Slovenské pohádky a pověsti II

DOSLOV

Nemohu opomenouti, abych se, ukončujíc sbírku slovenských těchto pověstí, o některých okolnostech, ježto se jí blíže týkají, nezmínila, k lepšímu věci té poznání i dorozumění. –

Bylo to v r.  1852 při návštěvě v Báňské Bystrici, když jsem s p. Rimavským seznámila se a svazek “Slovenských povestí“, vydaných od něho v r. 1845, darem obdržela. – V Čechách jsme o tomto vydání nezvěděli; p. Rimavský sice 100 expl. do Prahy na kněhkupectví zaslal, – ale dostal je po čase všechny nazpět. – Nepříznivé okolnosti a později i nepokoje zamezily další vydání, nicméně se tehdáž p. Rimavský důvěřoval, že se bude moci druhý svazek v nedlouhém čase vydati. – Když jsem v r. 1855 po druhé s p. Rimavským v B. Bystrici setkala se a stranu vydání pověstí se ho ptala, pravil mi, že by si velmi přál, aby se vydaly, ale že není nakladatele a že se již ani s prací tou obírati nemůže, jak by třeba bylo, za příčinou prací úředních, že tedy sbírku tu p. faráři Reuszovi odeslal, kde i více sbírek na vydaj přihotovených leží. – Litujíc, že poklad ten bohatý ladem ležeti má, navrhla jsem p. Rimavskému, aby mně část své sbírky svěřil,  že se  chci o to pokusiti, zdali by v Praze nakladatel se našel, který by pověsti ty v řeči slovenské vydati chtěl, kdyby se jim ale nakladatele nedostalo, žádala jsem p. Rimavského, aby dovolil mně zpracovati je do češtiny, k čemuž on ochotně přivolil. – Jsouc tehdáž již ustanovena zpracovati a vydávati pověsti některých slovanských národů, zajímavých dílem pro starobylost, dílem pro utěšenou fantasii, dílem pro příbuzný ráz, přišlo mi seznámení se s národní poesií lidu slovenského, národu to mluvou i mnohými zvyky a obyčeji nám nejbližšího, velmi vděk. – S odporučením od p. Rimavského jela jsem do Revúce k p. faráři Reuszovi, abych se s ním stranu té věci sjednala. – Jakož vůbec na Slovensku vlídná pohostinnost všeobecná je, tak i já vždy a všude s takou upřímnou hostinností přijata jsem byla, že to vždy vděčně vzpomínati budu. – Pan Reusz mi ochotně sbírku tu ukázal, kterou po smrti šlechetného  a o národ zasloužilého svého otce v opatrování choval, maje při ní sám velkého účastenství. – Sbírku tu snesl důstoj. p. senior S. Reusz, otec jeho, dílem sám, dílem k tomu přispěli mladí národomilovní Slováci, větším dílem nejvíce študující; když se o prázdninách po slovenských krajích jako sokolové rozlétali, každý napotom ze svého domova několik takových kvítků do kytice s sebou přinesl. – Slíbil mi tedy p. Reusz, že tu sbírku pověstí a rozprávek spořádá a že mi část později zašle do Prahy; to i učinil. – Jakž výše povědíno, byl úmysl můj najíti v Praze nakladatele, který by pověsti ty vydal v slovenském nářečí, poněvadž takovéto národní pověsti v překladu, a byť i do příbuzné řeči a přísným držením se originálu, přece jen z původního rázu mnoho tratí. – Že jsem se upřímně o věc tu starala, toho svědectvím by mně mohl nejeden nakladatel býti, s kterým mi bylo stranu té věci jednati. – Navzdor vší snaze rozpadlo se však všeliké jednání u věci té jedině na ohledech kupeckých.

