Ukázky

Nezemru já od práce, / nezahynu bídou, / nezalknu se v oprátce, / skončím sifylidou. / Nezemru já u holky / ani na silnici. / Zemru volky nevolky / klidně v nemocnici. / Nezískal jsem za živa / lásky skutky svými. / Jeptiška jen šedivá / oči zatlačí mi. / Nad mou mrchou stáhne clown / tvář svou smutnou masku: / „Zemřel tady vilný Faun / na nešťastnou lásku.“ / Noc byla. Bláto tuhlo v led. / Potloukal jsem se Prahou. / Řek’ jsem si: Ráno je tu hned, / a odjedeš pak drahou. / Za nocleh škoda zlatky. / Kaváren …

Což, páni spisovatelé, / vašeho nejsem druhu. / Proto jsem stál tak nesměle / ve vašem ctěném kruhu. / Vy jste – jak řek bych – takoví – / no — uhlazení páni. / Já rostl bez vší výchovy / v pračkách a snižování. / Do intimity vašich sfér / nevnikal pokřik lůzy. / Já bouřlivý byl debatér / anarchistických schůzí. / Do vašich snů se dívaly / horoucně krásné dámy. / A já jsem student zhýralý / a ztrhaly mě flámy. / Ne, nikdy jsem se nedostal / v společnost slušnou dámskou. – / Snad že jsem o to málo …

Hleďme kterak jsme se krásně rozmnožili / Desateráci nám troubí po sídlištích / Oceán se mění na mazut / Velice vzrostlo procento velrybích sebevražd / Výskokem na souš / A masa lidí Město tisícileté / Začíná kysnout / Muž říká své ženě nevědomky / Kvasinko moje divoká / Ty bludná / Z toho vzniknou děti / Divoké Bludné: / Tolik hlaviček! / Žlutavé Hnědé Černé / – někdy také bílé – / vypadávají do světa Při vypadnutí křičí / My nevíme co / Možná: Smilování Možná že je pozdě / Možná že vřískají veliké…