/ Slova vycházejí ze zkušenosti. Když mluvíme o něčem, o čem nikdo zkušenost / nemá, slova jen zavádějí. / Archeologická povídka / Teprve po čase mě napadlo, že hlasem, který jsem uslyšel tam v zemi na první / pohled vzdálené, ke mně promlouval duch mého domova – jeho hlas ke mně doma / nedolehl, přehlušen křikem hádkami, smíchem, jimiž zní každý domov. / Archeologická povídka / Ten hlas, jímž promlouvá k naslouchajícím duch místa, génius domova, je / přece …

Více
  • 13. 5. 2023

Nakonec se mi přeci jen podaří usnout. Možná spíš padnu únavou do bezvědomí, protože spím jako dřevo těžkým bezesným spánkem, ze kterého mě probudí jakési vlhko na mých tvářích. Otevřu oči, jako když se zvedne opona, a uvědomím si že to jsou mikroskopické kapičky rosy, jíž je pokrytá celá okolní příroda, Puštík, spacák i my dva. Matějovi, který leží na boku a upřeně mě pozoruje, se třpytí na řasách. / „Ahoj,“ přivítá mě mezi živými. / Uvědomím si, jaký…

Více
  • 13. 5. 2023

Už zas trhat ve snách bledé lilie / už zas jíti do kavárny Slávie / už zas srkat každodenní černou kávu / už zas mítí stesk a nachýlenou hlavu / už zas nespát už zas nemít záruky / *** / Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule / a jen Newton doved těžit ze své boule / tisíc lidí mělo epilepsii / a jen svatý Pavel uzřel hostii / tisíc hluchých lidí bloudí beze jména / a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena / tisíc šílenců již táhlo zámořím / a jen Nero doved zapáliti Řím / tisíc vynález…

Více
  • 13. 5. 2023

Bystřina zpívá v divokém spádu, / málem a brouzdáš se na vodopádu, / z mokrého kamení na suché vzhůru, / vzhůru a vzhůru k lesnímu břehu, / poslední smrk tu, mu pohladit kůru, / napít se v štěrbinách zřidlého sněhu / až nahoře. / Tady však, ještě pod poloninou, / kravky se toulají s lačností línou / po svahu v houšti i na paloucích, / dědovi bouharu vypadla fajka, / o ráji sní v těch hodinách vroucích / ve stínu smrku, jenž jako vlajka / se rozmáchl. / To jsme se lekli. A první pohled / po …

Více
  • 13. 5. 2023

Rychlíkem jedeš, znavený vojáček rudý, / jímž povely s místa na místo smýkají. / Kola jen hučí, vagon se lehce houpá. / Jak by si řekly, že tě ukolébají. / Ještě však nezavřeš spálených očí. / Na něco čekáš, co jimi vkročí. / Opustils město, kam nic tě nelákalo. / Vracíš se do města, které tě otravuje. / Položils čelo na ledové okno. / Soumrak už záclony zatahuje. / Ať ještě počká! Teď přijdou známé domky, / lesy a říčka, pěšiny pod stráněmi. / Přírodní snímek. Zimní krajina. Někol…

Více
  • 13. 5. 2023

(úryvek) / „Sám / pyšný / Věčné nepřátelství vypověděl jsem plazům, jež kolem / s jedovou vegetací živoří nečisté dny své, / a svoji nenávist jako štít jasný jsem pozvedl / a čekám rány.“ / (úryvek) / „A hrdý buď falešnou řečí / žes vytrval, / na jitřní čekal svit / žes neposkvrnil ústa ani hrud / čekal a věřil.“ / (úryvek) / „Lenin – maják, Lenin – zvon, Lenin – maják, Lenin – zvon, / Maják – zvon, / Lenin!“

Více
  • 13. 5. 2023

Má touho bláznivá, mé odříkání věčné, / má tichá radosti, mé hoře nekonečné, / můj sladký osude, jenž ničíš teď mé dny – / jak život líbezným, že milovat tě musím, / jak život ukrutným, že láskou svou se dusím, / a – jednou zašlápnu snad jako květ své sny! / Nepřijde jednou den, snad za nejbližším rohem / mně zmizíš navždycky a nedáš mi ni sbohem, / bych nepochyboval, že bylo vše jen snem? / Či všednost nějaká mi tvrdě připomene, / že z jiných světů jsou mé zámky povětrné, / že …

Více
  • 13. 5. 2023

Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa! / Vždyť jsme se zrodili z kvetoucí země! / Vždyť jsme se zrodili uprostřed ptáků! / A všechno bylo vůně / a všechno bylo jas, / když pod stromem poznání Evu / pokoušel ďas. / Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa.

