Milenci na jednu noc

Ivan Klíma

69 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Milenci na jednu noc (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima23 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

Ivan Klíma: Milenci na jednu noc

Anotace

Milostný povídkový triptych – Lingula, Pás a Poprava koně – zachycuje sugestivně citový a myšlenkový svět soudobého mladého člověka.
Svět je ještě nezralý, zploštělý stereotypní prací, ale jenom zdánlivě vyprahlý. Všichni hrdinové a hrdinky se snaží překonat jeho jednotvárnost únikem do snů a zároveń touží po životních hodnotách, odpovídajících jejich intelektuální úrovni. Klímovy lásky nejsou směšné, vášnivé, ba ani tragické. Milenci, kteří se v jeho povídkách náhodně setkávají na noc či na den, se zdánlivě vlivem nepříznivých okolností nacházejí v neřešitelné, absurdní situaci. Ve skutečnosti je však u Klímy absurdita mileneckých vztahů něčím podstatnějším – míří na samu rozporuplnost mužské a ženské erotiky. A málokterý ze současných autorů rozumí ženské psychologii tak, jako Ivan Klíma.

Ivan Klíma – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Milenci na jednu noc“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3

Byla to velmi pitomá písnička, skládali ji po večerech v koleji, když se cítili už docela otupeni. Měla třicet slok, zazpívám jí nejvýš dvě, aby viděla, jak střelila vedle s těmi básničkami, pak ji políbím. Ale potom zpíval stále dál a díval se přitom na její tvář: nehybnou a velice krásnou. Byla krásná, mohl se naklonit a políbit ji, ale byla také příliš nedostupná a cizí, a on to tedy neučinil.

To proto, že o ní nic nevím, napadlo ho, díval se na ni stále; byl zvyklý dívat se úporně a soustředěně a dlouhé hodiny – vštěpovat si podoby brouků a rostlin – nikdy však zvlášť nehledal podobu nikoho z lidí, ta přece bývá na první pohled zřejmá.

Díval se na ni po celou dobu, co byli spolu, ale zároveň vnímal cestu a domy a noc a slyšel, jak štěkají psi a jede vlak, a hovořil mnoho a myslel na to, co dělá a co bude dělat. Ale teď v této chvíli nemyslil na nic jiného a nevnímal nic jiného, jenom ji a její nehybnost, a tu s úžasem uviděl pod tou nehybností jemné chvění vlasů a řas a skloněné šíje a tušil chvění prstů a dechu a nakonec uviděl, jak se chystá a přichází pláč. A pocítil velikou lítost a účast, určitě prožila něco těžkého, nějakou velkou bolest, ale on učiní všechno, aby byla šťastná! Obejmout ji tiše a lehce –

Dotkl se jejího ramene.

„Ne!“ vyhrkla. „Tady ne! Teď ne!“

„Řekni něco. Řekni mi o sobě něco!“

„Ano.“

„Řekneš mi všechno o sobě?“

„Ano,“ odpověděla tiše. „Ale tady ne.“

Podal jí ruku a vyšli z kapličky, na severovýchodě už zvolna mizela noc.

Klopýtali mlčky po kamenité cestě. Otáčel se za ní a čekal. Byla velmi unavená, vlasy měla rozházené a pod očima jí vyvstávaly stíny, za chvíli bude ráno, ani se nepolíbili, jenom proto, že pořád tak hloupě mlčela. Proč? Na co chtěla čekat? Na co chtěla ještě čekat? Otočil se k ní: „To je dobře, že mi všechno řekneš!“

Slyšela tu netrpělivost.

„Nesedneme si tady?“

„Počkej chvíli.“

Byla velice unavená a tísnil ji podivný stesk. Jako by ji někdo prudce vzbudil ze sna, který byl živý a barevný a plný silného citu. Nemohla se probrat, ale nemohla se už ani vrátit.

Ze tmy klíčily první chalupy nějaké vsi, kohouti o překot křičeli, cesta světlala a prach byl lehounce zvlhlý.

„Tak co?“ řekl.

„Počkej přece.“ Potom se zeptala: „Jak se dostaneme domů?“

„Musíš do práce?“

Přikývla.

„Ještě pojedou dálkaři,“ řekl. „Tobě určitě zastaví.“

Ale šli po okresní silnici, věděl, že po té dálkaři nejezdí, a byl docela rád, že nejezdí. Zbývalo jim už tak málo času.

„Pojď! Sedneme si tady.“

Zavrtěla hlavou. Co mu vlastně řeknu; přemítala unaveně. Tehdy, jak ji vzal prvně za ruku… Zvláštní, udělal to zcela stejným pohybem jako on včera večer. Nebylo to na lavičce, ale v prázdném přírodopisném kabinetu. Pamatovala si tu vysokou zelenou skříň s vycpanými ptáky, ropuchu v lihu, tarantuli, udělal to úplně stejným pohybem jako on včera, co je divné, že potom přišlo tolik důležitějších a rozsáhlejších zážitků: schůzky a cesty autem, vyznání, prosby, vyhrůžky, mužský pláč, noci v parku a no…

Mohlo by se Vám líbit…