Biebl vytváří obrazy z tropického pásma na základě cesty na Cejlon, Sumatru a Jávu. Básnická hra s významnou i zvukovou stránkou slova je kombinovaná s asociacemi na přetrvávající zoufalství člověka z války. / Konstantina Biebla, jenž tvořil ve stejné době jako například Seifert nebo Nezval, řadíme do českého poetismu. / Kniha především líčí autorovo okouzlení krásami rozlehlého světa. / Obsah / Sbírka se skládá…

Více
  • 13. 5. 2023

Ta kniha leží ve zvláštní kancelářičce v nádražní budově. Klíč od ní je prý „uložen o nádražního strážníka“, ale ve skutečnosti žádný nepotřebujete, protože ta komůrka je vždy odemčená. Takže stačí už jen knihu otevřít a číst: / „Velectěný pane! Zkouška pera!“ / K zápisu je připojena tlama s dlouhým nosem a růžky. Pod ní je napsáno: / „ Ty jsi obraz a já ne, ty jsi čuník a já ne. Tohleto je tlama tvoje.“ / „Přijížděje k této stanici a patře oknem do krajiny,…

Více
  • 13. 5. 2023

Noc. Varjenka, malá, asi třináctiletá chůva, houpe kolébkou a tichounce děťátku brouká: / „Spi, děťátko, spi, zavři očka svý…“ / Pod ikonou bliká zelený kahánek. Napříč místností se z kouta do kouta táhne šňůra, na které visí pleny a velké černé dámské kalhoty. Nad kahánkem svítí na stropě velká zelená skvrna, kdežto pleny a kalhoty vrhají dlouhé stíny na pec, na kolébku i na Varju. Když se kahánek rozbliká, skvrna i stíny ožívají a začínají povlávat…

Více
  • 13. 5. 2023

Lesnatými svahy, úvaly / kozáci dva volně klusali. / Jeden, stařík vrásčitý a sivý, / seděl vzpřímen jako horská jedle, / druhý skloněn, mladík zádumčivý, / jako ve snách kolébal se v sedle. / V bohaté se skvěli úpravě. / Na paprsku hrály kmitavě / tenounké jich šavle zahnuté, / karabiny stříbrem okuté, / nábojů též pouzdra, v těsnou řadu / s obou stran na hrudi svalnaté / upevněná. Štíhlá puška vzadu / houpala se v torbě huňaté. / Jeli bez hovoru, bez ruchu. / Nahajka[1] jen časem ve vzduc…

Více
  • 13. 5. 2023

Krásná Poldi, krásná Poldi, / otisky mědi / a připálená kadeři hvězd, / kterými jsem vás ověnčil, / lůžko vonící vůní routy / a svatebním veselím, / to nejkrásnější, co jsem kdy viděl, / tím vás ověšuji, / tedy vás sebe samou, / mrtvými věcmi hovořím s vámi, / když emailové džbánky padají z nebes, / když šílená luna / zrcadlí reflexi vašich reflexů / a vzduch je vámi umazán…

Více
  • 13. 5. 2023

Můj muž znal tak dobře ty svoje hospůdky že věděl ve které hospodě svítí okny dopolední slunce a věděl kde svítí slunce odpoledne a míval hospůdky ve kterých to odpolední slunce bylo to samé jako dopolední protože třeba taková hospůdka U Horkých tam už od osmi hodin svítilo ranní sluníčko a tady bývala a ještě je od rána plná hospoda protože tady mají dobré nejen pivo ale i ranní polévky a guláše a vůbec jídla která jsou vedena jako přesnídávky&h…

Více
  • 13. 5. 2023

Náhodou byl zrovna trh a ženská se zakousla do tlačenky, a tu náhle vyběhl ven doktorův pes a urval jí tlačenku i ret, a doktor Karafí jí musel koupit další tlačenku a přišít jí ret… Jednou jsem pozval jejího bratra na odpočinek na našem venkovském vzduchu, ale tak se opil slivovicí, že by býval umřel, kdybychom ho nezabalili do tvarohových obkladů … Řekl mi jednou řezník, povídal, že manželství je jako táhnout krávu po tenkém ledu…

Více
  • 13. 5. 2023

Třicet pět let pracuji ve starém papíře a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a které jsem vyčetl, a tak za těch tř…

