Karavana otroků

4. KAPITOLA
LOUPEŽNÁ KARAVANA

Džallábové opracovávali lví kůži a přitom mluvili o nebezpečí, ze kterého právě vyvázli. Uznávali statečnost cizince, který se chtěl pustit do zápasu s králem pouště úplně sám. Vzpomínali si na různé pověsti a báje o Pánu s tlustou hlavou, neboť obyvatelstvo Afriky neobklopuje žádné jiné zvíře takovým obdivem, jako lva. Čím omezenější je lidský duch, tím víc obdivuje despotu.

"Nevěřte takovým nesmyslům," okřikoval je Maďar. "Lev je stejné zvíře, jako ty ostatní. Má-li hlad, žere, má-li žízeň, chlastá, a je-li nažrán a nachlastán, válí se a spí. Nežije v něm žádná duše zemřelého šejka. Má sice mimořádně bystré smysly, ale není pravda, že rozumí, když se o něm mluví. I kdyby ta slova slyšel, vůbec by jim nerozuměl, neboť má právě tolik rozumu, jako ostatní zvířata."

Súdánci se však nedali ovlivnit a pokračovali ve vyprávění strašlivých a úžasných historek, při kterých se posluchačům vlasy ježily hrůzou, ačkoli byli přesvědčeni, že vyprávějící lže, jako když tiskne. Ve všech těchto historkách hrál hlavní roli Pán s tlustou hlavou. Schwarz naslouchal pozorně. Zajímal se o národopis a pilně zaznamenával bajky a legendy súdánských kmenů. Ani přitom však nespouštěl ze zřetele Homry, kteří se bavili velice horlivě, i když potichu.

Doktor věděl, že každý beduín má loupež v krvi a kromě toho byl přesvědčen, že svým rázným zákrokem proti drzému šejkovi popudil proti sobě všechny Homry, kteří se jistě chopí každé příležitosti, jak se mu pomstít. Nemohl zapomenout ani na to odpolední poletování krkavců za karavanou. Vždyť i sám šejk el džammálín připustil, že poletování těchto ptáků je neklamným znamením blízkosti jiné karavany. Kde jen může být? Vždyť by již dávno musela dorazit ke studnici? Proč nedorazila, když nikde jinde nebyla voda? Že by tito lidé neměli ani potuchy o Bir Aslanu? To nebylo možné a i kdyby, jejich velbloudi by se zdráhali ulehnout bez vody, když dovedou vyčenichat ze vzdušné vlhkosti vodu i na několik hodin cesty. Spíše bylo pravděpodobné, že příslušníci této karavany přinutili zvířata k ulehnuti násilím. Ale proč? Nato byla jen jedna odpověď: měli něco zlého za lubem. Karavana musela být nablízku a protože nedala o sobě vědět, dalo se předpokládat, že jde o gum - loupežnou karavanu.

Karavan je mnoho druhů. Slovo karvan či kervan znamená vlastně hromadnou pouť. Karavana poutníků, tedy shromáždění lidí, kteří táhnou do posvátných měst islámu - do Mekky a Mediny, aby se pomodlili u svatých hrobů, se jmenuje hadž. Obchodní karavana je káflla, nebo také džallába. Loupežná karavana se jmenuje gum. Lupičské výpravy v muslimském světě nejsou zvláštností a stává se, že káflla i hadž se příležitostně promění v gum a po vykonání loupeže se opět mění v pokojnou karavanu.

Zvláštní odrůdou gumu je ghazva, jejíž účelem je loupež lidí, tedy zajímání otroků. Ve vlastní poušti se obvykle neobjevuje, spíše v jižních oblastech Sahary, v blízkosti území černošských kmenů. Pokud otrokářská karavana používá vodní cestu, nazývá se poeticky bahra, vodní pouť. Bahry se vyskytují hlavně v okolí Nilu, jehož obě hlavní ramena mají nespočet pobočních ramen, která v období dešťů, charifu, zaplavují celou krajinu.

Doktor Schwarz považoval karavanu, která musela být někde nablízku, za gum. Bylo třeba zachovávat opatrnost a bdělost, zvláště, když se dalo předpokládat, že Homrové jsou s lupiči spolčeni. Zatím se nedalo dělat nic jiného, než je pozorovat a upozornit Súdánce na hrozící nebezpečí. Schwarz si k sobě nenápadně zavolal Štěpána a tázal se:

"Přijíždíte zřejmě ze země Baggárů. Chovali se k vám černoši přátelsky?"

"Ano," odvětil Maďar. "Žádný kmen se k nám nechová nepřátelsky. Vždyť nás - džalláby - potřebují, protože jsme jediní, kteří jim vozí potřebné zboží."

"Slyšel jsem však, že mnohdy bývají džallábi přepadáni a olu-pováni."

"To jsou spíše výjimky. Stává se to obvykle u těch kmenů, s kterými běžně neobchodujeme. Všude kam přijdeme, zjišťujeme, není-li někde poblíž gum, nebo jiný nepřítel."

"Dozvěděli jste se něco takového v poslední době?"

"Ne. Baggárové jsou ve svých vesnicích a Šillukové, jejichž územím procházíme, žijí s námi v přátelství."

"Obchodujete i s Homry?"

"Ne. Jejich osady jsou příliš daleko od našich tras."

"Před nimi tedy nejste úplně bezpeční?"

"Můžeme-li, raději se jim vyhýbáme. Dnes, když jsme se s nimi a s tebou setkali, nedalo se nic dělat. Nechovali se k nám příliš přátelsky, ale bát se jich nemusíme."

"Myslíš?"

"Ano, vždyť jsme pod tvou ochranou."

"To je pravda, ale co vám bude platná tato ochrana, když nás někdo přepadne?"

"Proč by neměla být? Homrové jsou tví přátelé a Arab je vždy přítelem přátel svého přítele."

"Což jsi neviděl a neslyšel, že se ke mně nechovají přívětivě?"

"Pozoroval jsem to, ale to nevadí. Slíbili ti přece, že tě doprovodí do Fašody a musí své slovo dodržet."

"Nedůvěřuji jim. Slíbili mi, že na svých velbloudech dopraví mně a má zavazadla do Fašody. Já jsem jim slíbil, že jim ve Fašodě zaplatím. Toť vše."

"Jakže? Tys po nich výslovně nepožadoval, aby tě bránili za všech okolností?"

"Ne."

"Neslíbili jste si vzájemně přátelství přísahou enta fi hifzí, já šejch, jsem tvým ochráncem, pane?"

"Ne. Chtěl jsem to udělat, ale oni tvrdili, že to není jejich zvykem a že to není třeba."

"Pak jim nesmíš důvěřovat a také my nejsme před nimi v bezpečí. Jen přísaha by je donutila, aby tě chránili s nasazením svého života. Takto však nemají k tobě žádné závazky a mohou tě podle svých zvyků oloupit nebo zavraždit bez toho, že by si zatížili své svědomí hříchem. Že ti odepřeli přísahu, to je neklamným znamením toho, že se na něco chystají. Dnes mají poslední příležitost, neboť zítra dorazíme do Fašody. Snad jsou mé obavy liché, přece ti však radím, abys stále myslel na hrozící nebezpečí. Nebudu spát a znovu nabiji svého zabíječe slonů."

Štěpán se opravdu chopil svého kátil el fil a pustil se do nabíjení. Otec smíchu, jenž jim naslouchal, dodal:

"Má harba, kopí, se zlomilo v břiše lva, ale mám ještě své ru…