18. KAPITOLA
V POSVÁTNÉ ROKLINĚ
Bavorovy obavy z návratu slonů se ukázaly liché, ale sotva Evropané vkročili do ležení, chvátali k nim lodníci od břehu a oznamovali, že se na volné řece objevil cizí člun, který směřuje k majji. Schwarz s Bavorem ihned spěchali ke břehu.
Z místa méně porostlého rákosím bylo možno pozorovat řečiště daleko proti proudu. Po chvíli se objevil v tomto pruhu řečiště člun, poháněný několika vesly. Schwarz vytáhl dalekohled, chvíli pozoroval neznámé plavidlo a pak ho podal Bavorovi. Pfotenhauer chvíli pozoroval člun, zavolal k sobě Syna věrnosti a zeptal se:
Je to člun Zandů. Co to má znamenat? Vezmi tento přístroj a pohlédni."
Ibn al Vafá poslechl, pozoroval člun a oznámil:
"Je to válečný člun mého kmene. Ale co tady dělá? U kormidla je Vaháfi, nejudatnější a nejchytřejší válečník Zandů, který zná pobřeží této řeky až k jezeru Ombaj. Jejich příjezd rně však překvapuje..."
"Nemusíme se hned lekat," chlácholil ho Bavor, "vždyť to nejsou nepřátelé. Tito lidé nevědí, že tady táboříme. Jakmile uvidí naše lodě, jistě se obrátí. Musíme jim rychle oznámit, že jsou nablízku přátelé."
"Ano, efendi. Udělám to sám," prohlásil Syn věrnosti a pustil se hbitě do běhu podél břehu majje až k jejímu ústí do jezera. Dorazil ve chvíli, kdy tam člun vplouval.
Bylo slyšet, že kdosi volá na černochy, načež se rozlehly radostné výkřiky a člun zabočil ke břehu. Ibn al Vafá skočil do plavidla, které vplulo do majje.
Vaháfi už zdaleka poznal Otce čápa.
"Efendi, jsem rád, že tě vidím," volal mu vstříc. "Nepřicházíme sami. Za námi pluje mnoho našich bojovníků."
"Ale proč?" tázal se Pfotenhauer, když Zandové vystoupili na břeh.
"Přišel k nám obchodník z Metamba. Cestou se stavoval v zeríbě Omm et Tamásíh a dověděl se, že Abúl Mot není doma, ale že najímá Nuery na výpravu proti nám. Náš král se rozhodl, že ho předejdeme. Svolal své bojovníky a mě vyslal na výzvědy, abych zjistil, co se děje v zeríbě."
"To se dozvíš od nás. Kam mu máš podat zprávu?"
"Táboří u malé říčky, která ústí do Nilu nad Nirrehem. Tam se schoval se svým loďstvem, dokud se nevrátím."
"Kolik má s sebou bojovníků?"
"Více než pět set lidí."
"Dobrá. Jsme sice dost silní, ale když se k nám připojíte, neujde nám ani jeden otrokář. Jak dlouho byste museli veslovat, abyste se dostali odtud ke svému králi?"
"Ne déle než jeden den."
"Pojďte s námi do ležení. Tam se domluvíme."
V táboře se konala porada, která rozhodla, že Vaháfi se ihned vrátí ke svému králi, aby mu podal zprávu. Ňam-ňamové se měli vydat ze svého ležení přímo k Ombule, kde by se setkali se Schwarzovou skupinou.
Vaháfi se připravoval ke zpáteční cestě. V tom oznámila hlídka od jihu, že se k leženi blíží jezdec na koni. Pfotenhauer si pospíšil k hlídce a chvíli pozoroval příchozího dalekohledem.
"Je to běloch, ozbrojený po zuby," oznamoval, "kdo to může být? Patrně je to další posel od Abúl Mota."
Vaháfi se ujal dalekohledu a díval se také. Naučil se ho používat za Pfotenhauerova pobytu u svého kmene.
"Je to zvěd," pravil. Nespouštěl oči z jezdce. "Nechť je proklet! Jmenuje se Dauvarí a v jeho stopách přichází smrt a bída."
