Cizinec přichází

21. TERMÍN SMRTI

Van Zoom přenechal oba Wolfy jejich osudu a vrátil se do domu Františka z Helfensteinu. V jeho pracovně se ještě svítilo. Teď si podám i jeho, řekl si kníže cestou.

"Přejete si?" zeptal se sluha, když ve dveřích uviděl knížete.

"Je pan bankéř doma?"

"V této době pán nepřijímá žádné návštěvy."

"Ale mne přijme, jen mu řekněte, že jeden z jeho známých s ním chce hovořit ve zvláště naléhavé věci."

Sluha odešel, vzápětí se vrátil a pozdního hosta vpustil dovnitř.

František z Helfensteinu seděl u psacího stolu, hlavu podepřenou rukama, a obracel nevrlý obličej ke dveřím, kudy měla návštěva vstoupit. Jakmile se van Zoom objevil ve dveřích, vyskočil.

"K čertu, kdo jste?"

"Myslím, že mne ještě znáte, pane," řekl van Zoom zdvořile s úklonou.

"Vy jste... vy jste..."

"Měl jsem tu čest, pane bankéři, bavit se s vámi a s milostivou paní jednoho rána tady v těchto místech."

"Ano, už si vzpomínám, ale prosím k věci! Zřejmě vám chybí náležité vychování. Vaše návštěvy se odbývají buď ve tři ráno, nebo o půlnoci."

"Přicházím vždycky tehdy, kdy to považuji v zájmu věci za nejvhodnější."

"Pane, děláte si snad ze mě legraci?"

"Ale vůbec ne. Když tehdy vaše paní choť udělala tu nepředloženost s drahokamy knížete van Zooma, dal jsem vám přece jistou možnost, a teď přicházím, abych vám něco přátelsky sdělil, pane z Helfensteinu."

"A to?"

"Není třeba, abyste si pro následující večer dělal jakékoli starosti."

"Nechápu."

"Jde o ty peníze, které máte vydat a pak je zase dostat zpátky."

"O čem to vykládáte?"

"O dvaceti tisících marek."

Bankéřova tvář zesinala.

"Nic o tom nevím," vyjekl.

"Tak špatnou paměť snad nemáte, pane, vždyť jste se na tom dohodl se starým Wolfem, není to snad ještě ani celá hodina."

"Tak dost!" vykřikl František z Helfensteinu. "Hned mi řekněte, kdo vlastně jste, a co ode mne požadujete!"

"Vůbec nic. Rád bych jenom trochu narušil váš noční klid. Jsem ochránce vaší nešťastné manželky."

František z Helfensteinu zaťal pěsti.

"Kdybych vás mohl popadnout za krk... jste jako strašidlo, tvor, který se ukrývá za tajemství a náznaky. Jako byste se podobal ruce z temnot!"

"Ano, říkáte to správně. Jsem ruka z temnot a ta ruka vás rozmačká."

Bankéř vyskočil.

Dýka, kterou používal k otevírání obálek, se mu zablýskla v ruce. V nejbližší vteřině mu ji kníže vyrazil až zařinčela o podlahu. Pak přitiskl van Zoom záludného útočníka těsně ke stěně pokoje a předvedl mu netušenou sílu svých rukou. Bankéř se sesul k zemi.

"Teď poslouchej," řekl van Zoom hlasem tvrdým jako ocel, "hrál jsi s falešnými kartami, využíval jsi všeho, co je obvyklé ve světě zločinu. Dnešním dnem všechno končí. Poskytnu ti jedinou možnost, odejít ze scény se ctí. Není to kvůli tobě, je to kvůli jisté ženě, které si velice vážím, nese bohužel i jméno, jež jsi právě ty zhanobil. Jestliže se chceš vyhnout katovi, musíš odejít z tohoto světa dobrovolně. Je půlnoc, máš lhůtu ještě třikrát čtyřiadvacet hodin. Když zůstaneš naživu, pak se ruka z temnot znovu objeví, popadne tě a tvůj konec bude plný hrůzy."

