Cizinec přichází

14. ĎÁBLŮV RECEPT

Nový den přinesl další události. Kočár van Zooma zastavil před domem bankéře z Helfensteinu.

"Promiňte, Jasnosti," řekl sluha, "ale milostivá je nemocná." "Tak mne ohlaste, prosím, u pana bankéře."

První reakcí Františka z Helfensteinu na cizincovu návštěvu byl úlek, pomyslel si, že se přece jen van Zoom dozvěděl o loupeži. Jakmile však zjistil po chvilce povídání s knížetem, že se obával zbytečně, vydechl ulehčením a rozpovídal se.

"Včera večer jsem nalezl manželku v neutěšeném stavu. Zavolal jsem hned rodinného lékaře a pak jsem si vyžádal návštěvu jednoho specialisty, avšak ti dva se natolik rozcházejí ve svých názorech, že je vyloučeno, dobrat se jasného závěru."

Van Zoom vyslovil politování a popřál milostivé paní brzké zotavení a odjel k asesorovi Schubertovi.

"Ještě včera jsem předvolal Lenu Rosenbaumovou," vysvětloval asesor" její otec Bertrama finančně podporoval."

"Zastavář že podporoval chudého písaře a básníka?" zavrtěl hlavou van Zoom, "na denním pořádku podpora asi nebyla, o starém židovi jsem slyšel, že příliš nerozhazuje."

Asesor se usmál.

"Také jsem si to říkal, a tak jsem opatrně pátral po příčinách této velkorysosti. Lena Rosenbaumová svého tatíčka jak se patří ovlivnila, je básníkovi Almansorovi velice nakloněná, láska hory přenáší. Kdyby nebylo lásky, bylo by na světě méně zmatků."

"A méně štěstí," důrazně řekl van Zoom.

"Richard Bertram je už mimo podezření," oznámil asesor.

Ve stejné době, kdy se van Zoom zastavil v domě Helfensteinu, seděla Lena Rosenbaumová ve svém pokoji a měla stísněnou náladu, protože v noci nespala, včerejší výslech ji rozrušil.

Tu zaslechla otce, jak stoupá pomalu po schodech, vzápětí vešel, ranní noviny v ruce, a hned za ním se ve dveřích objevila matka.

"Víš snad, proč přicházíme, Leno?"

"Nemám tušení," odsekla Lena.

"V novinách píší o tom tvém básníkovi."

"Všemohoucí bože! O Bertramovi? Čti, tati, čti!"

Rosenbaum si nasadil na oči brýle a pomalu předčítal.

"Richard Bertram je nevinen! V obnoveném výslechu učinil obr Bormann doznání, udal do protokolu, že písař Richard Bertram se loupeže v Tiefenbachových neúčastnil, naopak se pokusil bránit přepadenou, byl však policejní hlídkou sražen a zatčen. Už včera jsme naznačovali, že ve vinu pana Bertrama moc nevěříme a náš názor se zřejmě potvrdil. Bertram byl z vazby ihned propuštěn. Bohužel je jeho zdravotní stav natolik vážný, že musel být umístěn v nemocnici. Také klíčník Arnold, který byl podezřelý, že tajně a protiprávně propustil z věznice Bormanna, je vinen jen podmíněně. Zdá se spíše, že i on sám se stal obětí machinací a vydírání. Kromě toho považujeme za prokázané, že Bormann byl doopravdy členem bandy tajemného hejtmana a loupež v domě Tiefenbachových se patrně udála v hejtmanově režii."

Lena poslouchala, ani nedutala.

"Pustili ho, já to hned říkala, že je nevinný."

"Básník a lupič, to nejde dohromady," řekl otec. "Ale komu může děkovat, že je na svobodě?"

"No, komu?" kroutila hlavou Lena.

"Tobě přece! Tys včera vypovídala před soudem a dosvědčila mu jeho nevinu. Proto ho pustili. Bude ti teď zavázanej až do konce života. A může se stát mým zetěm, protože jsem se tolik nadřel a tolik vydělal, že my jediný dítě si může vybrat koho chce, třeba i chudýho básníka."

Lena zářila štěstím, náhle se však její tvář zakabonila a prudce vstala ze židle.

"Je v nemocnici, a já musím za ním, abych se o něho postarala."

Otec ji zadržel. "Bože mě netrestej, mezi marody chceš jít, abys chytla kdovíjakou nemoc, holka nešťastná? Na mámu a na mě nemyslíš?"

"Je to moje povinnost."

"Ale houby, co je to za povinnost dělat ze sebe milosrdnou sestru? Počkej chvilku a bude z tebe milosrdná manželka, lepší než sestra. Ještě jsi nám ani neřekla, jestli se tě pan asesor ptal, proč jsme pučili panu Bertramovi naše penízky?"

"Řekla jsem, že byl v nouzi. Zástavní lístek u něho na štěstí nenašli."

"Máme moudrou dcerušku. A povídala jsi před soudem něco o úrokách?"

"Ale kdepak, ani nápad, tati, co si o mně myslíš?"

"Takže na řetízek řeč nepřišla?"

"Ani slůvkem."

"Jsi pravá dcera Salomona Rosenbauma, chytrá po tátovi. O řetízku se nesmí nikdo dozvědět a do špitálu nechoď."

Lena otce neposlechla, k Richardovi ji však nepustili. Při odchodu z nemocnice zahlédla odjíždět kočár knížete van Zooma.

Van Zoom se po příjezdu domů převlékl, použil jedné ze svých masek, kterou považoval za vhodnou k návštěvě apatykáře, o němž ho informoval Bedřich.

Zaklepal na domovní dveře, a když mu odemkl vychrtlý muž, zeptal se ho: "Bydlí tu pan lékárník Horn?"

"To jsem já."

"Potřebuji s vámi mluvit."

Stařec hosta pozval dále.

Van Zoom začal tím, že mu před oči nastavil policejní štítek. Apatykář nedal na sobě nic znát a s milým, ale strojeným úsměvem prohodil:

"Nevěděl jsem, kdo jste, co si račte přát?"

"Pane Horné," začal van Zoom, když se usadili dole ve sklepní místnosti, "už jste jistě něco slyšel o hejtmanovi?"

"To víte, že ano, každou chvíli o něm člověk něco zaslechne."

"Viděl jste ho někdy?"

"Ale co vás nemá."

"Kdo to je, to taky nevíte?"

"Jak bych mohl?"

"Ale přesto jste jeho osobní lékárník."

Stařec se vymrštil ze židle, jako by ho bodla vosa.

"No dovolte, pane, jak to myslíte?"

"Jen si zase sedněte, budeme jednat v klidu. Na úvod, abyste si udělal správnou představu o mé osobě, bych vám sdělil několik vašich takzvaných tajemství."

"Ale pane, před úřady žádná tajemství nemám."

"Vaším prvním tajemstvím je právě tenhle sklep, ale o něm jindy. Povážlivější už je, že hejtmanovi prodáváte svého zetě."

"Vy žertujete, pane!"

"Jen si vzpomeňte na jistého Bedřicha, který si má brát vaši Jettu! Vy jste ho dal s hejtmanem dohromady."

"Kdo vám tohle nabulíkoval?"

"Ach, tak to asi taky nic nevíte o jedu, který jste tu nachystal na hejtmanovo přání?"

"Sakra, to jsou ale pomluvy."

"Žádné pomluvy. Jed jste připravil pro nějakou ženu."

"Pane, já... já... víte... nechápu vůbec... co..." koktal.

"Buďte rozumný, pane Horné, a nezaplétejte se ještě víc, raději poslo…