"Znáš ho?" tázal se Bavor.
"Až příliš dobře. Jsem jediný Zand, který ho zná. Viděl jsem ho v zemi Moro. Sotva se tam rozhlédl a zmizel, přitáhla ghazva, pobila na pět set mužů a zajala třikrát pět set otroků. Tento muž putuje od zeríby k zeríbě a zná všechny otrokáře. Projednává s nimi své obchody."
"Zná tě?"
"Nezná."
"Počkej tady. Jistě sem nepřichází bez důvodu. Jednotlivec by se zdráhal přiblížit k tak velkému ležení jako je naše."
Příchozí uviděl čekající muže a bez rozpaků pokračoval dál. Přijel až k nim, sestoupil z koně, pozdravil arabsky a oslovil přímo Schwarze:
"Jste lidé z družiny Abd el Mota?"
"Kdo jsi?" odpověděl Schwarz protiotázkou.
"Jsem askáríj. Na svých cestách jsem se setkal s karavanou, které velí Abd el Mot. Přijal mě do svých služeb a vyslal mě, abych vás vyhledal."
"Jaký vzkaz pro nás máš?"
"Máte se ihned vypravit k pohoří Guta. Najdete ho v roklině es Suvar."
"Proč táhne právě tam?"
"Chce tam přepadnout nějaké vesnice kmene Mundů."
"Kdy tam dorazí?"
"Pozítří. Když si pospíšíte, dorazíte tam o den později."
"Jak se jmenuješ?"
"Umar ibn Sibá."
Schwarz se zadíval jezdci upřeně do tváře, ale cizinec vydržel jeho pohled s lehkým úsměvem. Jeho rysy jevily odhodlanost, důvěru však nevzbuzovaly.
"Lžeš!" řekl Schwarz.
Muž vytáhl pistoli a hrozivě pravil:
"Opovaž se to říct ještě jednou a skolím tě. Nenechám se urážet."
Domníval-li se, že Schwarze zastraší, byl na omylu. Evropan mu vyrazil z ruky pistoli, vytrhl mu z levice pušku a udeřil ho pažbou do hlavy. Cizinec se skácel. V příští chvíli byl spoután a odzbrojen. Rána pažbou ho zbavila na chvíli vědomí. Když procitl a zjistil, že je spoután, osopil se hněvivě na Schwarze:
"Takto jednáte s poslem a důvěrníkem vašeho velitele? Abd el Mot vás potrestá."
"Mlč! Směju se tvým hrozbám," okřikl ho Schwarz. "Jsi lhář a podle toho s tebou naložíme. Nepřicházíš od Abd el Mota."
"Ty jsi mě nerozuměl?"
"Rozumím ti líp, než si myslíš. Říkáš si Umar ibn Sibá, ale jmenuješ se Dauvarí a jsi ve službách otrokářů."
"Mýlíš se, jsem posel Abd el Mota a jmenuji se Umar ibn Sibá."
"Nevěř mu, efendi," ozval se Vaháfi, je to Dauvarí, já ho znám.
Spoutaný muž zlostně pohlédl na černocha.
"Kdo jsi, že se opovažuješ tvrdit, že mě znáš a obviňuješ mě ze lži?" ozval se uraženě. "Jakmile budu svobodný, oplatím ti tyto urážky hrotem kindžálu."
Schwarz napřáhl hrozivě ruku a okřikl ho:
"Drž jazyk za zuby! Vím, kdo jsi a nemám chuť poslouchat tvé hrubosti."
"Nevíš nic. Říkám pravdu a když neuposlechnete rozkaz, který jsem vám předal, budete se zodpovídat přímo veliteli."
"Myslíš tím Abúl Mota?"
"Ne. Už jsem řekl, že jsem poslem Abd el Mota."
"Dobrá. Kdy tedy vyslal Abd el Mot svého prvního posla?"
"Nevím. Nemluvil o tom. Už k vám někoho vyslal?"
"Člověče, kdybys přicházel od něho, věděl bys, že den předtím sem vyslal člověka s jiným vzkazem. K…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.