Karavana otroků

12. KAPITOLA
NOVÍ SPOJENCI

Poručík, zastupující majitele a velitele zeríby, vkročil do kajuty a hluboce se uklonil. Už slyšel od svých vojáků, že loď, která připlula, je přepychovým plavidlem egyptského rnístokrále. Muž, který velel posádce musel být jistě vznešený úředník a považoval za nutné mu prokázat patřičnou úctu.

Jeho návštěva však měla i jiný důvod. Obchod s otroky byl zakázán všude, kam až sahala pravomoc chedíva. Zeríba Madunga však byla vybudována z prozaických důvodů: jako nástupiště pro lov na otroky. Tato skutečnost byla všeobecně známá a cizí efendi byl o tom jistě informován. Jaký účel mohla mít jeho návštěva? Chtěl snad prohledat zeríbu? Naštěstí teď nebyl v zeríbě ani jeden otrok. Nebo snad přišel, aby oznámil platnost nových zákonů a předpisů? Ať už byla příčina jakákoliv, poručík považoval za svou povinnost poklonit se cizímu efendimu a při té příležitosti vypátrat, co vedlo jeho kroky do Madungy.

Schwarz prohlédl poručíkovy úmysly. Nabídl mu místo a přikázal donést kávu a čibuk. Bavili se zdvořile o všedních věcech a Schwarz se ani náznakem nezmínil o účelu zeríby a lovu na otroky. Odmítl poručíkovo pozvání přenocovat v zeribě a řekl, že stráví noc na dahabíji.

Velitel zeríby se asi za půl hodiny rozloučil s oběma Evropany. Byl ustaranější, než před návštěvou. Nemohl pochopit, proč dává Schwarz přednost nocování na lodi a proč s ním mluvil tak upjatě. Když se vrátil do zeríby, vypravil ihned rychlého posla do Jau, k majiteli zeríby. Ten se měl vrátit druhého dne k poledni a nebylo na škodu ho informovat o návštěvě místokrálovi lodi.

"Má strach," pravil Schwarz po poručíkově odchodu. "Snad bych toho mohl využít ve svůj prospěch."

"Proč se vás obával?" ptal se Bavor.

"Pokládá mě za vládního úředníka na inspekční cestě. Dovolil jsem vojákům vystoupit na pevninu a navštívit zeríbu. Jistě budou vypravovat, že se chci zmocnit velitele sousední zeríby. Tím vzrostou jeho obavy, neboť se bude domnívat, že po Abúl Mótovi budou následovat i další otrokáři."

"Možná se mýlíte. Vždyť zdejší lidé nenávidí Abd el Mota."

"To je dobrá zpráva. Snad by se dali přesvědčit k tažení proti němu. Netušil jsem, že ten zlosyn naverbuje tolik Nuerů, ačkoli bych na ně stačil i se svými stopadesáti vojáky. Ale v Madunze je prý asi pět set lidí. Kdyby se spojili s Abd el Motem, nezmohl bych proti nim nic."

"Ale vždyť se nemusíte pustit do Abd el Mota," namítal Bavor. "Rozhodl jste se pro tento podnik jen proto, abyste zachránil mě a svého bratra a tento důvod odpadl."

"Slíbil jsem fašodskému mudírovi, že polapím Abúl Mota. A ani svého bratra zde nevidím. Dosud jste mi neřekl, kde se vlastně zdržel a proč nepřišel s vámi. Jsem odhodlán vztáhnout ruku po Abúl Motovi, abych ho potrestal za to, že mě chtěl zákeřně zavraždit. Nevím, jestli bude mé snažení korunováno úspěchem, takže možná bude lepší, když zde počkáte na můj návrat."

"Tak? Mám se zde schovávat, kdežto vy vlezete do jámy lvové? To bych byl pěkný chlap! Ne. Půjdu s vámi. Ono to nebude tak těžké lapnout toho zlosyna. Spíše to považuji za hříčku. Posádka, kterou zanechal v zeríbě jeho zástupce, se vzbouřila, vypálila jí a vzala do zaječích."

