Syn lovce medvědů

2
Vohkadeh

Plížili se opatrně nazpět podél potoka, až se vzdálili od tábora neznámých mužů natolik, že mohli bez nebezpečí přeskočit na druhý břeh. Pustili se pak malou oklikou po planině a zanedlouho se objevili na druhé straně právě proti tábořišti. Zastavili se, rozhodili rukama, podívali se na sebe a zatvářili se, jako by byli nesmírně překvapeni.

„Halo, halo,“ začal bodře halekat Tlustý Jemmy, „co to vidím? Myslil jsem, že jsme na téhle požehnané stepi docela sami, a najednou mám tu čest s takovou početnou společností. Je dovoleno se připojit?“

Muži se pomalu zvedali z trávy a nejevili pražádnou radost. Ale po chvíli, když uviděli hubeného dlouhána, jak rozpačitě přešlapuje vedle kulaťoučkého tlouštíka, a když si prohlédli jejich podivuhodné obleky, zřejmě si oddechli a jeden po druhém se dali do hlasitého smíchu.

„Thunderstorm!“ vykřikl jeden z nich, ověšený od hlavy až po paty zbraněmi. „Hrome – co jste zač? Snad se nechystáte na maškarní ples?“

„To se rozumí,“ suše řekl Dlouhý Davy. „Chybí nám k tomu ještě pár bláznů, a proto jsme přišli sem.“

„To jste ovšem přišli na nesprávnou adresu.“

„To sotva, to sotva!“

Po těch slovech se Dlouhý Davy jediným dlouhým krokem přenesl na druhou stranu potoka. Než se po zuby ozbrojený chlapík nadál, stál Davy na metr od něho. Ale to už také Tlustý Jemmy mrštně přeskočil na druhý břeh, a usmívaje se zeširoka, volal rozjařeně:

„Tady nás máte, meššúrs! Good day! Dobrý den! Malý doušek pro osvěžení nám nemůžete nabídnout?“

„Proč ne? Vody je tady dost,“ odpověděl úsečně neznámý muž a ukázal s lehkým úsměškem na koryto.

„Fíí! Voda!“ otřepal se Jemmy. „Copak jsem říkal, že se chci koupat? Nemáte-li s sebou nic lepšího, uděláte nejlíp, když se rovnou vrátíte domů – protože v tom případě tahle step není nic pro vás.“

„Jak vidím, představujete si prérii jako stánek pro občerstvení.“

„A není to tak?“ zatvářil se udiveně Tlustý Jemmy. „Jen se podívejte kolem sebe. Na každém kroku vám přeběhne kolem nosu pečeně. Jen ji vzít a nabodnout na rožeň.“

„Vám to jde rozhodně k duhu,“ ušklíbl se muž; ale Jemmy, jak se zdálo, to vůbec nebral ve zlém. Pohladil si naopak zálibně své kulaťoučké břicho a potěšeně se zasmál.

„Děkuji, děkuji, ujde to,“ zahlaholil.

„Ale zato vašemu příteli se zřejmě nedostává…“

„Psst!“ přerušil mluvčího Jemmy. Jeho očka rychle zamrkala, jako by tím chtěl naznačit, že o téhle věci nechce příliš mluvit. „Dávám mu jen poloviční porce. Nesmím připustit, aby se spravil, poněvadž mi dělá strašáka proti medvědům a indiánům. Ale s dovolením, master – co vás vlastně přivedlo ke krásným vodám tohoto potoka?“

„Nic, zhola nic nás sem nepřivedlo. My jsme se sem přivedli docela sami,“ řekl vážně neznámý chlapík.

Ve skupince se ozval hlasitý smích. Mužům zřejmě připadala tato odpověď velice vtipná. Tlustý Jemmy však zachoval vážnou tvář a klidně odpověděl:

„Opravdu? To bych tedy do vás nikdy neřekl. Když jste takový zkušený lovec, nevzal byste mne náhodou do učení?“

„To jste uhádl: náh…