Petrolejový princ I

KAPITOLA DRUHÁ
V pueblu

Na malé řece San Carlos, přítoku řeky Gily, se rozkládal ranč, který byl podle svého tehdejšího majitele nazýván Poměrovým rančem. Američanovi Fornerovi patřily velké lány pastvin; k polnímu hospodářství se hodila však jen část země, ležící přímo u řeky. Stavení nebylo veliké, avšak pevně stavěné z kamene a bylo obklopeno zdí, dvojnásobně převyšující výšku muže. Zeď byla stavěna neobyčejně důkladně a v malých vzdálenostech opatřena úzkými střílnami. Toto zařízení bylo nutné v tomto odlehlém a nebezpečném okrsku země. Dvůr, který uzavírala zeď, byl tak veliký, že rančer do něho mohl vehnat všechen svůj dobytek, kdyby mu hrozilo nebezpečí od nepřátelských Indiánů.

Bylo právě nejpříznivější roční období; step byla porostlá velice hustou zelenou trávou, na které se s chutí pásla stáda ovcí a hovězího dobytka; také se tu zcela volně páslo několik tuctů koní, hlídáno několika kovboji, kteří si krátili dlouhou chvíli své mírové služby hrou v karty. Široká, k řece obrácená brána v ohradní zdi byla otevřena dokořán. Právě se mezi nimi objevil rančer, pravá, svalnatá, zálesácká postava, plná síly a tvrdosti. Přelétl ostrým pohledem pasoucí se stáda, zastínil si rukou oči a zadíval se pátravě do dálky. Tu se objevil v jeho obličeji výraz napětí: pak se obrátil do dvora a zavolal:

"Haló, boy, připrav láhev brandy! Přichází muž, který se jí podívá až na dno."

"Kdopak?" zvolal chlapík, který se objevil v okně domu - byl to rančerův syn.

"Petrolejový princ."

"Přichází sám?"

"Ne. Jsou s ním dva jezdci se soumarem."

"Well; umí-li ti dva pít jako on, vynesu hned několik lahví."

Před domem leželo několik kamenů, které byly uspořádány tak, že největší z nich tvořil stůl a menších bylo možno používat jako sedadla. Rančerův syn vyšel z domu a postavil na stůl tři láhve a několik sklenic; pak přešel dvorem k bráně, aby tu vedle svého otce vyčkal na příchozí.

Jezdci zatím dorazili až k protějšímu břehu řeky a vehnali bez rozmýšlení koně do nehluboké vody.

"Divná věc!" prohodil starý Forner, "myslím však, že se nemýlím. Co toho muže vlastně žene z bezpečného Arkansasu do našich nehostinných končin?"

"Koho?" zeptal se syn.

"Rollinse z Brownsville."

"Je to snad majitel oné firmy, se kterou jsi byl kdysi ve spojení, otče?"

"Yes, je to on, nemýlím se! Jsem velice zvědav na to, co hledá v divoké Arizoně."

Jezdci zatím přebrodili řeku a pustili se cvalem k ranči. Přednější z nich volal již zdaleka:

"Good morning, Mr Fornere! Máte nějaký ten doušek pro tři gentlemany, kteří div žízní nespadnou z koní?"

Ten, který mluvil, byl dlouhý, suchý muž, jehož obličej, rysů neobyčejně ostrých, byl ožehnut sluncem a ošlehán větrem a nepohodou. Byl oděn pro tuto krajinu přímo přepychově, nezdálo se však, že oblek byl zhotoven přímo pro něho.

Druhý jezdec byl starší muž, na pohled velmi blahobytný. Rychlá ranní jízda mu zřejmě působila potíže, byl důkladně zpocený. U sedla mu visela krásná lovecká puška. Měl-li u sebe ještě jiné zbraně, neb…