Petrolejový princ I

Provázeni Petrolejovým princem, jeho bratrem a Pollerem, cválali Rollins a Baumgarten na svých koních bez zastávky k Mogollon Mountains, kam dorazili k poledni. Tam nalezli teprve stín, chlad i vodu. Sesedli z koní a usadili se při potůčku, aby dopřáli zotavení sobě i koním. Již cestou vyprávěl Grinley peněžníkovi smyšlenou pohádku o jeho osvobození a snažil se, aby jí dodal co nejvíce pravděpodobnosti. Podařilo se mu to; Rollins byl přesvědčen, že jedná s počestným mužem a těšil se z toho, že získal i v Buttlerovi a Pollerovi dobré společníky.

Odpočinuli si, nasedli opět na koně a jeli dál po celé odpoledne bez přestávky až do večera, kdy zastavili na místě, které se dobře hodilo k nočnímu táboření. Nablízku byla voda a dost suchého dřeva, potřebného k udržování táborového ohně. Rollinsovi nebylo nápadné, že jeho společníci jsou vesměs znamenitě zásobeni potravinami, které mohli získat jenom v pueblu. Když Poller zapaloval oheň, namítl Buttler s netajenou starostlivostí:

"Jsme na území Nijorů. Nebylo by lépe se obejít bez ohně, který nás může prozradit?"

"Není nebezpečí," odpověděl Petrolejový princ. "Žiji s Nijory v dobré shodě."

"Pamatuj, že vyhrabali válečnou sekeru!"

"To pro mne nemá význam, protože Nijorové ani na válečné stezce mi neublíží."

"Buď jak buď; Nijorové bydlí na severu a na jihu jsou Gileňové, jsme tedy na rozhraní dvou nepřátelských kmenů, které na sebe nevrazí a mohou se právě v těchto místech setkat. Potulují se tu jistě zvědové z obou kmenů, a ti bývají vždycky nebezpeční. Neušetří ani přítele ani nepřítele."

"A já ti říkám, že můžeš být jistý, že široko daleko není mimo nás živé duše. Toto místo je tak hluboko skryto, že jsem se tady ještě nikdy s člověkem nesetkal a také ani nejmenší stopy po lidech nenašel. Můžeme klidně zažehnout svůj oheň."

Grinley byl však dokonale přesvědčen o správnosti svého tvrzení a přece neměl pravdu. Od severu sem právě v této chvíli cválali dva jezdci, kteří sice neviděli jeden druhého, avšak, jak se zdálo, směřovali přesně k tábořišti Grinleye a jeho společníků.

Oba jezdci byli vzdáleni asi tři anglické míle od tábořiště a jednu míli od sebe, oba však směřovali k jihu.

Jeden z nich byl běloch a jel na krásném černém koni s rudým chřípím a pověstným chocholkem v dlouhé hřívě, který Indiáni pokládají za nesporné znamení vynikajících vlastností zvířete. Sedlo i postroj byly znamenité indiánské práce. Muž sám nebyl příliš vysoké postavy ani moc širokých plecí, jeho šlachy však jako by byly ze železa a svaly z oceli. Temně plavé vousy lemovaly jeho ožehnutý, vážný obličej. Byl oblečen do leggin na okrajích roztřepených, a do lovecké košile, rovněž na švech zdobené třepením. Vysoké boty měl přetaženy až přes kolena, a jeho klobouk se širokou střechou byl kolem dokola zdoben špičkami ušních boltců šedých medvědů. Na širokém, z několika řemenů spleteném opasku visela dvě pouzdra s revolvery a Bowieový nůž. Od pravého ramene k levému boku měl přehozeno laso, zhotovené z několika pevný…