Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

Písně a říkanky

1.

Pásli ovce valaši
při betlémském salaši.
Haj dóm, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

Anděl se im ukázal,
do Betléma jít kázal.
Haj dóm, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

Vstaňtě hore a choďte,
Pána Krista najdětě.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

Najdětě ho v jesličkách,
ovitého v plienočkách.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

Maria ho kolembá,
a Jozef mu tak spieva:
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

Na husličkách ju, ju, ju,
a na gajdách du, du, du.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.

2.

Cintěrim, cintěrim, ta nová ohrada,
veď mi už v ňom leží tá moja porada,
veď mi už v ňom leží, veď mi hor nevstává,
veď sa něopýta (neptá), jak sa jej dcera má.
Jak sa jej dcera má, jak sa opatruje,
po cudzej cudzině len sa oplakuje.
Koby já som malá krídla za sokola,
veď by obletěla cintěrim dokola,
nikde by nesedla, len na moj' mamky hrob,
vypoviem vám krivdy.
Aleže já nemám krídla za sokola,
němuožem obletať cintěrim (hřbitov) dokola.

3.

Trebárs som chudobný,
ale bárs som dobrý;
ak němám peňazí,
napijem sa vody.

4.

Za Váhom, za Váhom, na tej šachorině,
tam som sa raz vyspal ako na perině.

5.

Dolina, dolina rozmarinou voněj,
rozpustil šuhajko vrané koně po něj,
rozpustil, rozpustil, němoh ich polapať,
sestričko má milá, chojže mi pomáhať!

6.

Dobre já poznávám, kotrý je mládenec,
ktorý sebe chodí jak růžový veniec.
Dobre já poznávám, kotrá je děvuška,
ktorá sebe chodí ako laštovička.

7.

Já biedny žebráčik,
muoj priatěl mesiačik,
priatělka palička (hůl),
stodola kapsička.
Prahy, mosty, stromy,
to sú moje domy,
smrti se něbojím,
o pohreb nestojím.

8.

Straka a sýkorka
Straka rehoce
v Čiernom Potoce,
syn sa jej žení
na Dolnej zemi.
„Aké má šaty?“
„Dlhé po paty,
sukničku zlatú,
lavu kochlatú.“
„Koho si bere?“
„Sýkorku Dorku.“
„Kdě hu povezú?“
„Do Ružomberku.“

9.

Skřivan zpívá na Slovensku:

Hotuj biče,
pohoniče,
sej, sedliačku, sej!

Ori, ori, sedliačik,
ak nebudeš orati,
budeš na rok žobrati.

Když se skřivan přímo do oblak nese, křičí za ním děti: Nesiem Bohu sviečku!

10.

Strnad volá:

Zle, zle zle, zle bez dětí;
keď (když) vychováš, uletí.

11.

Napodobení žabích hlasů

Několik dětí kuňká a několik jednostejným hlasem říká:

Umrelo nám troje dětí,
kdože budě nariekati:
i ty i já i Žofia,
i ta naša súsedkyňa

a žáby jen kuňkáním  přikvakují; což se, když to děti dobře umějí, jako žabí koncert poslouchá.

Děvčenské

12.

Ako je to peknuo, keď dve-tri spievajú,
jedna druhej sebe notky dodávajú.

13.

Nemám hrdělenka, ako som mávala,
keď som zaspievala, horička sa lámala (les se rozlehal).

14.

Jakože nám budě, moja milá sestra,
cez tu našu rolu puojdě hradská cesta.

15.

Těčie voda podlá vody,
puojděme my na jahody;
jahody se nezrodily,
nadarmo sme se nachodili.

Chlapecké

16.

Aj, Jezúšku, spáso naše,
choj ty s námi na salaše,
na salaších dobre bývá,
biele se tam vínko píva:
aj, Jezúšku, spáso naše,
choj ty s námi na salaše.

17.

Vezmi, sestra, vezmi sáček,
puojděme my na ryby;
níže mlýna je vrbina,
tam nám rybka nechybí.

