Soudce z milosti

4

Uprostřed nepříliš významného líčení vstoupil do jednací síně muž – mírně obtloustlý třicátník v bílé košili a v kostkovaných kalhotách, podle nichž jsem ihned poznal, že není zdejší.

Uklonil se poněkud toporně a posadil se do poslední z našich tří lavic. Měl staromódní brýle s úzkou obroučkou, připomínaly mi cvikr, jaký nosíval můj děda.

Jeho přítomnost mě vylekala. Naše líčení sice byla veřejná, ale mohl jsem předem odhadnout pravděpodobné i možné návštěvníky. Tento mezi ně nepatřil. Dopustil jsem se snad něčeho? Nevynášel jsem v poslední době příliš mírné rozsudky? Anebo mě někdo udal, že vedu nemorální život?

Znervózněl jsem a nechoval se přirozeně. Dokonce jsem křičel, snažil se vystupovat přísně a rázně, přitom jsem se trapně přeříkával a byl nesoustředěný, takže jsem nemohl ani pořádně diktovat protokol.

Po líčení na mě počkal. Řekl, že se jmenuje Matěj Kožnar a pracuje jako redaktor pražského Rozhlasu. Přijel do našeho kraje připravovat reportáže. Doslechl se o mně a je přesvědčen, že bych mu mohl povědět něco zajímavého o zdejším životě. Byl bych tak dobrý a věnoval mu chvíli času?

Ulevilo se mi, dokonce mě potěšilo, že se někdo zajímá o mé zkušenosti a názory.

Vzal jsem ho na procházku městem. Byl horký den, všechno se zdálo vybělené pod horsky modrými nebesy. Předvedl jsem mu staveniště nemocnice. Nemocnice měla být už před rokem otevřena, ale nemohli ji dostavět, protože se opětovaně ztrácela většina stavebního materiálu. Mohl jsem mu ukázat i domky, o nichž každý věděl, že jsou postaveny z kradeného.

Citoval mi ruské přísloví, že dávněj jednu svini krmívali, nyní i s prasaty. Pak se zeptal, zda opravdu každý ví, že domky před námi postavili z kradeného, a já přisvědčil. Zeptal se, zda krádež, o níž se ví, se dá ještě nazvat krádeží. Krádeží, vysvětlil jsem, nazýváme skutečnost, že nějaká věc byla zcizena, a nikoliv že zcizení bylo utajeno. Špatně se vyjádřil. Chtěl se zeptat, jestli veřejně známá a nepotrestaná krádež neztrácí charakter protizákonného činu. Už delší dobu pozoruje zajímavou proměnu. To, co se kdysi trestalo jako nečestné a protizákonné, se dnes promíjí anebo aspoň trpí, naopak zase se trestá to, co se kdysi považova…