Ženich pro Marcelu

Ivan Klíma

46 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Ženich pro Marcelu (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima44 Kategorie:

Popis

E-kniha Ivan Klíma: Ženich pro Marcelu

Anotace

O autorovi

Ivan Klíma

[14.9.1931] Český prozaik, dramatik a publicista. Ivan Klíma se narodil v Praze roku 1931 jako Ivan Kauders. Je to bývalý disident, spoluzakladatel Obce spisovatelů (1989) a předseda českého PEN-klubu (1990-93).V době druhé světové války strávil jako školák tři roky v terezínském koncentráku. Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956). Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako...

Ivan Klíma: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ženich pro Marcelu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zcela holá kancelář – jen stůl s telefonem a židle. Klubovka. Na stěně plakát.

KLIMENT (vstoupí): Dobrý den. Já jsem Kliment. (Vytahuje pozvánku.) Byl jsem… dostal jsem tohle předvolání na osmou ráno.

ÚŘEDNÍK: Tak vy jste Kliment.

KLIMENT: Na osmou ráno.

ÚŘEDNÍK: Kliment. Tak vy jste Kliment.

KLIMENT: Teď je půl čtvrté!

ÚŘEDNÍK: Neposadíte se, pane Kliment?

KLIMENT: Celou dobu mě nechali čekat. V té místnosti vedle. V té čekárně.

ÚŘEDNÍK: Tady do té klubovky, nebo radši na židli?

KLIMENT: A čekárna byla nevytopena. Prázdná a studená.

ÚŘEDNÍK: V našem věku už prý je lepší sedět na tvrdém. Ale právě proto sedáme radši do měkkého. (Směje se.)

KLIMENT: Dva chlapi u dveří. Jeden měl takový divný pohled. Až mi bylo úzko, když se na mě podíval.

ÚŘEDNÍK (užasle): Tak vy se neposadíte?

KLIMENT: Děkuju. Seděl jsem doteďka v čekárně. A ty plakáty tam. Já nechápu, proč v dnešní době takové plakáty. Ten druhý chlap měl jen jedno oko a místo druhého jizvu. Strašné.

ÚŘEDNÍK: Kávu, nebo čaj?

KLIMENT: Pro mě? Děkuju. Když bych směl prosit – tedy čaj! Skoro osm hodin mě tam nechali sedět… V nevytopené čekárně. Kdykoliv jsem se zeptal, řekli mi: ještě je na schůzi. Anebo: zasedá se. Potom mě jenom odstrkávali. A ty plakáty. Nemám rád na plakátech prapory a šeřík.

ÚŘEDNÍK (telefonuje): Jeden čaj!

KLIMENT: Ty veršíčky na nich. Bojím se, že už je nikdy nezapomenu: Ten hoden lásky, kdo neporuší svazky! Jaké svazky, prosím vás?

ÚŘEDNÍK (pokládá sluchátko): Bohužel, pane Kliment, tak teda čaj není. To mi je skutečně líto.

KLIMENT: Nevadí. Vezmu si kávu.

ÚŘEDNÍK (s jemnou výčitkou): Chtěl jste přece čaj!

KLIMENT: Sám jste právě naznačil…

ÚŘEDNÍK: Omluvil jsem se vám přece. (Telefonuje.) Rozmyslel se. Chce radši kávu.

KLIMENT: Napsali mi: osm hodin ráno. Občanský průkaz s sebou. Ale důvod uveden nebyl.

ÚŘEDNÍK: Bohužel, tak tedy káva taky není. To mě skutečně mrzí, pane Kliment! Neposadíte se aspoň?

KLIMENT: Neomlouvejte se. Koupím si něco venku v automatu. Stejně se musím taky jít najíst. Těch osm hodin čekání. Kdybych to byl věděl, vzal jsem si s sebou svačinu.

ÚŘEDNÍK: Tak vy se neposadíte?

KLIMENT: Děkuju… Jste skutečně laskavý, ale já radši postojím.

ÚŘEDNÍK (listuje): Tak tedy vy jste Kliment. Petr Kliment. (Pohoršeně.) A vy jste se měl přece dostavit ráno v osm hodin.

KLIMENT: Právě.

ÚŘEDNÍK: A teď máme… Čtyři hodiny deset minut. Pane Kliment, tohle není dobrý začátek.

KLIMENT: Ale já přece…

ÚŘEDNÍK: Skutečně, tohle není dobrý začátek. Neposadíte se?

KLIMENT (rozhořčeně): Od osmi hodin tu trčím. Tady v čekárně. A vy si dovolíte…

ÚŘEDNÍK: Tady jste měl být. Ne v hovorně.

KLIMENT: Nepustili mě. Vždyť to pořád vysvětluju. Ti dva, co stáli ve dveřích. Vypadali jako… ale vy je přece musíte znát.

ÚŘEDNÍK (telefonuje): Hovorna? Říká, že jste ho nepustili!

KLIMENT (rozhořčeně): To je nehorázné. Napřed člověka nepustějí a teď na mě ještě budete křičet. Vždyť ten jednooký, když jsem šel ke dveřím, mě odstrčil, div jsem neupadl.

ÚŘ…