Syn lovce medvědů

12
Boční výstřel

Když se lovci vrátili od řeky, sesedli se zase kolem ohně a vyprávění pokračovalo. Dlouhý Davy se zmínil o lovci, s nímž se kdysi setkal a který byl široko daleko pověstný svým střeleckým uměním, a tu se začalo vypravovat a vzpomínat na proslulé střelce a jejich dobrodružné příhody; nakonec se Dlouhý Davy obrátil k Old Shatterhandovi a řekl:

„My tu mluvíme o slavných střelcích, a přitom tu máme mezi sebou hned dva nejlepší z nejlepších. Sir, zažil jste toho jistě víc než kdokoli z nás – vyprávějte nám nějaké své střelecké dobrodružství. Stačí, abyste zatřepal trochu rukávem, a vysypete jich na místě, kolik se vám jen zachce.“

Old Shatterhand se usmál, zadíval se před sebe a dlouze vdechl. Jako by ve vzduchu cítil cosi neobvyklého.

„Páchne,“ všiml si toho Tlustý Jemmy. „Náš Bob pořád ještě nesnesitelně páchne. Bůhví jak to s ním na další cestě vydržíme.“

„Cožpak Bob…,“ odpověděl Old Shatterhand a vrhl zkoumavý pohled po svém koni, který se do této chvíle opodál poklidně pásl. Teď pozvedl hlavu a nasával do nozder vzduch.

„Nebo cítíte něco jiného?“ vyptával se trochu udiven Jemmy. „Ne, ne…,“ odpověděl nedbale Old Shatterhand. „Jenom přemýšlím, co vyprávět… ostatně nevím, dopovím-li vůbec do konce.“

„Proč byste nedopověděl?“ podivil se Davy. „Snad nebude váš příběh tak dlouhý jako má ctěná postava?“

Old Shatterhand na to nic neřekl. Naklonil se k Vinnetouovi a polohlasem prohodil:

„Teši-ini! Dej pozor!“

Vinnetou mlčky pokynul hlavou a jeho ruka maně zabloudila k pušce ležící po jeho pravici. Přitáhl ji k sobě a přiložil si ji lehce k boku, jako by si s ní pohrával.

V té chvíli Old Shatterhandův hřebec tiše zafrkal a obrátil svou ušlechtilou hlavu k ohni; hledal svého pána.

„Iš-hoš-ni!“ zavolal na něho Old Shatterhand. Kůň se položil pokojně do trávy. Lovec se pohodlně rozvalil na zemi a také on jakoby mimoděk sáhl po pušce, a drže ji po boku, začal si s ní pohrávat.

„Co se děje, sir?“ Shatterhandovo a Vinnetouovo chování znepokojilo Tlustého Jemmyho. „Větří něco váš kůň?“

„Patrně k němu zavanul zápach z našeho Boba,“ odpověděl klidně lovec. „Nu, ale abychom se dostali k něčemu dobrodružnému…, když tak naléháte, nechci zůstat pozadu a také něco povím. Slyšeli jste už něco o střelbě od boku?“

„Boční výstřel?“ ozval se Hobble Frank. „Samozřejmě že jsme o něm všichni slyšeli. Ale to musí být střelec, který dokonale ovládá svou zbraň, aby si mohl dovolit něco takového, nemýlím se? Ovšem, Vinnetou nebo Old Shatterhand patří mezi ně…, i když já osobně si myslím, že je pohodlnější a lepší mířit jako obvykle. Rána je potom přece jenom jistější.“

Old Shatterhand poslouchal Hobble Franka tak zaujatě, že si nikdo ze shromážděných ani nepovšiml, jak on i Vinnetou si pozorně prohlížejí kraj lesa a křoviska při druhé straně potoka. Lovec nedbale sáhl po klobouku a stáhl si jej do očí, takže jeho zrak byl stíněn střechou klobouku, a ten, kdo stál naproti němu, nemohl říci, kam se vlastně lovec dívá.

„V tom vám musím odporo…