Více
  • 13. 5. 2023

Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům. / Snadno přísahy se činí v líbánkách. / Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům. / Milovali jsme se v rozkošných snách. / Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani, / když ta naše láska v štěstí uzrála. / Já jen o tom našem věrném milování / zpívám prosté rytmy lesů vazala. / Také v jejich stínu střídá se let chvílí; / tisíc bylo žalů, tisíc radostí: / Žaly, moje žaly hymnu pohltily; / mír a radost rády píseň pohostí. / Z radosti a míru vzc…

Více
  • 13. 5. 2023

Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky / automobilů a tramvají, / jaro směšné, hýbající všemi uličníky, / kteří v kuličkách své jmění prohrají. / Však i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, / cos frontami činžáků když běží ke spasení. / Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? / Ale po tom věru nikomu nic není. / Ubohé srdce lidské!… / (úryvek) / Důstojný slone, / v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, / a přece na svém a jediném možném místě! / Olej a barvy, / jimiž tě krmí zpocení lid…

Více
  • 13. 5. 2023

Což třepotá se to tu hvězdiček, / jak včeliček ve vzlétlém roji! / Proč asi ta jedna jediná / tam samotná povzdál stojí? / Tak dumavě chvílemi v dáli zří / a bleďoučké její jsou tváře, / je patrně hvězda mlaďoučká / dle dětinné v očku záře. / Jen někdy svůj doufavý vyšle hled / a stoudně zas do nebe mrká, / ba myslím, že také hvězdička / jak hrdlička láskou vrká! / Dík budiž vám, zlaté hvězdičky, / dík za jeden ze všech darů, / že umím lidmi zatočit / vesele do rozmaru! / Že dovedu někdy alesp…

Více
  • 13. 5. 2023

”Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostříhejž vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země, aniž ublížily na mravnosti a jiné čistotě mým milým spoluobčanům, nebo na zdraví číslu našemu zítřejšímu, jež je nedělní – Amen!” – – – / Byl čtenář už někdy ráno na ulici? Já nechci čtenáře urazit, já vím, že čtenář je nóbl a nemá zapotřebí, aby vstával před devátou – no ale, náhoda! A kd…

Více
  • 13. 5. 2023

Binokl na očích, v ruce hůl / kráčím si květnatým dolem, / vážně jdu, jako bych neviděl, / jaro co tropí zde kolem. / Vždyť je to všechno zas navlas tak / jako před čtyřceti lety – / po nebi známý ten ptákův zpěv, / po stromech známé ty květy! / Zase kol děvčátek skotačí / hošíci nezralých boků, / děvčátka písničky zpívají / tištěné tohoto roku. / Není, ach není v tom postupu, / všechno jde dávným svým krokem – / bojím se, jenom my starší že / moudříme každičkým rokem! / Bojím se, tak že to bu…

Více
  • 13. 5. 2023

V jedné vesnici byla stará děvečka, jménem Káča. Měla chaloupku, zahradu a k tomu ještě pár zlatých peněz, ale kdyby byla celá v zlatě seděla, nebyl by si ji ani ten nejchudší chasník vzal, protože byla jako čert zlá a hubatá. / Měla starou matku, a leckdy posluhu potřebovala, ale kdyby byl mohl někoho krejcar spasit a ona dukáty platila, nebyl by jí toho nejmenšího udělal, protože se hned pro každé slovo soudila a vadila, až to bylo na deset honů s…

Více
  • 13. 5. 2023

Až bude navždy v míru žít, / v tom míru, který zajistil mu / Sovětský svaz a jeho lid, / až pozná jeho heroismus z filmů, / až pozná jeho heroismus z knih, / až pozná, čím byl všemu lidstvu Slovan, / až bude opěvovat zas jen sníh, / poněvadž zápas bude vybojován, / až všecko nepřátelství pomine, / pak naše v slunci narozené děti / budou Vám žehnat, Staline, / a všem nám trochu záviděti, / že směli jsme Vás zblízka znát, / že narodili jsme se časně, / že, maličtí, jsme směli psát / na Vás a …

Více
  • 13. 5. 2023