Moje šílené století II

Ivan Klíma

74 

Elektronická kniha: Ivan Klíma – Moje šílené století II (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: klima31 Kategorie:

Popis

Ivan Klíma: Moje šílené století II

Anotace

Ivan Klíma – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Moje šílené století II“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola devátá

Celá léta mi trvalo pojištění, které jsem získal díky Zdeňku Milerovi, když podle mých námětů natočil sedm kreslených filmů o Krtkovi. Ohlašoval jsem každoročně ze svých zahraničních honorářů aspoň část, abych si pojištění udržel.

Protože jsem byl za války tři a půl roku v koncentračním táboře, měl jsem nárok odejít o něco dříve do důchodu, a ten čas se blížil. Dva a čtvrt roku před tím, než se tak stalo, poslali řídit Literární fond nového a snaživého kolaboranta s císařským jménem Kaiser, a ten mi pojištění zrušil se zajímavým odůvodněním: V příloze Vám vracíme podklady, které jste předložil s žádostí o sociální zabezpečení umělců, s tím, že není možno jednoznačně prokázat, že se jednalo o příjmy z umělecké činnosti. Toto rozhodnutí bylo zlovolně načasováno – platil totiž zákon, že každý pojištěnec musí poslední dva roky před odchodem do důchodu aspoň jeden den pracovat, tedy mít příjem z řádného pracovního poměru. Pokud by tuhle povinnost opomněl splnit, ztrácel nárok na jakýkoliv důchod.

Získat řádné zaměstnání na jeden jediný den se pochopitelně nedalo. Musel jsem si tedy hledat někoho, kdo by mě zaměstnal. Věděl jsem, že kvalifikovanou práci mi vykonávat nedovolí, knížku mi nevydají, recenzi nebo lektorský posudek ode mě nikdo nepřijme, snažil jsem se tedy vymyslet si práci, která by byla aspoň trochu zajímavá a kterou bych zároveň svedl vykonávat.

Inženýr František Kocina, který stejně jako já hrával u Jaroslava Dietla mariáš, pracoval v Geodetickém ústavu. Připomněl jsem si dva Kafkovy zeměměřičské pomocníky a také svůj první román, jehož hlavním hrdinou byl zeměměřič. Zašel jsem za Františkem do jeho ústavu a svěřil se mu s tím, že potřebuju být aspoň krátký čas zaměstnán.

Řekl, že samozřejmě na pomocné zeměměřičské práce berou externisty, většinou studenty, že mi tedy takové místo může opatřit, musel bych ovšem pracovat aspoň dva měsíce. Pak mi začal zaměstnání rozmlouvat. Budeme měřit někde v terénu a moje práce nebude spočívat jen v tom, že budu držet tyč, ale s největší pravděpodobností budu muset zastat kopáčské práce, na které nejsem zvyklý.

Namítl jsem, že si na ně zvyknu. Se zaměstnáním, o němž mluví, počítám.

Dohodli jsme se, že bych nastoupil začátkem září, kdy začnou provádět nová měření na Chrudimsku. Do té doby, dodal, si to ještě můžu rozmyslet.

Zaměstnání jsem si tedy dohodl, ale stejně jsem nebyl klidný. Co když v září onemocním anebo nakonec místo nedostanu?

Náš Michal poté, co dokončil vysokou školu, dostal zaměstnání v podniku, který se zabýval výpočetní technikou. Dozvěděl se, že v podniku hledají posílkáře. V pošťácké práci přece mám zkušenost, navrhl mi, a tady bych dělal s daleko menším rizikem.

A tak jsem se po bezmála patnácti letech od doby, kdy jsem dělal sanitáře, ocitl opět v normálním zaměstnání, měl bych dodat socialistickém. Když jsem si přečetl noviny anebo nějakou část knížky, kterou jsem si s sebou přinesl, slušně mě požádali, abych odnesl zásilky na detašované pracoviš…