Poslední stupeň důvěrnosti

Ivan Klíma

87 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Poslední stupeň důvěrnosti (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima06 Kategorie:

Popis

Ivan Klíma: Poslední stupeň důvěrnosti

Anotace

Román ze současnosti je věnován orientaci individua v dnešní době, která se zdá být bez naděje na jakýkoliv řád. Evangelický farář prožívá po listopadové změně společenských poměrů první krizi, protože novým pohledem zvažuje smysluplnost své činnosti pastýřské. Jeho životní jistoty jsou dramaticky rozkolísány milostným vzplanutím. Ve svém románu se Ivan Klíma přibližuje k jednomu z nejpalčivějších problémů naší doby: Máme vůbec ještě nějakou naději dát našemu životu smysluplný řád? Neztratili jsme s vírou a mezilidskou důvěrností i poslední jistotu, kterou jsme čelili smrti? Hlavní postava románu, evangelický farář Daniel Vedra, pozbyl v průběhu milostné zápletky, v níž zradil svou konfesi a své postavení, to jediné, co dávalo jeho životu smysl – Boha. Ale svou milenku, která byla původně nevěřící skeptik, přesvědčil svým vzorem „muže lásky“ a vrátil jí důvěru v člověka…

Ivan Klíma – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Poslední stupeň důvěrnosti“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7

Haně k padesátinám Daniel koupil zlatý náramek.

„Ale to přece nemůžu nosit,“ řekla, když otevřela etuji.

„Proč bys nemohla?“

„Takového zlata. Nehodí se to pro mě a ani nemám příležitost, kam bych si to vzala.“

„Vezmeš si to dneska večer. Víš, že jsem zamluvil stůl v čínské restauraci.“

„Tos říkal, ale nemuselo to být. Mohli jsme se krásně najíst doma.“

„Tady jíme každý večer.“

„Právě proto, a restaurace jsou teď tak drahé.“

Hana odmítala vzít na vědomí, že zbohatli. Líbilo se mu to na ní, zároveň ho její neochota přijmout změnu popuzovala.

„Já se do restaurace těším,“ ozval se Marek.

„Já nikam nechci,“ fňukala Magda, „musím se učit. Píšem zítra písemku z matyky.“

„Jsi hloupá, tam dávají po večeři planety zapečený v cukroví.“

„Marku, planety jsou pověra a hloupost,“ napomenul syna.

„Teď ke všemu bereme algoritmy. Jestli mi to někdo nevysvětlí, nevypočítám ani řádku.“

„Algoritmy? Co to znamená?“ zajímal se Daniel.

„To právě bych chtěla taky vědět.“

„Algoritmus je předpis konečného počtu kroků, kterými se dají vyřešit úkoly určitého, tedy: téhož druhu,“ přednesl Marek definici. „Na tom přece stojí programy počítačů,“ doplnil. „A počítač máš, tati, v kanceláři.“

„Mám počítač, ale o tom, co se v něm děje, nemám ponětí.“

„To je tvoje chyba.“

Magda mezitím vyhrabala učebnici. „Tohle mám vypočítat: Utvořte algoritmus pro určení cifemého součtu daného přirozeného čísla a. Při určování jednotlivých číslic můžete použít pouze aritmetické operace a určení podílu a zbytku po celočíselném dělení..“ „Tomu vůbec nerozumím!“

„Tak vidíš, tati. Ani ty tomu nerozumíš.“ „Já nemusím, už do školy nechodím. Zajímavé, že Eva nikdy nepotřebovala, aby jí někdo něco vysvětloval. Ani teď před maturitou.“ „Protože Eva je chytrá. Protože Eva je vždycky ta nejlepší. Ona měla za mámu...“

„Magdo!“ okřikl ji.

„Já to s ní vypočítám,“ navrhl Marek. „I když je úplně blbá, tak to musí za půl hodiny pochopit.“

Hana se mezitím převlékla. Vzala si černé šaty, které měla na sobě naposledy při pohřbu jeho maminky. Byly to její jediné sváteční šaty, prosté a hodně staré. Tvář měla nenalíčenou, nelíčila se nikdy, ani rty si nemalovala. Střevíce, které si obula, byly sice pečlivě vyčištěny, ale nedalo se zakrýt, že jsou ještě předrevoluční. Napadlo ho, že zlato se skutečně nehodí k tomu, co má jeho žena na sobě, anebo se snad vůbec nehodí k ní. Chtěl jí udělat radost, ale pouze ji uvedl do rozpaků.

„Nejsou tyhle šaty moc smuteční?“ napadlo ho.

„Černá se teď nosí,“ řekla. „I docela mladé holky chodí v černém, copak sis toho nevšim?“

„Ne, asi dost nekoukám po holkách.“

Osaměl v místnosti. Uvědomil si, …