? Ty jsi mě už někdy viděl?“

„Já ne. Ale je tu někdo, kdo tě dobře zná a kdo tě viděl přijíždět. Jsem velice potěšen, že se mohu seznámit s tak slavným náčelníkem. Prosím, posad se a řekni, co tě ke mně přivádí. Jsi mým hostem.“

Winnetou se posadil na židli. „Znáš bledou tvář jménem Bent Norton, která žije dole v městě Kinsley?“ zeptal se.

„Ano, velmi dobře. Patří k mým dobrým přátelům.“

„A znáš člověka jménem Haller, který pracuje u něho v kanceláři?“

„Neznám. Co s ním má být?“

„Dnes k tobě přijde ještě s jednou bledou tváří a bude mít doporučující dopis od tvého přítele Nortona. Budou tě žádat, abys jim pomohl najít práci. Ale dej pozor - není to Haller se svým přítelem, kdo přijde, ti dva jsou vrazi. Jestli si budeš počínat chytře, zjistíš, co mají vlastně v úmyslu.“

„Snad mě nechtějí také připravit o život?“ pousmál se Charoy nedůvěřivě.

„Kdo to může vědět,“ řekl Winnetou vážně. „Možná že; chtějí připravit o život …