18.

Pesničanky moje, ako vás zabudněm,
naspodek do truhly ukladač vás buděm.
A tu najpeknějšiu na sám vrch já si dám,
keď má kto vybije, tu mu já zaspievam.

19.

Ovce, milé ovce,
mátě zlaté zvonce;
prec vás pásť něbuděm,
něch vás pasie, kdo chce.

20.

Lepší je Prešporek něž Trnava,
lebo je v Trnavě voda malá.
Ako to vieš, že je malá?
Sama mi královna povedala.

21.

Eja věru, něbuděm u Hlinčan obývať,
májů kalnú vodu, němuožem ju pívať.

22.

Ptáčku, sokolíčku, ič tam na pole,
a jak sa tam něnazobáš,
příď k méj stodole.

23.

Tmavá nuocka, tmavá, zle po ňu choditi,
kde jamy, kde vršku, neviem kde stúpiti.

24.

Šavník, milý Šavník, čože za dědina,
němáš tam kostela, ani toho mlýna,
ani toho mlýna, ani len tej pily,
kam stě sa poděly, vy šavnické víly!

25.

Eja veru, valaše, něpúščaj na naše,
lepšia sa naše paše něž vaše salaše.

26.

Horičko Cisova, což si ošuměla,
ako by si nikdy zelená něbola!

27.

Eh, veru smo boly
tri vlastnic sestřičky,
eh, veru srno se rozešly
ako laštovičky:
jedna je za Váhom,
druhá za Dunajom,
tretia si vandruje
za - - - - - - - .

28.

Eh Kysuca, Kysuca, ta bystrá vodička,
sebrala mi stroje s mojho koníčka.

29.

Eh věru, mlynaria, prečo němelietě,
prečo sebe od huor vody něženietě?

30.

Rudo, rudo, rudofúsy,
viděl si tam naše husy?
Viděl, viděl, jedným očkom,
čo sa pásly za potočkom.

31.

Keď som bol malučký, malučičký,
pásol som koníčky u vodičky:
chytali ma, lapili ma,
že som bol malučký, nechali má.

32.

Kršiak

(káně)

Kršiak letí, němá děti,
a my máme, nepředáme;
choj na horní koniec,
tam vela (mnoho) kureniec (kuřat).

33.

Hájičok, hájičok,
zelený hájičok:
kdože těba rozveselí,
keď tie ptáčky uletěli.

34.

Nedobré je víno děťom,
lepšia je im kaša s mliekom.

35.

Pásla som Bělenu
za sukňu zelenú;
Bělenu predali,
suknu mi nedali.

36.

Keď som bol maličký pacholíček,
stúpil mi koníček na malíček;
ach bože, bože, šak ma to bolí,
šak sa mi to už snáď nězahojí.

37.

Hodmo, bodmo se bojuje,
hodmo, bodmo se raní:
hodmo, bodmo se bojuje,
hodmo, bodmo se bráni.

38.

Fialinka tichá,
v skrytě libě dýchá.

39.

Povedala sova, že je ona vdova,
že něpuojdě za muž, kreme za sokola.
„Moja milá sova, to by bol veľký krik,
keby já těba vzal; dobrý tebe kuvik.“

40.

Pod naším okienkom zima lebo mráz,
zamrzla studienka, něni vody raz.
Vezmi sekerečku, prerub studienečku,
budě vody zas.

41.

Eh veru už tuším, že maširovať musím
od svojej rodziny do cudzej krajiny.
Porúčam na Boha tunajšie (zdejší) chodníčky,
něbudu ztaď chodiť na rok mé nožičky.
Eh buděm, kde buděm, Boha chváliť buděm,
na jeho dobrotu nikdy nezabudněm (nezapomenu).

42.

Kukulienka kuká, že by jedla mlieče,
a muděk jej mudká, že sa jej to vlečie;
kukulienka kuká, že by jedla huby,
a muděk jej m…