Špatná rozhodnutí jsou stejně důležitá a někdy i důležitější než / správná. / Lidé se většinou soustředí na jeden život a myslí si, že mimo něj neexistuje / nic důležitějšího. Přitom všechny vysněné situace a zdánlivě nesplnitelné / přání jsou stejně tak skutečné jako všechno ostatní. Rovina ostrosti závisí na / nás. / Takže jsme turisté! Netvoříme krajinu, jen si z ní vybíráme část, kterou / chceme vidět. / “Nic není určeno předem? Neexistuje tedy žádný osud?” / “Sam…

Více
  • 13. 5. 2023

Vše, co tě okouzluje, tě také vede a chrání. Když jsme vášnivě posedlí / něčím, co milujeme – plachetnice , letadla, myšlenky – kouzelná lavina před / námi vyhlazuje cestu, přizpůsobuje pravidla, důvod, rozkoly, přenáší nás přes / propasti, strachy, pochybnosti. Bez síly té lásky / jsme čluny v bezvětří na mořích nudy … / Jedna část z nás je vždycky pozorovatelem, a nehledě na to co se děje, / pozoruje. Dívá se na nás. Nestará se o to, jestli jsem šťas…

Více
  • 13. 5. 2023

I zeptal se jich: “Kdyby člověk řekl Bohu, že chce ze všeho nejvíc za / každou cenu pomoci trpícímu světu, a Bůh mu odpověděl a řekl mu, co má / udělat,měl by ho poslechnout.” / “Samozřejmě Mistře!” křičela většina. “Mělo by mu být potěšením / prožívat pekelná muka, kdyby to Bůh žádal!”. / “Bez ohledu na to jaká muka a jak obtížný je ten úkol?” / “Mělo by pro něj být ctí být pověšen, blažeností být přibit na strom a / upálen,kdyby tomu chtěl Bůh,” řekli. / “A co byste …

Více
  • 13. 5. 2023

Od dob, kdy Německo vstoupilo mezi koloniální státy, se ještě zvýšil náš již tak značný zájem o cizí země a národy, proto není divu, že v každém větším městě naší milé vlasti najdeme takzvanou národnostní louku, čili místo, kde čas od času zástupci jiných států předvádí nejenom své válečné, ale i mírové umění a dovednosti. Mohli jsme proto vidět Siouxy, Komanče, Eskymáky, Zuly, australské křováky, Ainy, dokonce i příslušníka lidožroutských a…

Více
  • 13. 5. 2023

Heigh-day! Bylo to překvapení pro Joba Halerse, když před jeho ubohým srubem zarazil zcela neočekávaně koně jeho mladší bratr Ralph, westman, kterého neviděl již po dlouhou řadu let. A nepřijel sám – byla s ním krásná mladá lady! / Job vyrazil z chaty, aby padl svému bratrovi kolem krku, objali se a potom Ralph svého bratra upozornil: / „Dej také Amely hubičku, starý boy! Tady ti představuji svou ženu, jedinou dceru Benta Harrisona,…

Více
  • 13. 5. 2023

V hlavní mešitě šiitského poutního města, v Mešhed Husájnu, visí koberec, o němž koluje tato historka: / K Ijarovi, známemu tkalci koberců, přišel Jussuf el Kürkdšii, známý musaníf, aby objednal koberec pro přítele Mazaka, mladého kutubiho. / Ijar řekl: / „Vlastně nemám čas, ale poněvadž jsi to ty, udělám to. Koberec je pro Mazaka, kterého si vážím, a proto zhotovím neobyčejný koberec, nejlepší, jaký jen můžu udělat.“ / Jussuf el Kür…

Více
  • 13. 5. 2023

„Má vesna už se nachýlila, vím dobře, co to znamená: ta ústa, jež mě políbila, jsou studená a kamenná.“ / Tyto verše se nesly nad širou rovinou a Swallow, můj krásný mustang, stříhal malýma ušima, radostně odfrkával a půvabně zvedal drobná kopyta jako k menuetu. / Proč moje ústa zpívala právě tuto píseň, kterou jsem slyšel naposledy asi před třemi měsíci v Cincinnati od skupiny / Tyroláků, nevím. Mne ještě žádná ústa nepolíbila a moje vesna mohla tedy tep…

