Ardistan a Džinistan II – Na hoře Alláhově

KAPITOLA ČTVRTÁ
Vánoce

Jak jsme nyní jeli dále, zaslechli jsme, že emír se několikrát pro sebe hlasitě zasmál. Byl jistě v dobré náladě. Radoval se ze způsobu, kterým podrobil kněze zkoušce, v níž duchovní obstál. Předjel nás o celou koňskou délku, snad aby naznačil, že si nyní nepřeje rozmluvu a že chce přemýšlet. Jeho stříbroskvoucí bělouš měl nevyrovnatelný hřeben hřívy a nádherně zavěšený ohon. Svítil v pravém slova smyslu před námi jako pohádkový kůň-vůdce, kterého bylo třeba následovat. A tak to šlo, až město leželo daleko za námi. Jak bylo veliké jsme mohli posoudit z toho, že z jeho středu, v němž stál zámecký dóm, jsme potřebovali celou hodinu, abychom rychlou jízdou dojeli na periferii.

Když se tak stalo a řídnoucí domy začaly ustupovat ze silnice, nastal den. Pohled, který nám poskytoval, byl zvláště pro mé oči velmi potěšující. Projížděli jsme samými zahradami a vinicemi, k nimž později přiléhal i hustý, jedlový les, který ve mně budil představu milé vzdálené vlasti. Pohled na tento les mi byl tím vítanější, protože jedle jsou v těchto krajinách vzácnými stromy. A pak se laskavý čtenář brzy přesvědčí, jakou úlohu jsme jim při nastávajícím svatém večeru přidělili. Posuzoval jsem je již nyní z této stránky a upozornil jsem Halefa, že v mé vlasti není možné slavit svatý večer bez hořícího stromečku. Emír to slyšel, obrátil se k nám a zeptal se:

"Bez hořícího stromku? A z jakého důvodu při této příležitosti spalujete stromy?"

"Nespalujeme je, ale zdobíme jimi nitra chrámů a domů. Každý si koupí vánoční stromek, aby ho postavil do místnosti, vyzdobil ovocem, postavami andělů, pestrými hvězdami a hořícími světly."

"Hořícími světly? Proč, a jak se to dělá?"

Tyto otázky mi daly příležitost vysvětlit mu význam naší pěkné vánoční oslavy a upozornit ho na hluboký vnitřní význam vánočního stromku. Viděl jsem, že ho to dojalo a rozehřálo.

"Hm!" přemítal o tom, co slyšel. "Milují se! Dávají si dary! Mně ještě nikdy nikdo nic nedaroval! Co jsem živ, ještě jsem nic nedostal!"

"Svolil bys, abych tobě a tvým milým připravil takovou pěknou nadílku?"

Tu se vztyčil jediným veselým trhnutím v sedle a řekl:

"Dokázal bys to?"

"Ano," odpověděl jsem. "Potřebuji jen tvoje svolení."

"Mluvil jsi o muži a ženě, o rodičích a dětech, kteří se navzájem obdarovávají. Bylo by to možné i u nás?"

"Velmi lehce! A jsem přesvědčen, že by tě to neskonale obšťastnilo. Je jen třeba, abys mi jmenoval osoby, které mají být zúčastněny."

"Moje žena a čtyři děti, dva synové a dvě dcery. Kromě nich matka mé ženy. Harém nemám. Popíšeš mi, jak si mám počínat a pomůžeš mi při tom! Přineseme dnes takovou jedli domů. A ty buď tak laskav a vyzdob mi ji po vašem způsobu. Bude-li se mi to skutečně líbit, neobdaruji jen svou ženu a děti, ale i své úředníky a sluhy, které mám rád a s nimiž jsem spokojen. To se snad také smí?"

"Zajisté! Čím více rozdáš lásky, tím více se ti jí vrátí!"

"A kde vezme takové množství lidí v Džermanistanu potřebné množství stromků každý rok…