Syn lovce medvědů

15
Těžký mokasín

Uprchlíci měli veliký náskok. V noci a v neznámé krajině nemohli jet příliš rychle, ale přece jen do svítání urazili hezký kus cesty od Yellowstonského jezera. Potom už mohli povolit koním uzdy.

Jemmy a Davy se cítili ve svém živlu. Jeli sice touto cestou také poprvé, ale byli ze skupiny nejzkušenější, a proto oni určovali tempo jízdy, na ně všichni ostatní spoléhali, jejich slovo chtěli především slyšet, je považovali za vůdce. Lichotilo jim, že po delším čase jsou to zase oni, na jejichž slovo se dbá především.

Když se rozednilo, naskytl se jim čarokrásný pohled na široké údolí řeky, jejíž pobřeží, místy příkře tyčící ostrými útesy k modrému nebi, místy se pozvolně, kuželovitě sklánějící k řečišti, svědčilo s tisíci nejpodivuhodnějšími útvary, že jedou krajinou podzemních sopečných sil.

Před dávnými lety, ještě dřív než se objevil na zemi člověk, rozprostíralo se tu na rozloze mnoha tisíc čtverečních mil obrovské jezero.

Potom začala pod jeho hladinou sopečná činnost. Otevřely se jícny mocných sopek, chrlící žhavé kamení a lávu, která v studené vodě ztuhla na čedič. Nesmírné množství plynů stlačených v podzemí začalo tlačit na zemskou kůru a jejich nepředstavitelná síla zvedla dno jezera tak, že jeho vody odtekly.

Prodraly se mezi lámající se zemskou kůrou do hlubin země a vše, co nebylo pevné, strhly s sebou.

A tak zde vodní proudy vylámaly skály a vytvořily bizarní skalní útesy, vodopády a kaňony Yellowstonského národního parku.

Sopečné břehy, rozpukané, rozeklané a omleté deštěm, vypínají se tu do podivných skupin, jaké si nemůže vymyslit ani nejdivočejší fantazie. Hle, zde se před vašima očima objeví zřícenina starého rytířského hradu, rozeznáváte prázdné otvory střílen, věž hlásku, a dokonce místo, kudy vedl přes příkop padací most! A vzápětí se před vámi tyčí štíhlé věže minaretů a zdá se vám, že muezzin každou chvíli vystoupí do ochozu a začne svolávat věřící k modlitbě. Naproti se zvedá ušlechtilá stavba čínské pagody a o kus dál u řeky jako by stála socha obrovského jelena, nestvůrně děsivá ve své předpotopní velikosti.

A přece to všechno není nic než klam, prapodivný výtvor sopečných sil, dnes už dávno mrtvých a bezmocných. Jezdec tu mimoděk zvolňuje krok svého koně, obdivuje se nevyčerpatelné obrazotvornosti přírody, ale tváří v tvář vodopádům, řítícím se ze strmých výšek do závratných hlubin, chtě nechtě pociťuje v těch obrovských kotlinách kaňonů i jakousi tíseň.

Projeli fantastickou krajinou podél toku řeky až k místu, kde obrací svůj tok k západu, a podél říčky, jejíž teplé prameny tu tryskají na několika místech ze skalních puklin, odbočili obtížnou cestou, stoupající skalním úbočím vzhůru. Nebyly zde keře ani stromy, horká voda měla nepříjemně špinavou barvu a zapáchala pronikavě po shnilých vejcích. Koně šplhali přes útesy v nesnesitelném vedru několik nekonečných hodin, než se octli konečně na návrší, kde se zas ukázaly křoviny, stromy a nakonec i čistá voda.

Bylo poledne, když za sebou mě…