Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

Božena Němcová

69 

Elektronická kniha: Božena Němcová – Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: nemcova20 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Božena Němcová: Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

Anotace

O autorovi

Božena Němcová

[4.2.1820-21.1.1862] Původ této spisovatelky, jedné z výrazných autorek české obrozenecké éry a zakladatelky novodobé české prózy, je zahalen tajemstvím (podle některých odborníků je nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorethey a nejistota panuje i okolo jejího roku narození). Dle oficiálních pramenů se Němcová narodila jako Barbora Novotná (později Barbora Panklová) ve Vídni, vyrůstala v rodině Panklových v Ratibořicích...

Božena Němcová: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Slovenské starožitnosti

Ze zápisků ar. Gustava Reusza sděluje Božena Němcová

Starožitnosti v Gemeru
Gemer

Jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst na Slovensku jest Gemer (mači. Gomor); s jedné strany přiléhají k němu samé vrchy vinnou lozou a stromovím porostlé a s druhé strany rozprostírá se úrodná rozsáhlá rovina, již řeka Slaná (Sajó) protéká. – Nyní zde ovšem většina Maďarů bydlí, ale patrno, že tomu vždy tak nebylo; dokazují to stará jména vrchů, polí, řek a dědin, jež značí, že tato místa již v předmaďarské době Slovany osídlena byla. – Co jméno Gemer značí, nevím, staří Hronci jmenují ho i Hímer. Na malém vrchu nad městem nalézalo se kdysi „castrum Gumur“.

Na východní straně od Gemeru mezi vinicemi byl nalezen pokrouceny zlatý drát 3 dukáty těžký a pak as 40 liber bronzů, ježto židům do rukou padly. Mimo to střepy z popelnic rozličně pokreslených.

Dražíce

(maď. Perjésse)

Dražíce je dědina v ratkovském okresu v Gemerské stolici a leží mezi Padarovci a Zahorami, od Rimavské Soboty as dvě hodiny zdálí. – Nyní tam bydlí čistí Maďaři. Chotár jest takměř kolkolem vršitý, dubinou porostlý. – V tamějším háji, když jistý sedlák dubový kořen vyvažoval, přišel na skalinu, stolu podobnou, a tam našel bronzových starožitností za kolik liber. – Chodil s tím k židům, domnívaje se, že to zlato, že mu ale mnoho za to nedávali, ledakomus to prodal, a tak se část dostala do rukou dra Tomášíka v Chyžném, který to opět přátelům porozdával.

Tyto starožitnosti skládají se nejvíce z rozličných okras bronzových, pěkně dělaných, z perel a drátů všelijak zkroucených, dva kousky i ve způsobu květin, z plíšků větších menších a výše třiceti kusů nějakého nástroje též z bronzu, o němž se posud neví, k čemu by byl sloužil. – Starožitnosti tyto se nalézají dílem u důstojného pána Tomášíka v Chyžném, dílem u L. Reusza, faráře ve Velké Re vůči. –

Šivetice

Dědina v Gemerské stolici ležící, čistě slovenská. Na východní straně, blíže katolického kostelíčka zcela okrouhle stavěného, který stojí v háji, nalézá se mnoho střepů z popelnic, na nichž posud ozdoby viděti jest. – Mimo jiné maličkosti našel tu před několika lety katolický farář bronzový hrot z oštěpu. V čas povstání Maďarů nastrčil si jej na topůrko, a náhodou byla mu ulomena špice.

Plešivec

Městečko Plešivec (maď. Pelsóc, něm. Pleisnitz) leží v Gemerské stolici, v slánském údolí, celé plešivými skalnatými vrchy otočeno, mezi nimiž vrch Plešivský vyniká. Obyvatelé jsou čistí Maďaři. V jednom diplomu Bely IV. od r. 1242 vzpomíná se Plesuch (Plesucz). Tenkráte náležel hraběti Boršovi. Potom jej obdrželi Bebekovci a měli v držení až do roku 1565. Vystavěli hrad na rovině, jehož zbořeniny posud viděti. Rozdílný od toho je Zámčok plešivský, který prý stál na Plešivském vrchu, jak pověst lidu praví; dějepis o něm mlčí. Odtudto se vydobyly dva bronzové těžké celty; jeden menší jednoduchý, druhý pokreslený čárkami.

