Má veselá jitra

Ve čtvrtek ráno
(erotická povídka)

Ulice byla vlastně slepá; její rozbitá vozovka ústila do dvora zámečnické dílny a po straně napůl povalené dřevěné ohrady hlásala omšelá tabule, že

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

Jelikož však most přes páchnoucí potok vedl právě tímto dvorem, všichni, kteří se potřebovali dostat na druhý břeh, pokračovali v cestě, jako by tabulky nebylo.

Já však mířil přímo do zámečnické dílny, zákaz se tedy na mě nevztahoval.

Šel jsem za mistrem Holým. Mistra Holého jsem v životě nespatřil, ale u auta se mi porouchalo vodní čerpadélko a nebylo k sehnání. Telefonoval jsem do opraven i do prodejen, nakonec i do různých krajských skladů, zkoušel jsem podplatit několik vedoucích – všechno marné. Nakonec mi poradili, abych to zkusil u mistra Holého. Tady. Snad mi to čerpadlo vysoustruží, někde ukradne anebo dá přivézt z Vídně – nepochopil jsem, z jakých zdrojů mistr Holý dokáže obstarat, co jiní nedokážou.

Vchod do dílny jsem nalezl až v nejodlehlejším koutě dvora.

V nevelké hale stálo několik obstarožních soustruhů, fréz a vrtaček. Snad by tu cvičenější oko rozeznalo i jiné stroje. U jednoho ze soustruhů žlutovlasý muž neurčitého věku obráběl kus kovu.

Pozdravil jsem a on polo vzhlédl směrem ke dveřím, ale nepodařilo se mi zachytit ani náznak jeho odpovědi, ani letmý pohled. Uhnul očima stranou k boční zdi. V té jsem rozeznal černý otvor, který snad kdysi zakrývaly dveře.

Pohlédl jsem tam rovněž a spatřil ze svého místa roh lavice a na něm dva páry zmítajících se nohou. Jedny – nepochybně ženské – měly rudě nalakované nehty prstů, druhé – se vší pravděpodobností mužské – byly cudně zahaleny do zelených ponožek.

„Dobrý den,“ opakoval jsem svůj pozdrav a pokusil se několika úkroky zlepšit úhel vhledu do druhé místnosti. Nikdo mi už nevěnoval pozornost. Mezi skřípěním obráběného kovu jsem teď rozeznal hlasité úpění a stony, o jejichž původu nebylo pochyb.

Čekal jsem. Už jsem si dávno odvykl spěchat. Kromě toho cítím rozpaky při styku s cizími lidmi, zvláště s těmi, od nichž něco potřebuji nebo požaduji.

Udělal jsem ještě několik úkroků stranou, ale zároveň jsem se styděl pořád dívat tím směrem. Přinutil jsem se aspoň na okamžik pohlédnout na protější zeď. Krášlilo ji několik plakátů propagujících ladné obrysy vozu Volkswagen a dívky, která se o něj opírala. Pak tu porůznu ještě viselo několik podobizen jiných dívek, částečně anebo zcela obnažených. Čpělo to tu oplzlostí.

Cestu sem odkládal jsem nejméně týden. Auto používám zřídka. Nemám je popravdě řečeno rád. Nebojím se sice velkých rychlostí jako moje žena, ale připadá mi vždy rouhavé, když kvůli sobě ženu po silnici tunu hmoty.

Nohy na lavici v druhé místnosti už nebyly vidět. Zato se v černém otvoru objevila hlava s rozcuchanými odbarvenými vlasy. Hlava na okamžik zmizela, ozvalo se něco jako mlasknutí, někdo hlasitě vyjekl a do pískotu obráběného kovu zazněl radostný výskot ženského hlasu. Potom se ženská objevila celá. Nalakované nehty na nohou jí teď kryly mo…