Více
  • 13. 5. 2023

Kdysi se sláva žurnalisty dala symbolizovat velikým jménem Ernesta Hemingwaye. Celé jeho dílo, jeho stručný, věcný styl, mělo kořeny v reportážích, které posílal jako mladík do novin v Kansas City. Být žurnalistou znamenalo tehdy přiblížit se víc než kdokoli jiný skutečnosti, prolézat všechny její skryté kouty, špinit si s ní ruce. Hemingway byl pyšný, že jeho knihy jsou tak nízko u země samé i tak vysoko na nebi umění. / Když si Bernard říká v duc…

Více
  • 13. 5. 2023

Pes s dynamitem / Pes Julio žije na Italské straně Alp se dvěma pány. Ten starší je chromý dědeček, který už čtyři roky nevstal z postele. A ten mladší je vnuk, který se o něj stará. V tomto kraji je nedostatek jodu, a proto je vnuk tak trochu mišuge. Jednou vnukovi přišla předvolávka na léčení, a aby se pes neutrápil hlady, tak se rozhodne, že se psa zbaví. Jde s ním na kopec, přiváže ho ke stromu a na obojek mu připevní dynamit a zapálí ho. Myslí …

Více
  • 13. 5. 2023

Vím, že každou noc s tebou spí / Vlhké zvíře úzkosti / A olizuje tě trpkým jazykem tmy. / Ležíš jak zabitý válkou všedního dne / A na sklopeném očním víčku / Ubíhají znovu malá vraždění / Bez vrahů, jenom s vražděnými. / Vím, stěnami světa prosakuje / Tvůj křik osamělého vlka, jenž vyje strachy / Na bílé pusté pláni obklíčený sám sebou. / A když usíná noc a probouzí se den, / Ohmatáš prostěradlo, zvíře úzkosti je pryč, / Oblékneš vzduch zamíchaný kávou a mydlinkami / A vběhneš do nové…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl pátek večer. Štěpán se měl jít představit. Štěpán povečeřel sekanou v menze a pak si dal pár piv v hospodě, která se jmenovala Špitálka. Pak Štěpán vyrazil k Irenině bytu. Bydlela blízko Hradčan. V maličkém bytě, který Irenčin tatínek svérázně přestavoval v naději, že z něj udělá byt mnohem větší. Už v momentě, když Štěpán zazvonil, cítil, že něco není úplně v pořádku. Jeho střeva bublala. Jeho střeva jako by vemlouvavě promlouvala, aby jim v…

Více
  • 13. 5. 2023

Slunce pálí, poblouzněný hukot / naplňuje rokli v horečce. / Práce vře a překypuje v rukou / jaru — růžolící děvečce. / Sníh má souchotiny, z žil mu prýští / liknavá a ubohoučká krev. / Hroty vidlí se však zdravě blyští, / životem a silou dme se chlév. / Tyto noci, tyto dny a přítmí! / Krůpěj o poledni — její chlad. / Povídavý potok — jeho rytmy. / Chudokrevný střechýl — jeho pád. / Stáje dokořán jsou otevřeny. / Holub klove oves v mokřinách, / z vonné mrvy stoupá ojíněný / doušek vzduchu, …

Více
  • 13. 5. 2023

Aussitôt que l’idée du Déluge se fut rassise, /    Un lièvre s’arrêta dans les sainfoins et les clochettes mouvantes, et dit sa prière à l’arc-en-ciel à travers la toile de l’araignée. /    Oh ! les pierres précieuses qui se cachaient, -les fleurs qui regardaient déjà. /    Dans la grande rue sale, les étals se dressèrent, et l’on tira les barques vers la mer étagée l&…

Více
  • 13. 5. 2023

In October 1981 Skvorecky participated in an international conference held in Toronto, on the subject of „The Writer and Human Rights“. The participants included Margaret Atwood, Stanislaw Bardnczak, Joseph Brodsky, Allen Ginsberg, Nadine Gordimer, Susan Sontag, Michel Tournier, and many others. Skvorecky’s speech was a disturbing reminder that „human rights“ can be and have been abused by regimes of the left as well as of the right. To some left…

Více
  • 13. 5. 2023