Drienčany

Drienčany (maď. Derencsény) leží v ratkovském okrsku, v balogském. (slov. blanském) údolí při potoku Blahu. Staré Drienčany více na rovině stávaly, nynější leží u paty vrchu Bankovo zvaného. Otočeny jsou Budikovany, Meleghegyem, Pápčou, Hrušovém, Lukovišti a j. Od Soboty i od Ratkové 3 hodiny vzdálí. Obyvatelé jsou Slováci. Drienčanský háj jest vrch vápenitý, skalnatý, na východ ležící. Od severu na jih hřbet jeho rozložitý podobný je baradlu. Na obou koncích je vidět ústí jeskyň. – Na severním konci jsou kolmé hlubočiny, kdež se voda sbírá a jiným koncem vytéká, – tak zvané trativody. V jeho chotáru se dva hrady nalézaly; jeden byl prý od husitů v i g. století vystavěn na lukách níže dědiny. L. 1451 král Matyáš vůdce českého Valgatu v hradu tom obklíčil, a zahativše poníže potok Blah, obležence vytopili. – Pro starobylost však znamenitější jsou náspy huňadovské a starý zámek při háji, blíže dědiny ležící, Drienok zvaný. – V náspech huňadovských se našel železný meč. V Drienku se našly: mosazná jakási hruška jako od šavle, bronzová hruška způsobu podobného, dvě zbraně jakés bronzové, rhombičný kámen vykřesaný.

Španie Pole

Španie Pole (maď. Ispánymezó, t. j. županské pole) leží v Gemerské stolici blíže Ratkové, as jednu a půl míle od Rimavské Soboty, mezi Rybníkem, Brusníkem, Chválovou a Gesticou. Malá to chatrná dědina v hornatém kraji. Celý chotár záleží z vápenné půdy a za sucha sotva několik pramenů se tam nalézá. V čas plúšti ale dělávají se tam dvě jezera. – Na cestě k Brusníku vedoucí nalézá se železná ruda. – Mezi okolními vršky, majícími svá jména nejvíce od stromoví, jímž obrostlé jsou, jako Čeřina, Lipina, Bukovina, vyniká nade všecky a svou homolovitou formou se odznačuje Vinný vršok; zdvihá se as 500' nad dolinou a vrchol jeho jest křovím zarostlý a kamenitý. K němu přiléhá na východní straně vršek mnohem nižší, krásným lesem porostlý, od lidu Háj zvaný. Pod Hájem je Španie Pole. Na celé té východní straně, po vršku dolů, po polích i cestách viděti je plno rozmrvených kousků popelnic rozličné tloušťky a velikosti. Na mnohých je viděti okrasy. Na též straně, dílem na samém vrchu, dílem po stranách, nalézají se propadiska, jaminy, větší menší, a někde u velikém počtu, zemí zasypané; gazdové praví, že si v nich nejeden vůl nohu zlámal. Při vyšetřování těchto propadisk se nalezlo, že ony vesměs kolmo do hlubiny sahaly.  Každá taková jáma je oblá, 5 až do 7' hluboká, nahoře iVV široká, naspodku se ale rozšiřuje až do dvou loket šířky. Stěny jsou vesměs hlinou vymaštěné a vyhlazené. Naspodku se obyčejně popel nalézá a v popeli, jakž tamější  obyvatelé  dosvědčují, bronzové a zlaté šperky, přezky, kotoučky, prstence a j., což se obyčejně židům za laciný peníz prodává.

Když se vše pováží, poloha vrchu, Háje, rozdrcené střepy popelnic a starožitnosti v jamách nalézané, nemůže se jinak mysliti, než že tu kdysi pohanské obětiště a pohřebiště bylo. Snad jméno Spanie ( = spaní) Pole ukazuje spíše na místo, kde se k věčnému spánku ukládali, než na pole županské, jak si to Maďaři vykládají (?).

Pokoradza

Pokoradza (maď. …

Mohlo by se Vám líbit…