Schwarz pohlížel na Bavora s němým údivem.

"Teď vyvalujete oči a otevíráte hubu jako já, když jsem měl odpovědět na otázku, proč mají ptáci peří," smál se Bavor.

"Nemůžu tomu věřit. Nemýlíte se?"

"Vůbec se nemýlím. Vím to celkem bezpečně, protože jsem tam včera byl a viděl jsem na vlastní oči, jak se kouří ze zřícenin."

"Opravdu jste tam byl?"

"To se rozumí a váš bratr také."

"Jakže? Vy jste se odvážili do jámy lvové, která se na vás chystá?"

"Vždyť tam nikdo nebyl. Abúl Mota jsme potkali až dnes, cestou do Madungy."

"Viděli jste Abúl Mota?"

"Na vlastní oči. Jeho i Nuery. Stál na sandálu vedle kormidelníka a náčelník Nuerů vedle něho."

"Řekněte, kde to bylo? Daleko odtud?"

"Asi hodinu plavby od zeríby, ale po proudu. Proti proudu to může být i čtyřikrát tolik."

"Tak blízko? Nebesa! Jestliže na noc zakotví, zítra před západem slunce ho dohoníme."

"Je to možné. Došly mu zásoby a jsou nucení se zdržovat lovem ryb a zvěře."

"Odkud víte, že mu došly zásoby?"

"Řekl mí to lovec slonů."

"Kdo to je?"

"To je... hm... vidím, že vám budu muset říct vše po pořádku."

Lze si představit, s jakým zaujetím poslouchal Schwarz svého krajana. Sotva Bavor skončil, vstal a rozrušeně se procházel po kajutě.

"Kdo by to mohl tušit. Zeríba lehla popelem, ghazva podniknuta bez vůdce, vzpoura posádky, můj bratr v Ombule... To Je přece nedomyšlené! Neměl tam jet."

"Měl snad nechat vyvraždit ty ubohé černochy?"

"Pravda. Já bych na jeho místě jednal stejně. Kde jsou ti dva uprchlí černoši, Lobo a Tolo?"

"Ve člunu. Nechtěl jsem je tahat do zeríby, dokud jsem se nepřesvědčil, je-li tam bezpečí. Když jsem byl před chvílí ve člunu s Otcem jedenácti vousů, Tolo spal a Lobo mlčky bděl vedle něho."

"Nemohou tam zůstat. Dám je vynést na palubu a řádné uložit."

Schwarz vyšel z kajuty, aby udělil potřebné rozkazy. Když se vracel, uviděl Syna věrnosti ve společností mladíka - Syna tajemství, který přišel ze zeríby, aby uvítal svého přítele. Schwarz jim pokynul, aby vešli do kajuty a zúčastnili se porady.

Byla téměř půlnoc, když se uložili k odpočinku, ale jejích spánek netrval dlouho. Za svítání je probudila hlasitá modlitba askáríjů. Schwarz a Pfotenhauer se rozhodli, že se ihned odeberou do zeríby a pokusí se přesvědčit jejího velitele, aby jim dal vojáky.

Štěpán se snažil udělat vše proto, aby se stal pro Schwarze nepostradatelným. Neustále ho obsluhoval, vyřizoval jeho rozkazy a žárlil na každého, kdo by chtěl doktorovi pomoci. Mrzelo ho i to, že o Schwarzovo pohodlí pečovali dva černí sluhové. Sotva zaslechl za úsvitu šramot, domyslel si, že Schwarz už procitl. Krátce zaklepal, vešel do jeho kajuty a ohlašoval německy:

"Je tady další návštěva ze zeríby a chce mluvit s učeným panem doktorem."

"Kdo zase?" tázal se Schwarz mrzutě.

"Hasan Murat, majitel zeríby. Přišel už v noci, ale nepustil js…