Ohnivá puška

Kapitola čtrnáctá
U matky Thickové

Naše vyprávění teď učiní nový skok, poslední, ale také největší, neboť nás povede do Tichého oceánu až k Atlantiku, totiž do Hobokenu, sesterského města New Yorku.

V Hobokenu je hostinec matky Thickové, počestné ženy. Zná snad každého, kdo u ní vypil sklenici porteru. Hosté ji milují, námořníci ji nazývají "matkou Thickovou", ač její občanské jméno zní zcela jinak.

Není to nic divného, neboť mořeplavci jmenují matkou každou hostinskou, není-li právě hubená jako šindel. U matky Thickové býval Petr Polter vždy vítán a u ní také našel kdysi útočiště Samův synovec, mladý Henry Thieme, když byl při prvních krocích na půdě ameriky okraden.

Onoho dne se bavili hosté matky Thickové tím, co právě zajímalo celou Ameriku. Poslední válečné události.

Odboj jižních států denně mohutněl a štěstí až dosud přálo otrokářům. Kdykoliv se podařilo vojskům severních států dosáhnout byť sebenepatrnějšího úspěchu, s tím větším nadšením o něm lidé debatovali, čerpajíce z něj naději na konečné vítězství Severu.

Dveře do nálevny se prudce rozletěly a houpavým krokem vešlo několik námořníků. Bylo na nich patrno značné vzrušení.

"Chcete slyšet, co se stalo?" zvolal jeden z nich a udeřil pěstí na nejbližší stůl, až dubová deska povyskočila.

"Co je? Co se děje?" ozvalo se ze všech stran. "Mluvte, co se stalo!"

"Pořádná bitva na vodě, jaká v téhle válce ještě nebyla," odpověděl námořník.

"Kdy a kde?"

"U Charlestownu! Kdy? Den na minutu nevím, ale nedávno. A mezi kým? Hádejte!"

"Mezi námi a rebely," zvolal jeden z přítomných.

Všichni propukli v smích, k němuž se přidružili i námořníci.

"Vida, jaký jsi chytrák, že jsi na to přišel. Že to bylo mezi námi a rebely, mezi Severem a Jihem, to uhodne každé malé dítě, ale jak se jmenovaly lodi? To už tak snadno neuhodneš, co?"

"Mluvte a nenapínejte nás!"

"Kdo z vás zná loď Floridu?"

"Florida?" zvolala matka Thicková. "To je přece nejnovější a nejsilnější jižanská loď! Je prý se svým ocelovým krytem nadobro nezdolatelná. Můj Bože, kdo se na ni odvážil?"

"Kdo? Nepatrný poručík s nepatrnou loďkou, která kromě toho prodělala dlouhou cestu kolem Hornova mysu. Vlaštovka. Velitel poručík Parker."

"Cože? Vlaštovka a Parker? To přece není možné! Proti Floridě ani deset řadových lodí nic nezmůže, jak tedy by mohl tak nepatrný škuner?"

"Počkej," vpadla mu do řeči matka Thicková. "Když ničemu nerozumíš, tak mlč. Já znám mužstvo Vlaštovky a Parkera. Mají odvahu za deset řadových lodí dohromady. Dobrý námořník ví, že samotná velikost nikdy nerozhoduje. Však už David přemohl dva Goliáše, jak známe z bible. Ale Vlaštovka je přece v kalifornských vodách!"

"Byla! Dostala však rozkaz plout co nejrychleji kolem Hornova mysu do Nového Yorku. Musí to být zpropadená loď!

Slyšeli jsme všichni o Horriblu, kterého kapitán Kajman unesl z rejdy v San Francisku. Poručík Jenner měl jít kvůli té události před vojenský soud a byl proto volán k admiralitě.

Pomůže-li mu něco, tedy jen to, že Horrible byl …