Mistr

DĚJSTVÍ PRVNÍ

Obraz první

Hala maloměstské vily. Po straně schody, které ústí na dřevěnou galerii se sloupovým zábradlím. Pod schody tulení kůže. Krb. Stranou od něho na schodovitě vyvýšeném místě křeslo. Nad křeslem abstraktní obraz. V pravém zadním rohu velká skříň se skleněnými dveřmi, na policích stojí vycpané kočky. Na skříni pouzdro s houslemi. Vedle skříně starobylá a velmi skladná almara. U krbu stojí srovnáno pět párů zimních bot, kbelík, sekerka. Na věšáku zimní kabáty a kožich. V levém rohu knihovna s převážně encyklopedickými svazky. Na jejím boku je přidělaná dvoupatrová polička. Na vrchní polici stojí láhve, na spodní telefon. V pravém předním rohu visí velký tlakoměr (může být i aneroid). Stranou od něho stolek s klikovým gramofonem. Na druhé straně místnosti stolek s rádiem, jehož šňůra není zapojena. Na stěně gong, pod ním stojan s několika loveckými puškami. Stůl. MISTR vstoupí, na zádech nese objemný balík. Rozhlédne se po místnosti, potom pomalu sesune ze zad balík, opře jej o stůl, otře si čelo. Přistoupí k rádiu, otočí přístrojem o 180°, všimne si šňůry na zemi, rozmyslí se, opět přístroj vrátí do původní pozice. Vrátí se ke svému balíku.

PROFESOR vstoupí, jde rovnou k barometru, vytáhne notýsek, zaznamená si cosi, všimne si cizího muže, který je k němu obrácen zády.

MISTR (aniž se otočí): Tak jsem tedy dorazil. Mám ve zvyku přicházet včas.

PROFESOR (sundává si beranici a kožíšek, usedne ztěžka na židli a zouvá si boty): Každý den hodinu do školy a zpátky, ale nestěžuji si. V dnešním světě je to vlastně velká výsada, téměř poslání, když ještě smíte předstoupit před živé lidi, abyste k nim mluvil. A také za celých třicet let, když nepočítám ony čtyři nešťastné roky, ani jednou se nestalo, abych nepředstoupil. (Všimne si balíku.) To jste přinesl vy?

MISTR: To je moje poslání. Zavolají a jdu.

PROFESOR (dojde k balíku, prohlíží si jej zvědavě): Kotel na teplou vodu? Ani jsem si nevšiml, že by venku stál nějaký povoz. Jak jste se s tím sem dostal? (Zaklepe na balík, ozve se dutý, dřevěný zvuk.) Nebo skříň? (Odstoupí trochu.) Vypadá to, jistě mi prominete ten nápad (zasměje se), jako rakev!

MISTR (se teprve nyní otočí, přejde kolem PROFESORA k balíku, potom stáhne obal, složí jej pečlivě a položí na jednu ze židlí): Vím, že v tuto chvíli není nikomu lehko. A poznal jsem, že není slov, která by mohla utěšit. Bohužel nevolali nic bližšího kromě rozměrů. Dva metry bez čtyř centimetrů.

PROFESOR (zírá ohromeně na předmět): Ale tady jsme přece všichni živi a zdrávi. (Zarazí se.) Ovšem bratranec, co si přivedl tu číšnici a je v penzi, poněkud postonává. Nesnáší hluk a často vede podivné řeči. Cum non sis, qui fueris, non esse cor velis vivere.

MISTR: Jak podivné – býval kdysi tak hlučný!

PROFESOR (užasle): Vy ho znáte?

MISTR (důstojně): Tehdy jsem ještě maloval džbány.

PROFESOR (nejistě): Ano, skutečně, zdá se mi, že si vzpomínám… ovšem, mluvíval o vás. Posaďte se přece… To je hezké, že jste se zastavil. A teď&n…