Černý mustang

Ohně na roklině

Ozvala se rána jako z děla, záplava plamenů ozářila celou rokli, vzduchem létaly železné obruče a prkna ze sudu, plameny se rozlévaly, syčely, vzdouvaly se jako zlé jazyky, proměňovaly se v červenožluté chvosty. Najednou bylo v rokli jasno jako ve dne, bylo vidět polehávající komančské bojovníky, plašící se koně, zmatené náčelníky pobíhající najednou od skupinky ke skupince. Ozvěna opakovala výbuch, ti dole nevěděli, co se děje, jestli někdo střílí, jestli je chce vyhodit do povětří, jestli položil v blízkosti jejich ležení třaskaviny a teď je postupně odpaluje…

Ve zmatku se vrhli k východu z rokle, jenže tam to bylo nejhorší. Obrovský žár nedovoloval, aby se přiblížili, mohutný sloup plamene oslňoval a sežehoval každého, kdo se přiblížil, a z druhé strany za ohněm třaskaly suché výstřely z pušek. Pobíhali tedy zmateně sem a tam, jeden druhého odstrkoval, křičeli na sebe, ukazovali si nahoru na sráz skaliska, kde se objevovaly ve svitu pochodní zbraně rockygroundských dělníků. To měla být podle Shatterhandova plánu manifestace síly, ta měla lapené rudochy zastrašit a přesvědčit je od samého počátku, že jakékoliv i jen pomyšlení na odpor je zbytečné. Muži ostatně dostali přesné pokyny, Old Shatterhand jim vysvětlil, že v prvním okamžiku je třeba se vyvarovat zbytečných obětí, které by mohly Komanče rozdráždit. Kdyby Komančové ztratili hlavu a pokusili se uniknout násilím, bylo by ovšem nutné přijmout boj. Budou-li však od počátku zastrašeni, je velká naděje, že se jich rockygroundští zmocní bez boje – a hlavně i bez vlastních obětí! Pochopili ten plán a zatím ho zachovávali do puntíku.

Boj tedy ještě nezačal, a už měli pět zajatců. Výprava k strážím, které se zúčastnili vedle Vinnetoua a Old Shatterhanda i Hobble Frank a Tetička Drollová, dopadla úspěšně, a teď tu leželi vedle sebe pod dohledem inženýra Swana jeden vedle druhého, důkladně spoutaní na rukou i na nohou. Na radu Old Shatterhanda je Swan dal položit tak, aby jim plameny z hořících sudů petroleje oslňovaly obličeje. Sám se stáhl s Vinnetouem pro tu chvíli mezi stromy, zvědav, jak se budou tvářit na situaci. Náčelníkovi uvolnili i ústa – teď už nezáleželo na jeho křiku. Jenže jeho teď také ani nenapadlo se hlasitě ozývat. Posupně si prohlížel okolí a nejvíc ho dráždil inženýr, který se od něho na metr nehnul. Swan si prohlížel Komanče jako exotické zvíře, ale také trochu jako vítěz a krotitel, který to zvíře zneškodnil, anebo se na tom zneškodnění aspoň podílel. Černého mustanga to viditelně dráždilo. Nedovedl si zřejmě vysvětlit, jak vůbec mohl padnout do rukou člověka, který podle jeho měřítek byl úplná nula. Nakonec nevydržel mlčet.

„Proč na mě valíš oči?“ utrhl se. „Máš takový strach, že se mě neodvažuješ ani oslovit?! Budeš mít ještě větší, až se dozvíš, kdo jsem!“

Swan nebyl trapper ani lovec, ale něco o Západě věděl, a strašpytel nebyl zcela určitě. Náčelníkova slova na něj neudělala nejmenší dojem.

„Zatím to nevypadá, že zrovna ty bys byl člověk, před kterým bych se měl strachovat. A mít nahnáno před vyloženými darebáky, to už vůbec nemám ve zvyku. U těch mě zajímá jen jedno: trest.“

„Nevíš, co mluvíš,“ vyjel si Černý mustang. „Budeš se třást, až ti povím své jméno, které je známo mezi všemi rudými bojovníky. Jsem Tokvi-kava, nejvyšší náčelník Komančů Naiinů!“

„To je docela možné, ale vůbec nic to nemění na tom, co jsem řekl. Jsi lump, zloděj, nájezdník, a odpykáš všechno, co jsi na nás chystal!“

Inženýr si počínal docela obstojně – mluvil s Komančem právě takovou řečí, jakou s ním bylo třeba mluvit. Černý mustang bezmocně potrhával spoutanýma rukama.

„Pse! Uvaž dobře, co říkáš, protože budeš za každé slovo potrestán! Tokvi-kava nezapomíná na žádnou pohanu! Ztrestám tě!“

„To jsem zvědav, jak to zařídíš, abych byl potrestán. Zatím se tu přede mnou meleš v poutech a nemůžeš vůbec nic!“

Černý mustang se rozkřikl:

„Ale ty mě okamžitě pustíš! Nic jsem ti neudělal! A jestliže neposlechneš, dám znamení svým bojovníkům, kterých je desetkrát deset, a ti tě zašlápnou do země jak jedovatou houbu! A potom se obrátí k místu jménem Rocky Ground a k místu jménem Firwood Camp a zničí všechny muže, kteří tam jsou, a také dráhu pro železného koně!“

„Tomu se mohu jen zasmát,“ mínil inženýr klidně. „Tví bojovníci na tom moc dobře nejsou, pokud vím. A vůbec – počkej na Vinnetoua a Old Shatterhanda, ti už ti předloží přesný účet. Na centík! A kdoví, jestli budeš mít dost, abys všechno zaplatil!“

Černý mustang propukl v bláznivý chechtot.

„Bojíš se!“ halekal vítězně. „Bojíš se, a proto mluvíš o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi, abys mi nahnal strach! A nevíš, že ti dva tady dávno nejsou, že odtud odjeli železným vozem, protože se sami báli, abych se nezmocnil jejich skalpů!“

„A co když přece jenom neodjeli, Tokvi-kavo?“

Tohle už neřekl Swan, to řekl Old Shatterhand. Rozhrnul větve křoví, za nímž se skrýval, postoupil o dva tři kroky a zkřížil ruce na prsou. Komančský náčelník vypoulil oči. Díval se na lovce jako na bílou paní.

„Uff, uff!“ vyrazil ze sebe ulekaně. „To je – Old – Old – Shatterhand!“

„Správně,“ řekl lovec. „A dokonce nejsem sám! Jestlipak poznáš, kdo…“

Z Komančova hrdla se vydral nový výkřik:

„Vinnetou!“

Apačský náčelník stál vedle svého přítele a přísným zrakem pozoroval Komanče.

„Také správně! No vidíš!“ pochválil Old Shatterhand. „Budeš mít jistě neobyčejnou radost, až ti oznámím, že jsme sem přiklusali rovnou za nosem od Alder Springu!“

„Co z toho? Tam jsem nebyl!“

Černý mustang se zřejmě vzpamatoval. Dva výkřiky mu unikly, prozradily jeho údiv, ale od tohoto okamžiku se zase ovládal a nasadil kamenně nehybnou tvář.

„Jistěže ne!“ Old Shatterhand byl laskavost sama. „Ale docela nedaleko, že? Na Corner Topu, za místem, kde řádil hurikán. Chtěl jsi nás večer polapit. Že je to tak?“

Komanč stiskl rty. Nebyl tak hloupý, aby si neuvědomoval zcela přesně, co těch Shatterhandových pět vět znamená. Ale rozhodl se k tomu, co si obvykle v podobných postaveních volila většina indiánský…