Ardistan a Džinistan III – V bažinách Ardistanu

Karl May

69 

Elektronická kniha: Karl May – Ardistan a Džinistan III – V bažinách Ardistanu (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: may10 Kategorie: Štítky: ,

Popis

Karl May: Ardistan a Džinistan III – V bažinách Ardistanu

Anotace

Poslední Mayův román z orientálního prostředí a těsně navazuje na román V říši stříbrného lva. Ardistan a Džinistan jsou dvě fiktivní země – Ardistan představuje zejména ve svém vládci špatné lidské vlastnosti a vzhlíží závistivě k mírumilovnému Džinistanu, jehož vládce naopak boj, který nabízí ardistanský emír, odmítá a v nouzi Ardistanu nabízí pomoc. Je na emírovi z Ardistanu, zda pomoc přijme. A Kara ben Nemsí má být nástrojem, který pohne emíra ke smíření.
Román v jistém ohledu připomíná novodobé fantasy eposy, pozadí příběhu je tvořeno legendou a věštbou, která v průběhu příběhu dojde naplnění. Pasáže v městě mrtvých jsou na hranici indiana-jonesovského dobrodružství spojeného s náznaky nadpřirozené báchorky. Mayův pacifismus promlouvá v plné síle, vyzývá k vítězstvím bez obětí a krveprolití a doufá, že tomu tak v budoucnu bude.

Karl May - životopis, dílo, citáty, knihy ke stažení

Karl May – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ardistan a Džinistan III – V bažinách Ardistanu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA TŘETÍ
Proti sobě

Ten den před večerem panoval na Mahalámove jezeře zcela jiný ruch, než v dřívější i dávno minulé době. Vládce Ardistanu rozbil svoji rezidenci v Městě mrtvých a toto město najednou ožilo tak, jako by smrt byla z jeho prostor navždy zapuzena. Panovnice s dětmi byla ubytována způsobem, odpovídajícím jejímu postavení. Emír a my ostatní pak rovněž. Neboť z ohledu na přítomnost vojska jsme zavrhli bývalou skromnost uprchlíků a nyní jsme zjevně ukazovali, že jsme se nevzdali jakéhokoliv práva, která jsme měli již dříve.

Vznešenější Čobani a Usulové bydleli u nás na jezeře. Proto zde měli umístěny i koně. Všechno, co v evropských poměrech nazýváme generálním štábem, zásobovacím štábem, hlavním stanem, to vše muselo být umístěno zde. Bylo tu otázek, pochůzek a odpovědí, že člověk ani nezažil pokojnou chvilku. Byly otevřeny zásobárny a zatímco přívrženci Pardála byli přesvědčeni, že zde všichni zahyneme hlady, měli jsme potravy k nevyjedení a vody více než jsme potřebovali.

Vojsko bylo umístěno v citadele a protože tato nestačila, i ve vojenském městě. Koně všech těchto lidí byli napájeni u řeky, jejíž voda nejenže neopadávala, ale k naší veliké radosti neustále stoupala. Do Ardu a do pouště byly vyslány hlídky, které nesměly být spatřeny a měly nám ohlásit každý pohyb nepřítele. Tyto hlídky byly pravidelně střídány. Jak bylo možné toto všechno tak rychle zařídit a uspořádat, nikomu, jak se zdálo, hlavu příliš nelámalo. Však ten, kdo měl otevřené oči, viděl, že to byl skromný, tichý a zdrženlivý šejch el beled, který byl duší všeho tohoto pořádku. Já sám jsem to ovšem také nezpozoroval hned první den, ale až následující večer. Když jsem však objevil, jak dovede v tichu a nenápadně všechno ovládat a uhlídat, sledoval jsem jeho vliv ještě hlouběji a brzy jsem poznal, že nás všechny inteligencí předčí a že má na zdejších událostech patrně větší podíl, než by se zdálo.

Na emíra učinilo obrovský dojem, že se všichni ti, kdo byli na bíle popsaných lístcích pro Džemmu živých předurčeni, dostavili, ačkoliv by tomu člověk mohl jen těžko uvěřit. Dal je svolat a sdělil jim, o co se jedná. Odešli pak s námi do obou sálů džemmy, aby obhlédli situaci. Jejich jednání a chování odpovídalo vážnosti okamžiku. Všichni byli potichu, vážní a hluboce dojati. Abd el Fadl, Marhamé a šejch el beled nemluvili vůbec. Zato mluvil tím více šejk Čobanů. Chtěl vědět všechno možné, aby mohl splnit svou povinnost, která mu, jak se zdálo, ležela příliš na srdci. Přitom však, jak jsem pozoroval, neměl ani zdání o pravém významu dnešní půlnoci. Považoval zajisté všechno za pověrčivou hru s mrtvými, u šamanů obvyklou. Neřekl to však, právě tak jako všichni ostatní nemluvili nic o osobních dojmech, které na ně tato příhoda udělala. Ať si však jednotlivci mysleli o věci co chtěli, v jednom se všichni zajisté shodovali, že se totiž jedná o blaho emírovo a celého jeho pokolení, a očekávání, jak si bude emír počínat, bylo tak napjaté, že při večeři nikdo z n…

Mohlo by se Vám líbit…