Kdyby se bylo toto moje i mnoha jiných přání uskutečnilo, nebyla bych se déle při tom zúčastňovala; sbírka pověstí těch bylať by úplná bývala a pod jménem a správou vydavatelů, Slováků, vycházela. – Když se ale jinak stalo, užila jsem uděleného mi dovolení a k těm, co jsem dříve již byla sama sebrala, při svém pobytí na Slovensku, a od jiných dostala, zpracovala jsem do češtiny tištěnou sbírku páně Rimavského a část sbírky páně Reuszovy, s ponecháním však pro větší živost a původnější ráz v rozpravě nářečí slovenské a všechny zvláštní významy a slova. – Brala jsem při tom hlavní ohled na české čtenářstvo, vědouc, že takýmto zpracováním Slovákům zadost neučiním a že si beztoho pověsti svoje onedlouho sami a lepší vydají. Proto také užila jsem v rozpravě nářečí Cechům nejsrozumitelnějšího, berouc spolu i na to ohled, že většina čtenářů pohádek a pověstí mezi mládeží je, kterým by odchýlenější nářečí ne hned srozumitelné v čtení vadilo. – Veliké účastenství obecenstva a obliba v čtení těchto pověstí důkazem je, že jsem nechybila zpracujíc je v dvojitém nářečí, což se mi též vytýkalo.

Co se obsahu v překladu tom týče, držela jsem se přísně originálu – jak rukopisu, tak i ústního podání, leč kde byly v rukopise dlouhé, nepotřebné rozpravy, dovolila jsem si zkrátiti je. – Pravda, že i mnoho chyb v slovenčině zůstalo, jsouť to ale namnoze chyby tisku; dočkají-li se kdy pověsti tyto druhého vydání, opraví se.

 – Že se ale měkkého ĺ neužívalo v slovenčině, příčinou je to, že literu tu nemá jen jedna tiskárna v Praze a sice paní Jeřábkové, která si ji zaopatřila k tisku „Zvukosloví“ p. M. Hattaly. –

Sbírka pana Rimavského obsahuje následujících 10 pověstí: O Popelvaru největším na světě – Cesta k Slunci –  Sluncový kůň – Tři citrony – O třech zakletých knížatech – O Zlatovlásce – Růžová Anička – Ztracený chlapec – Pamodaj štěstí, lavičko – O třech zhavranělých bratřích. –

Sbírka páně Reuszova obnáší 11 pověstí: Světská krása –  Král času – Ľalija – Valibuk – Surina pan král a Otolienka – O tom šuhaji, co se nebál – Mahulena, krásná panna – Vlkolak – Berona – Černokňažník – Světovládný rytíř – O Kovladu – Slovenský junák – Zlá nuocka – Peračina – vypsány jsou ze sbírky p. S. Chaloupky, faráře v Horní Lehotě ve Zvolensku. –

Kinkaš Martinko – O Víťazkovi – O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku, o krásné Ulianě a dvou tátošíkách – Otcovo dědictví – O hrdé kněžně – O Popelušce – rozprávěla mi stará sousedka tamže. –

Jak šlo vejce na vandrovku – Jak pásl Janko kobylku – Katrenka striga – O anděli a sirotcích – O růžovém púčku – Věrná žena – O ptáku Ohniváku a morské panně – zasláno mi od slečny J. Sz.....é z Báňské Bystrice. –

Krásná Katarína – Bratr a sestra – O krásném zlatovlasém děvčeti – rozprávěla mi Rozka, služka v B. Darmotech, rozená ze Sumiacka v Gemerské.

O dvanácti měsíčkách – O hloupé ženě – též v Darmotech mi rozprávěla služka Marka, rozená z Trenčínské. –

Sůl nad zlato – slyšela jsem na Sliači od staré pestúnky, která tam s pány v kúpeli byla. –

Cesta k Slunci a k Měsíci – Petrova čepice – Pecko sprostáček –O Petru a Otci nebeském – Bača a šarkan –  O šesti dratařích – O Jurovi a jeho bratřích – Chytrý synek – Chlapec a vlk – O starém psu a vlku – Čije spravedlnost na světě, či ne – O Červeném Vítězi – rozprávěli mi bratří Janko a Miko Sochoríkovci, Ďuro Sulek a Štefan Márton z Trenčanské stolice. – O Širokém, Dlouhém a Žarookém – rozprávěl mi v Darmotech starý jeden sluha; slyšel ji, jak pravil: keď eště hen v Gemeri slúžil!

O pyšné panně – mám od p. C ... y v Šťávnici. –