Obrátil se a odešel. Jeho sok se za ním díval s vytřeštěnýma očima.

Van Zoom teď kráčel nočními ulicemi města a nikdo nemohl tušit, že právě určil svému nejnebezpečnějšímu nepříteli termín smrti. Díval se vážně, nikoli však rozrušeně, krok měl vyrovnaný, klidný. V ulici U zdi vytáhl klíče, otevřel domovní vrata a vystoupil o čtyři schody výš, pak zaklepal. Když se otevřely dveře, objevil se v světle blikotavé lampy Bedřich.

"Tak co? Šťastně zpátky od Zlatého prstenu?" zeptal se ho kníže, "co je s oběma Wolfy?"

"Ani se moc nevzpírali. Právě jsem se vrátil z věznice pro vyšetřované, tam jsem je dopravil."

Van Zoom se rozhlédl po chudě zařízené místnosti a spokojeně pokýval hlavou. "Myslím si, že se chytne na mucholapku."

"Kdo jiný. Musel bych se moc mýlit, kdyby se zítra u tebe neohlásil."

"Konečně!" ulehčené řekl Bedřich. "Už jsem přestával doufat. Skoro jsem litoval, že jsem u vás dal výpověď a nastěhoval jsem se do téhle díry."

"To jinak nešlo, vymyslel sis pohádku pro apatykáře a pro zrzouna hejtmana, že se mnou není k vydržení, a teď to máš," usmíval se van Zoom.

"Nejtěžší je snášet to, co si člověk sám zavinil."

"To je dobře," řekl kníže, "že uznáváš svou vinu. A varuji tě ze starého přátelství před tvou vyvolenou, před opilou Jette."

"Ale ženit se je krásné, Jasnosti. A pak, to věno."

"Řekni raději to víno, a samozřejmě s nějakou příměsí. Hodně neběžné příbuzenstvo. Ovšem, provedl jsi to dobře. Myslím, že tě od té doby hejtman skutečně nespustil s očí."

"Několikrát jsem si toho všiml," zasmál se Bedřich.

"Doufám, že se mohu spolehnout, žes byl vždycky hodně opatrný, kdykoli jsi opustil tenhle barák a šel jsi za mnou."

"Nikdo by nemohl být opatrnější. Mám pronajatý nejen tento pokojík, ale i ten sousední, ovšem pod jménem sochař Stein. Kdykoli jsem potřeboval hejtmana trochu poplést, prošel jsem spojovacími dveřmi tady za skříní a pak už jsem vyšel z domu coby sochař Stein. Dokonce se stávalo, že propuštěný sluha Bedřich pozval na kávu chudého umělce Steina, a to byste byl, Jasnosti, teprve slyšel, co si ti dva vyprávěli. Mimochodem, Jasnosti, teď jste přišel za počestným Bedřichem nebo bohémským Sternem?"

"Bedřich mi vyhovuje. Předpokládám, že tě zítra navštíví sám hejtman, pokud ne, musím se dozvědět jinak, co se proti mně chystá podniknout."

"Chystá se na vás, pane?"

"Nic jiného mu nezbývá. Má tři dny na rozmyšlenou: kata, nebo sebevraždu. V této době se bude snažit odstranit každého, kdo mu stojí v cestě."

Pak následovala porada šeptem, takže ani znamenitě slyšící sochař Stein, jak podotkl Bedřich, nemohl nic zaslechnout.

Vzápětí se kníže rozloučil a Vítěznou ulicí, skrz dům starých manželů Grubeových, kde bydlel Bertram, se dostal domů a dopřál si zasloužený odpočinek.

Hned časně ráno byl van Zoom zase na nohou. Zašel k mechanikovi a optikovi Hartwigovi, vybral si divadelní kukátko, a když platil, naklonil se k panu Hartwigovi přes pult.

"Pane Hartwigu, tohl…