Vinnetou II – Rudý gentleman

8. ZÁŠKODNÍCI

V teritoriích Montana a Wyoming, blízko pramenů řeky Yellowstone, uprostřed divokých, pohádkově krásných hor, leží národní park Spojených států, přírodní chráněná oblast velká jako pětina Čech, a země divů, jaké se na zeměkouli asi sotvakde najdou tak pohromadě. Znárodněním toho čarokrásného kraje vzal Kongres, Spojených států vítr z plachet všem sprostým čachrářům, kteří by ho byli svou chamtivostí během krátké doby určitě vydrancovali a zničili.

Tyto pohádkově krásné hory se jmenují Skalisté a jejich obrovské stěny se tyčí k obloze za nedohlednými západními prériemi, ještě daleko za hřebenem Černých hor. Dalo by se říci, že zde nepracovaly prsty tvůrce, nýbrž jeho pěst. Kde jsou ti kyklopové, kteří dokázali vyzvednout takové bašty? Kde jsou ti titánové kteří mohli takové masívy vyhnat až nad mraky? Kde je ten mistr, který ty štíty korunoval věčným sněhem a ledem?

A za těmi obrovitými hradbami to ze žhavých hlubin zemského nitra ještě dodnes vře a klokotá, prská a páří. Tenká zemská ] kůra tu vydouvá bubliny, vyplazuje syčící jazyk sirnatých par! a s hřímáním podobným kanonádě chrlí obrovské gejzíry své vroucí spousty vod do tetelícího se vzduchu. Plutonské a vulkánské síly bojují s mocnostmi světla. Podsvětí tu minutu od minuty otevírá svůj jícen a soptí hlubinný oheň, aby rozeřvaným chrtánem opět spolykalo kusy vnějšího světa.

Každý krok je tu spojen často se smrtelným nebezpečím. Zrádný] škraloup půdy se může kdykoli pod nohou prolomit, syčící! vřídlo zasáhnout unaveného poutníka, podemletý balvan s odpočívajícím člověkem se zřítit do zející propasti. A přece tato! pole smrti jistě jednou uvítají tisíce návštěvníků, kterým horké prameny a vzduch plný ozónu pomohou navrátit zdraví, a pak i oni poznají ty divukrásné rokliny a žleby, v nichž lakotná samo] ta nashromáždila své pohádkové kamenné poklady.

Prokřižoval jsem již několikrát severoamerické prérie všemi směry, od Velkých jezer až po Texas, od Louisiany přes Arizónu až po Kalifornii, poznal mnohého statečného zálesáka a zažil mnohá dobrodružství, takže když jsem se vrátil do vlasti, byl jsem přesvědčen, že teď už hned tak brzo loviště a skalní hradby Západu zase neuvidím. Jenže kdo jednou nasál rosu stepi a vůni prérijní trávy, propadne jim stejně jako námořník moři. Přitahují ho zpátky a sebemenší podnět se u něho změní v neodolatelný pud a nutkání, aby znovu sáhl po lovecké výzbroji a vyrazil...

Tak se dělo i mně. Byl jsem doma ve Starém světě teprve krátce, když mě náhodná obchodní záležitost zavedla do Hamburku. Tam jsem se setkal s jedním známým ze Saint Louisů a při pohledu na něj ve mně náhle vytanuly všechny staré vzpomínky v neposlední řadě i na to, jak jsme spolu lovívali v bažinách u Mississippi zvěř. Byl to zámožný, opravdu značně zámožný člověk a nabídl mi, že mi zaplatí plavbu, když mu udělám tu radost a doprovodím ho domů do Saint Louisů. Nemusel, mě zvát dvakrát. Zmocnila se mě prérijní horečka a vyhrála to na celé čáře. Zatelegrafoval jsem ihne…