Slovenské pohádky a pověsti II

JAK PÁSL JANKO KOBYLKU

Byli tři bratří, nejmladšího, Janka, měl otec nejradši, ale bratří ho proto nenáviděli a za sprostého vyhlašovali.

 –  Tu jim náhle otec umřel; žádný z nich nechtěl ho hlídat,  jediný Janko hlídal ho po tři dni. – Žádný z nich neželil ho tak jako Janko. – Chtěl jíti po smrti otcově do služby, ale nejstarší mu pravil: „Co by šity, sprosták, robil, veď ty vo světě skapeš; najprú iděm ja do služby, a keď sa mně budě dobre vodiť, prídem pre vás.“

 – Šel. – Když chodil tak pustými dolinami a hlubokými lesy, potká ho stará baba.

„Kdeže iděš, synku?“ ptá se ho.

„Nuž, iděm si službu hľadať“ – odpověděl synek.

„No, poď ko mně, nebudeš inšú robotu mať, len jednu kobylku pásť.“

„Dobre, puojděm,“ řekl synek a šel s babou. – Prišli do malé chyže v lese – baba se mu dala najíst i napít páleného a pak mu vyvedla kobylku, aby ji šel pást. „Aleže na ňu dobrý pozor daj, ak ti ujde, hlavu ti zotněm“ –  přikazovala mu baba. – Synek vzal kobylku a šel s ní na pastvu; uvázal ji k stromu, aby se pásla,  sám ulehl pod strom a zaspal. – Když se probudil, kobylky nebylo. – I ulekl se velice a šel kobylku hledati. Běhal po lese, křičel, volal, ale darmo. I přišel k jedné studánce  a nedaleko té studánky seděl  stařeček jako věchýtek.

„Nuž čo hľadáš, synku?“ ptal se stařeček. „Co hľadám, nuž kobylku hľadám“ – odpověděl synek mrzutě. – „Ažda by som ti o něj pověděl; ale čiže by si mně něnačrel hen z tej studánky vody, som starý, nevládzem.“ „Eh veď ja mám dosť so svojou robotou“ – odsekl synek a šel dále. Kobylku nenašel a baba, když přišel bez ní domů, hlavu mu sťala.

Když se bratří nemohli nejstaršího dočkati, šel střední do světa hledati si štěstí a pravil Jankovi, aby zůstal doma, a jestli se mu dobře povede, že pro něho přijde. – Janko zůstal doma a střední bratr šel do světa, pustými dolinami, hlubokými lesy, až se potkal s onou babou, která se ho hned také ptala, kam jde, a když jí řekl, že sloužiti, službu mu navrhla, totiž kobylku pást. Přijal službu a pásl právě tak jako bratr jeho. Kobylka mu utekla. – Hledaje ji přišel k té studánce a starý žebráček tam seděl, ptaje se ho, co hledá. I řekl mu synek, že kobylku, a stařeček byl by mu o ní pověděl, ale když ho o vodu prosil, obrátil se řka, že má svojí roboty dosť. – Kobylku nenašel a baba mu hlavu sťala.

Když druhý bratr také domů se nevracel, myslil si Janko: „Eh buoh zná, kdě sa tárajú, veď oni na mňa dávno zabudli; iděm sám do sveta voláku službičku si hľadať.“ Šel. – Přišel na pusté doliny, hluboké lesy, až potkal jednoho dne onu starou babu.