Zámek

Ivan Klíma

65 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Zámek (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima41 Kategorie:

Popis

E-kniha Ivan Klíma: Zámek

Anotace

 

O autorovi

Ivan Klíma

[14.9.1931] Český prozaik, dramatik a publicista. Ivan Klíma se narodil v Praze roku 1931 jako Ivan Kauders. Je to bývalý disident, spoluzakladatel Obce spisovatelů (1989) a předseda českého PEN-klubu (1990-93).V době druhé světové války strávil jako školák tři roky v terezínském koncentráku. Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956). Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako...

Ivan Klíma: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zámek“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Obraz 2.

Alšův pokoj.

Starodávný stůl, na něm psací stroj, v něm bílý nepopsaný papír. Vedle stolek s akváriem. ALEŠ leží na gauči a dívá se do stropu. Drbe se na prsou. Potom vstane, přistoupí k akváriu, z pytlíku vezme několik vodních vší a po špetkách je sype do akvária. Pozoruje rybky. Potom se vrací ke gauči, chce si znovu lehnout, rozmyslí si to však, vytáhne ze skříně velký vojenský dalekohled a pozoruje rybky. Ozve se zaklepání. ALEŠ překvapivě rychle vyskočí z gauče, sedne si ke stolu a naťuká na stroji několik písmen.

ALEŠ: Dále!

GUSTAV (vejde): Ale Alošo! Po takovém dni, a ty si ještě nedáš pokoj.

ALEŠ: Právě po takovém dni. Kam se má člověk utéct, než k tomu, co je mu vším. Jen to nezamlouvej, vím, že sis taky zaválčil.

GUSTAV (polichoceně): Trochu jsem si cvičil podpisy. Ale nechci tě rušit.

ALEŠ: Abych řekl pravdu, už jsi mě stejně vyrušil. (S přesvědčením.) Nemůžu za to, stačí, aby jenom zavrzly dveře, a už se z toho neseberu až do konce dne. Ale ty, to víš, mě můžeš vyrušit třeba o půlnoci.

GUSTAV: Přijel doktor. A toho mládenečka jsem viděl, plížil se tam dole za oranžérií.

ALEŠ (během Gustavovy řeči přejde několikrát místností): Tak vidíš! A ještě k tomu někteří z nás, tím ovšem nemyslím tebe, ale rozmáhá se teď mezi námi přímo: cynismus.

GUSTAV: Myslíš… Cyrila?

ALEŠ: Třeba toho. Ty jeho poznámky. Byl jsi venku a nejsi mokrý! Nejde jenom o tu jednu poznámku. Celý jeho vztah ke světu – uvažoval jsi někdy o jeho vztahu ke světu? Je nadřazený! Vzpomínám si, jednou, byl jsi přece u toho, když vyprávěl tu historku o faráři, který zprznil…

GUSTAV (zachichtá se, dojde ke stolku, čte): Maraburu, kdybys věděl, Maraburu!

ALEŠ: Byl to ten samý postoj. Kochá se svou povzneseností. Nerad to říkám, ale on – má to snad přímo v krvi! Víš vůbec, z čeho vyšel?

GUSTAV: Hledal bych to v něčem jiném… Víme přece, kde se pohyboval celá léta. Nejdřív mezi cvičenci, a potom…

ALEŠ: Ne… ne, já toho chlapce pamatuju ještě z dob, než jsem poslancoval… Už tehdy to v něm bylo… Něco panského… Takové věci si člověk prostě přináší…

GUSTAV: Víme, co dělal, když odešel z tělocvičny a než byl povolán sem. (S největším opovržením.) Paragrafy! No řekni, k čemu jsou paragrafy, když už vládne spravedlnost?

ALEŠ: Všechno možná souvisí. Ale musím opakovat: Něco takového svými kořeny musí utkvět hluboko v minulosti… prostě přímo v krvi!

GUSTAV: A ty chceš říci, že u nás ještě nevládne spravedlnost?

ALEŠ (vylekaně): Ne! Taková myšlenka by se mi nikdy ani nepodvrhla.

Pauza.

Ano, cítím, je to v těch paragrafech. Paragrafy by někdy dohnaly člověka až na šikmou plochu… (Rozohňuje se.) Já nemám nenávist v povaze, ty to víš, alespoň tu nezdravou ne, ale paragrafy, ty prostě nenávidím…

Zaklepání – vstoupí EMIL s CYRILEM.

CYRIL: Jdeme z malé noční procházky.

EMIL: Primář sedí v jídelně. Sotva pozdravil!

ALEŠ: Ale proč nepřijde mezi nás… přece vždycky, když přijel, šel hned mezi nás…

EMIL: Myslel jsem, že by tu mohla být Filipa. Neviděli jste ji?