Ukázky

Má touho bláznivá, mé odříkání věčné, / má tichá radosti, mé hoře nekonečné, / můj sladký osude, jenž ničíš teď mé dny – / jak život líbezným, že milovat tě musím, / jak život ukrutným, že láskou svou se dusím, / a – jednou zašlápnu snad jako květ své sny! / Nepřijde jednou den, snad za nejbližším rohem / mně zmizíš navždycky a nedáš mi ni sbohem, / bych nepochyboval, že bylo vše jen snem? / Či všednost nějaká mi tvrdě připomene, / že z jiných světů jsou mé zámky povětrné, / že …

Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa! / Vždyť jsme se zrodili z kvetoucí země! / Vždyť jsme se zrodili uprostřed ptáků! / A všechno bylo vůně / a všechno bylo jas, / když pod stromem poznání Evu / pokoušel ďas. / Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa.

Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky / automobilů a tramvají, / jaro směšné, hýbající všemi uličníky, / kteří v kuličkách své jmění prohrají. / Však i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, / cos frontami činžáků když běží ke spasení. / Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? / Ale po tom věru nikomu nic není. / Ubohé srdce lidské!… / (úryvek) / Důstojný slone, / v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, / a přece na svém a jediném možném místě! / Olej a barvy, / jimiž tě krmí zpocení lid…

Což třepotá se to tu hvězdiček, / jak včeliček ve vzlétlém roji! / Proč asi ta jedna jediná / tam samotná povzdál stojí? / Tak dumavě chvílemi v dáli zří / a bleďoučké její jsou tváře, / je patrně hvězda mlaďoučká / dle dětinné v očku záře. / Jen někdy svůj doufavý vyšle hled / a stoudně zas do nebe mrká, / ba myslím, že také hvězdička / jak hrdlička láskou vrká! / Dík budiž vám, zlaté hvězdičky, / dík za jeden ze všech darů, / že umím lidmi zatočit / vesele do rozmaru! / Že dovedu někdy alesp…