Ardistan a Džinistan III – V bažinách Ardistanu

KAPITOLA ČTVRTÁ
Bitva na Džebel Alláh

Bylo po emírově vjezdu do města. Nic neporušilo jeho slavnostní okamžiky, ačkoliv jsme byli připraveni na ojedinělé projevy nespokojenosti a nenávisti. Jak podivná je to věc! Bylo povstání, byl sesazen panovník a dosazen nový, a přece jsme v zámku našli všechno na místech tak, jak to emír opustil. Růžek koberce v mém pokoji byl právě tak přehnut a miska s vodou pro psy stála na stejném místě, kde stála, když jsem tento pokoj opouštěl. A podobně to bylo i ve všech emírových pokojích. Člověk měl dojem, jako by se v jeho nepřítomnosti nedělo nic neobyčejného.

Bohužel nezměněn zůstal jen zámek, venku mimo jeho zdi bylo změn dost. Zde bděla věrná osobní stráž a proto se nikdo neodvážil přeložit stéblo křížem. Avšak i venku bděl muž nad tím, aby změny způsobené povstáním trvaly jen dočasně. Tento moudrý, obezřetný a prozíravý muž byl křesťanský velekněz. Jemu byl emír zavázán nezměrnými díky. Proto jej nyní jmenoval, nehledě vůbec k jeho duchovnímu důstojenství, nejvyšším velitelem města, právě tak jako Pardál ustanovil předtím BAŠ islámiho svým zástupcem.

Tento BAŠ islámi byl ještě do včerejšího večera nejvyšším pánem ve městě. Doufal, že i v budoucnosti si ponechá ve vládě vrch, neboť považoval Pardála za pouhou loutku ve svých rukou. Nyní však seděl uzavřen v hlubokém zámeckém sklepě a přišli pro něho, aby se odebral k výslechu. Byl zatčen uprostřed své rodiny a na otázky nedostal vůbec žádné odpovědi. Neměl tedy tušení, že provedení jeho plánů doznalo tak nepříznivé změny. Emír si přál, abych byl výslechu přítomen a aby pokud možno měl Halef při tom hlavní slovo. Emírovi se líbil způsob, kterým dovedl malý hádží odbývat osoby, které nemiloval a byl přesvědčen, že právě BAŠ islámimu taková Halefova lekce nebude škodit. Halef byl ovšem na toto vyznamenání nadmíru pyšný.

Baš nasráni nebyl přítomen. Z vlastního útlocitu se zřekl účasti na tomto výslechu, neboť nechtěl jako nejvyšší nad křesťany být přítomen pokoření nejvyššího mohamedánského kněze. Abd el Fadl měl však být přítomen a rovněž tak důstojník, kterého Pardál povýšil z majora na plukovníka. Toho jsme však zatím umístili ve vedlejší místnosti.

Spiklenec byl přiveden dvěma obrovitými Usuly, kteří se však nevzdálili a zůstali mu stát po pravici i levici. Přišel se vztyčenou hlavou a ve výrazu jeho tváře bylo patrné, že chce pyšně žádat úplné zadostiučinění. To však trvalo jen okamžik, neboť jakmile nás spatřil, nejprve se zarazil jakoby před něčím zcela nemožným, ale pak se zhroutil do sebe, jako by se najednou stal docela někým jiným. Jeho zděšení muselo být obrovské, neboť se zdálo, že rázem zestárnul o celá desetiletí a stál zde, jako by neměl v těle páteř a kosti. Jeho oči i tváře vpadly. Rukama hledal kolem sebe nějakou oporu a pokrčil nohu v koleně, aby se posadil, ale oba Usuluvé, sotvaže zpozorovali jeho úmysl, popadli jej pod pažemi a přinutili ho, aby zůstal stát. Vylíčil jsem ho sice již jako bigotního fanatika, ale také jako sprave…