Hamaíl

Karl May

39 

Elektronická kniha: Karl May – Hamaíl (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: may33 Kategorie:

Popis

E-kniha Karl May: Hamaíl

Anotace

Obchodní karavana je vedena falešným vůdcem do záhuby, ale náčelník gum, která je má přepadnout, při útoku zaváhá. Toto krátké vyprávění vyšlo anonymně v květnu 1887 v časopise Der Gute Kamerad a od roku 1927 je v převyprávěné podobě součástí 48. svazku sebraných spisů Das Zauberwasser.

O autorovi

Karl May

[25.2.1842-30.3.1912] Karel May se narodil v saském Ernstthalu v rodině chudého tkalce a dětství prožil v neuvěřitelné bídě. Ve škole se projevil jako nadaný chlapec. Roku 1861 začal pracovat jako pomocný učitel v chudinské škole, ale brzy byl obviněn z krádeže, odsouzen do vězení a do konce života nesměl vykonávat učitelské povolání. Ocitl se na dně, bez přátel, bez budoucnosti. Proto...

Karl May: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hamaíl“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Druhá karavana, která směřovala ze západu na jih byla gum, loupežná karavana. Tvořilo ji čtrnáct dobře ozbrojených a opálených mužů, kteří seděli na výborných velbloudech. Jedno ze zvířat bylo dokonce z rodu proslulých bišarínhedžínů. Jelo na čele a jeho jezdec byl patrně vůdcem gumu. Kapuce jeho bílého háiku mu splývala na zádech. Byl to, stejně jako jeho společníci, Tedetu z kmene Tibbů-Kranů. Jeho krátké, vlnité vlasy dokazovaly, že v jeho žilách koluje i černošská krev. Byla to okolnost, za niž se mezi Tibby nikdo nestydí.

I on uslyšel výkřik sokola.

„Ikh, ikh!“ zvolal a jeho bišarínhedžín se na tento povel zastavil. Jeho společníci se seskupili kolem něho.

„Hamdulilláh, díky bohu!“ řekl vůdce. „El Asvad nám je vede do rukou. Podařilo se mu je oklamat. Obrátíme se na východ a najdeme jejich stopy. Zavolám sokola.

Vsunul prsty do úst a vyloudil pronikavý hvizd. Sokol ho uslyšel a přiletěl okamžitě nad jezdce.

„Ta‘ahl, pojď jsem!“ poručil jezdec.

Pták se poslušně spustil na vysoký předek sedla a nechal se připevnit k řetězu. Jezdec mu pak natáhl přes hlavu koženou čepičku.

Jezdci nyní odbočili v pravém úhlu od dosavadního směru a jeli pomalu na východ.

Netrvalo to ani půl hodiny, když první jezdec zarazil svého velblouda, ukázal do dálky a řekl jediné slovo:

„Hunahk, tam!“

Směrem, kterým ukazoval, bylo vidět blýskající se lesklé špice kopí. Čtrnáct jezdců opatrně zabočilo mezi písečné duny, mezi nimiž se ukryli a teprve po chvíli pokračovali v jízdě. Brzy narazili na stopy káfily. Vůdce gumu přinutil svého bišarínhedžína k pokleknutí a sestoupil, aby prozkoumal stopy.

„Třicet havavinhů, velbloudů,“ pravil. „Jsou to ti, které pronásledujeme. U Bir Fetna je Alláh vydá je do našich rukou. Pak se rozdělíme o jejich majetek, jenž nás učiní mnohem bohatšími, než jsme byli dosud. Budeme je pomalu následovat. El Asvad nás jistě nenechá dlouho čekat.“

Bylo to jasné: El Asvad, chabír obchod…