Milenci na jeden den

Ivan Klíma

66 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Milenci na jeden den (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima24 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

Ivan Klíma: Milenci na jeden den

Anotace

Druhý z autorových milostně-psychologických povídkových triptychů (prvním je kniha Milenci na jednu noc) obsahuje příběhy náhodných milostných setkání, spojených s nezvyklými, až absurdními situacemi a neřešitelnými slepými uličkami, v nichž se jeho jednodenní milenci setkávají. Klímovy lásky nejsou směšné, vášnivé, ba ani tragické. Milenci, kteří se v jeho povídkách náhodně setkávají na noc či na den, se zdánlivě vlivem nepříznivých okolností nacházejí v neřešitelné, absurdní situaci. Ve skutečnosti je však u Klímy absurdita mileneckých vztahů něčím podstatnějším – míří na samu rozporuplnost mužské a ženské erotiky. A málokterý ze současných autorů rozumí ženské psychologii tak, jako Ivan Klíma.

Ivan Klíma – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Milenci na jeden den“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3

Kopec s hradem teď viděli z druhé strany, polorozpadlá cimbuří byla osvícena měsíčním světlem a vypadala v té noci majestátně a hrozivě.

Zastavil auto a vypnul světla. „Kam teď?“ zeptal se.

Noc byla chladná a podzimní tráva, listí a mlha skládaly téměř tesklivou vůni. Bylo by docela příjemné procházet se s ní na cestě uprostřed louky, kdyby se byl chtěl procházet.

„Je tu divné světlo,“ všimla si. Kráčeli po jakési cestě, byla to vlastně jen ušlapaná tráva, objal ji kolem ramen. Toužil po ní a nenáviděl ji za to.

„Pamatuješ se na tu noc na cestě ve Francii?“ zeptala se.

„Tu noc pršelo,“ řekl, „po té cestě se nedalo skoro jít.“

„Ano. Bubnovalo to na střechu auta.“ Chvěla se chladem. Potom vyprávěla bez jakékoliv souvislosti. „Když mi byly asi čtyři roky, hrála jsem si, že mám psa. Vodila jsem si ho na provázku tak, jako by skutečně byl, jako by šel za mnou. Čekala jsem, když čůral u stromu, a dávala jsem mu vždycky od své večeře do misky. Stlala jsem mu vedle postele polštář, tam jako ležel, a každou noc, než jsem usnula, povídala jsem mu. A nikdy jsem mu nedala jméno, říkala jsem mu jenom: Pse. Když jsem ho měla moc ráda, řekla jsem mu: Můj pse!“ Vzdychla. „Myslím, že jsem už nikdy nikoho nemilovala tak, jako toho psa.“

Došli k dřevěné kůlně uprostřed louky. Z jejího nitra vonělo seno.

„Miláčku,“ řekla, „pojď, budeme se teď milovat.“

Pomohl jí vyšplhat se vzhůru.

Jediná prostora byla zpoloviny vyplněná senem a vzduch byl k zalknutí nasycen senným prachem.

„Miláčku,“ zašeptala, „líbí se ti to tady?“

„Je mi jedno, kde jsem, když jsem s tebou,“ řekl.

„Ano, já vím,“ svlékala se kvapně, „ale já dneska nemohla být v pokoji. Nezlobíš se proto na mě?“ Přitiskla se k němu. Objal ji. Při každém pohybu se hlouběji propadali do měkké masy pod sebou a stébla šimrala a píchala do nahých těl.

„Miláčku,“ zašeptala.

Zvenčí sem dolehly kroky. Nadzvedl se a spatřil siluetu, která mu připadla známá.

„Tak to je to místo?“ zeptal se voják, když se vyšplhali vzhůru.

„Jestli se vám tady bude líbit,“ šeptla dívka. Její tvář, a dokonce i účes teď skrývala tma. Voják …

Mohlo by se Vám líbit…