Více
  • 13. 5. 2023

Jsem syn tkalců chudých jako kostelní myš. Považovali mě za nadaného. Přáli si, abych studoval. Ale na gymnázium a univerzitu neměli dost prostředků. A tak moji rodiče a sourozenci dlouhá léta hladověli a strádali, abych mohl chodit do semináře a stát se učitelem. Stal jsem se jím, ale byl jsem i potom tak chudý, že jsem neměl ani ty nejlacinější kapesní hodinky, podle nichž bych vedl vyučování. / Učil jsem na tovární škole a bydlel jsem v jednom po…

Více
  • 13. 5. 2023

Přivítali nás děti, několik psů a starý, důstojný Arab, který byl otcem jednoho z mých průvodců. / „Dovol, abych tě zavedl k šejkovi,“ pravil mi jeho syn. / Na cestě se k nám připojilo několik mužů, zůstávali však skromně za námi a neobtěžovali mě žádnými otázkami. Jejich pohledy se obdivně upíraly na mého koně. Nešli jsme daleko. Zastavili jsme před prostornou chýší, která byla postavena z vrbových kmenů, pokryta bambusem a uvnitř vyložena rohožemi. K…

Více
  • 13. 5. 2023

Jeli pořád na jih, podél úpatí horského pásma vlevo od prohlubně někdejšího jezera. / „Ví už můj rudý bratr, jak osvobodíme ta dva zajaté lovce?“ zeptal se Old Shatterhand. / „ Vinnetou o tom nemusí přemýšlet,“ odpověděl náčelník Apačů. „Vrátí se k Šošonům a zajatce jim vezme. Hadí Indiáni už mnohokrát prokázali, že nemají v hlavě mozek.“ / „To je pravda,“ přikývl Old Shatterhand. Hned pochopil, co má Vinnetou na mysli. „Ani jeden z nich nepomyslel na to,…

Více
  • 13. 5. 2023

Víš, milý čtenáři, co znamená slovo greenhorn? Pro toho, koho bys tím slovem nazval, to je nejvýš neuctivé a ponižující označení. / Greenhorn je prostě zelenáč, člověk v zemi nový a nezkušený, který si musí dávat mimořádně dobrý pozor, aby nějakým nedopatřením někde nenarazil. / Greenhorn je člověk, kterého nenapadne vstát ze židle, když se chce posadit dáma; který pozdraví dřív pána domu, než složí poklonu jeho manželce a slečně dceři; který při nabíj…

Více
  • 13. 5. 2023

Když si vazoun Jim Belden troufl pronést na první pohled neškodné tvrzení, že svrchní led je „ňákej divnej“, nenapadlo ho ani ve snu, k čemu to povede. Nenapadlo to ani Lona McFanea, když tvrdil, že spodní led je věc ještě divnější; ani Bettlese, který s tím okamžitě vyslovil nesouhlas a prohlásil, že samotná existence něčeho takového je nesmysl. / „A to mi povídáš zrovna ty,“ křičel Lon, „po všech těch letech, cos prožil v týhle zemi! Kolikrátpak j…

Více
  • 13. 5. 2023

Ó temné století osvěcované ohni války / Blesky mě vysvlékly a metají svůj los / Vítr se nezvedl by dones výkřik v dálky / a zplihly duše hadrné když plivl kdos / Uprchne štika s udicí a dožije se stáří / My spolkli vnadidla a unikáme staletí / Bože v tvých ranách svět se raduje a září / V našich se ukrývá aspoň jak v doupěti

Více
  • 13. 5. 2023

Za těmito dveřmi byl skutečně sám veliký Leneček. Byla to jeho oblíbená komnata a říkalo se jí čínský salónek. Byla smělou kombinací čínské čajovny, jak si ji představuje podnikavý kavárník, pirátské krčmy, kterou zařizoval pražský továrník na matrace podle své dětské četby a budoárku choti velkouzenáře. V této nádheře si hověl tajemný soudruh Leneček zahalený v orientální župan. Seděl u malého stolku, srkal koktajl White Lady a kouřil Chesterfie…

Více
  • 13. 5. 2023

Takový kopec kapitalista, / ten dobře si vždy stál. / Maskován za borový háj, / ovládal celý kraj: / všechny ty lučiny a pole / pěkná a bohatá. / Ale ty cesty kolem / zapadlé do bláta… / Silnice prošlapané, / ulice sešmaťhané / jak staré střevíce. / A vedly tudy cesty jantarové, / křižovaly se s nimi démantové / a podél řeky šly ty slavné cesty života. / Až jednou přišli na to, / že kopec schovává sklady / zatajeného čediče. / Vyvlastnili je bez náhrady / a povolali dlaždiče, / aby nám vydláždili uli…

Více
  • 13. 5. 2023