Soudce z milosti

Ivan Klíma
(Hodnocení: 2)

119 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Soudce z milosti (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima10 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Ivan Klíma: Soudce z milosti

Anotace

Román o době nesvobody české společnosti chycené do pasti totalitního režimu a morálními dilematy s tím spojenými. Ústředním motivem je morální odpovědnost soudce za rozsudek smrti, který má vydat, ačkoliv sám má pochybnosti o absolutním trestu. Do této postavy, která je autorovým vrstevníkem, promítá Klíma svou vlastní životní zkušenost, především dětství strávené v Terezíně a následný mladistvý zápal pro socialismus. Mravní úpadek a prázdnota lidské existence v poválečném Československu je autorem literárně zpracována s absolutní upřímností a román je přitom neobyčejně čtivý.
Román je u Ivana Klímy, především mistra povídky, eseje a dramatu, žánrem spíše výjimečným. Sám autor přiznává, že k napsání Soudce z milosti (jenž v samizdatu v první verzi koloval pod názvem Stojí, stojí šibenička) přispěla naléhavá objednávka větší prózy od švýcarského nakladatele J. Braunschweigera, a ovšem i dusivé společenské ovzduší v republice po událostech šedesátých let. „Koncem roku dvaasedmdesát jsem tedy začal psát román. Za hrdinu jsem si vybral soudce — nejspíš proto, že mi problémy spravedlnosti, jistě i zásluhou poněkud pohnutých životních zkušeností, připadaly jako obzvláště důležité… Můj hrdina pak řeší pro sebe (i pro mě) klíčové téma: je společnost oprávněna zbavit kohokoliv, třeba i vraha života? A jak si má soudce, pokud je odpůrcem trestu smrti, počínat ve společnosti, která takový trest požaduje?“ Hrdina románu, soudce Adam Kindl, však není vystaven jen tomuto ústřednímu právnímu problému, autor mu přisoudil úzkostnou válečnou minulost i kontroverzní přítomnost, obdařil jej mnoha podstatnými problémy tehdejší společnosti, krizí manželského vztahu a to vše zasadil do dialogu s okolím.

O autorovi

Ivan Klíma

[14.9.1931] Český prozaik, dramatik a publicista. Ivan Klíma se narodil v Praze roku 1931 jako Ivan Kauders. Je to bývalý disident, spoluzakladatel Obce spisovatelů (1989) a předseda českého PEN-klubu (1990-93).V době druhé světové války strávil jako školák tři roky v terezínském koncentráku. Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956). Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako...

Ivan Klíma: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Soudce z milosti

  1. Filip Bohemský

    Bez nadsázky velký český román s typicky Klímovskými autobiografickými rysy – to se mi na jeho knihách líbí snad nejvíc, úplně z nich čiší, že ty příběhy nejenom psal, ale že je z části i prožíval a ty emoce mu jsou osobně blízké. Ivan Klíma je jeden z našich nejlepších a nejautentičtějších autorů.

  2. Vendula P.

    Jednoznačně jedno z vrcholných děl exilové a samizdatové literatury. Klíma tu rozehrává několik dějových linií, kde jedna doplňuje druhou – profesní, osobní, etickou…. Příběh je protkaný spoustou úvahových (a přitom velmi čtivých) pasáží, o životě v totalitní společnosti, o manželských a mileneckých vztazích, úvahy o svobodě, smyslu bytí a další. Dialogy odehrávající se mezi různými partnery – mezi Adamem a Alenou, Adamem a Alexandrou, Alenou a Honzou – jsou napsány opravdu mistrovsky, působí velmi živě a věrohodně, celou dobu jsem si říkala, jak tyto složité vztahy dokáže Klíma trefně a vlastně jednoduše popsat, evidentně znalec ženské duše.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4

Uprostřed nepříliš významného líčení vstoupil do jednací síně muž – mírně obtloustlý třicátník v bílé košili a v kostkovaných kalhotách, podle nichž jsem ihned poznal, že není zdejší.

Uklonil se poněkud toporně a posadil se do poslední z našich tří lavic. Měl staromódní brýle s úzkou obroučkou, připomínaly mi cvikr, jaký nosíval můj děda.

Jeho přítomnost mě vylekala. Naše líčení sice byla veřejná, ale mohl jsem předem odhadnout pravděpodobné i možné návštěvníky. Tento mezi ně nepatřil. Dopustil jsem se snad něčeho? Nevynášel jsem v poslední době příliš mírné rozsudky? Anebo mě někdo udal, že vedu nemorální život?

Znervózněl jsem a nechoval se přirozeně. Dokonce jsem křičel, snažil se vystupovat přísně a rázně, přitom jsem se trapně přeříkával a byl nesoustředěný, takže jsem nemohl ani pořádně diktovat protokol.

Po líčení na mě počkal. Řekl, že se jmenuje Matěj Kožnar a pracuje jako redaktor pražského Rozhlasu. Přijel do našeho kraje připravovat reportáže. Doslechl se o mně a je přesvědčen, že bych mu mohl povědět něco zajímavého o zdejším životě. Byl bych tak dobrý a věnoval mu chvíli času?

Ulevilo se mi, dokonce mě potěšilo, že se někdo zajímá o mé zkušenosti a názory.

Vzal jsem ho na procházku městem. Byl horký den, všechno se zdálo vybělené pod horsky modrými nebesy. Předvedl jsem mu staveniště nemocnice. Nemocnice měla být už před rokem otevřena, ale nemohli ji dostavět, protože se opětovaně ztrácela většina stavebního materiálu. Mohl jsem mu ukázat i domky, o nichž každý věděl, že jsou postaveny z kradeného.

Citoval mi ruské přísloví, že dávněj jednu svini krmívali, nyní i s prasaty. Pak se zeptal, zda opravdu každý ví, že domky před námi postavili z kradeného, a já přisvědčil. Zeptal se, zda krádež, o níž se ví, se dá ještě nazvat krádeží. Krádeží, vysvětlil jsem, nazýváme skutečnost, že nějaká věc byla zcizena, a nikoliv že zcizení bylo utajeno. Špatně se vyjádřil. Chtěl se zeptat, jestli veřejně známá a nepotrestaná krádež neztrácí charakter protizákonného činu. Už delší dobu pozoruje zajímavou proměnu. To, co se kdysi trestalo jako nečestné a protizákonné, se dnes promíjí anebo aspoň trpí, naopak zase se trestá to, co se kdysi považova…