Národopisné a cestopisné obrazy ze Slovenska

Starožitné památky v Podhoří Buku v Stolici Boršódské

Stará Huta

Když se vystoupí na Avas, vrch to nad Miškovcem, stoličním městem v Boršódské stolici, strmící, viděti na skupení krásných vrchů podhoří Buku (maď. Bükkhegyalja), odvětví to Mater, které se táhne od Tapolce (Teplice) k Diósgyóru (Diošděr) mezi Miškovcem a Apátfalvou k Harsányi, kde se potom náhle do rovni Slané (Sajó) a Tisy sklání. Nejvyšší jeho hřeben táhne se od Teplic k Diósgyóru a tu jsou vrchy, ač nepřesahují 1 200 a 1 500', velmi strmé, těžko dostupné a hustým lesem zarostlé. – Mezi nimi čnějí nahé skaliny s hlubokými rozpuklinami a mezi vrchy hluboké kotliny travou porostlé a úzké dlouhé údoliny s potůčky.

V tomto pohoří nalézá se mnoho starožitných památek, jmenovitě v okolí Staré Huty. Překvapilo mne velmi, když jsem tamtudy r. 1850 chodil a v Staré Hutě, uprostřed Maďarů, Slováky našel, kteří v tmavém Buku skrytě žijíce věrni zůstávají řeči a mravům svým. – Stará Hutá leží hluboko v Buku; když se tam jde z Miškovce, jde se hodinu cesty pod nízkými vrchy révou porostlými, za těmito přijde se do utěšeného lesa, potom do údolí Tatarárok zvaného. Údolí toto jest pusté, malým potokem kříž na kříž rozervané. Na pravém boku táhnou se několik sáhů vysoké skaliny, v nichž vidět malé jeskyně a rozpukliny; nad nimi je les, s druhé strany strmina lesem porostlá. Uprostřed táhne se údolí z počátku široké, ale čím dále tím více se úží, až tvoří prosmyk, jímž sotva jeden vůz by projel. – Skaliska na pravém boku vystupují až do 100 sáhů výše. – Tím prosmykem přijde se opět do úzkého dlouhého údolí a do dědiny Stará Hutá zvané, která se po jedné straně údolí as půl hodiny do délky táhne. Potůček podél ní tekoucí sotva jeden kámen (mlýn o jednom kamenu) hnáti může. Okolo dědiny je celé skupení vrchů; hned za ní je vrch Bučina zvaný, pak Repisko, Polána, Žabica a nejvyvýšenější hřeben mezi ústím Tatárka a Starou Hutou jsou Velké šance a Malé šance. O těchto posledních chci něco více povědíti. – Od Staré Huty když se stoupá cestou jihovýchodně vzhůru skrze bučinu, přijde se as třicet sáhů zvýší na prostranství, ježto lid zove Velké šance. Prostranství toto tvoří trojúhelník, mající as hodinu cesty v obvodu. Na východ Šanců je údolí Tatarárok, na západ Stará Hutá, polohu k severu se táhnoucí zovou Pod hroby a tu pod ní jest hřbitov a na jih je malá dolinka. Země na celém tom prostranství je černá, tučná, dílem zoraná, dílem pastva; malé křovinaté háje jsou po ní roztroušeny jako kytice a tu a tam stojí několik stromů. – Malé šance leží výše Velkých, k jihu, podobají se polooblým, několik sáhů širokým, náspům a zarostlé jsou bukem. Mezi Malými a Velkými šancemi leží ona malá dolinka, do níž se svah obou Šanců snižuje; – dolinka ta je uprostřed velmi prohlubena, tvoříc kotlinu, která 30' délky, 15' šířky a 15' hloubky má. Kolem toho kotlíku jsou as na sáh vysoké a na dva tři sáhy široké náspy. Vnitřek kotle je zorán. Okolí Šanců je hustým lesem zarostlé, ale vnitřní prostrannost jen zřídka kde. Po celé té prostrannosti, vyjmouc lesy, je vidět po zemi roztroušené střepy z popelnic; někdy jsou kusy zšíří dlaně i víc. Viděti na nich ještě okrasy; nejvíce jich je na poloze řečené Pod hroby. Tam se následující věci nalezly: i. bronzový drát, svinutý do kola; 2. kus bronzu, zdá se, že od něčeho odlomený; 3. bronzový celt, uvnitř dutý, velmi těžký; 4. opět kus bronzu od něčeho ulomený; 5. bronzový nůž 2' dlouhý, šířka čepele má uprostřed 2¹/_2', rukověť též není dlouhá; 6. popelnice z bílé hlíny 2' vysoká, vydutá část má též 2' v objemu; 7. bronzový kus v podobě podkovy a obroučka z bronzu.

Také peníze se našly. Jeden drobný peníz měděný, na jehož jedné straně viděti vlčici s hlavou svěšenou a pod ní při cecách leží dvě nahé děti (Romulus a Remus). Nad nimi jsou dvě hvězdy. Pod čarou na penízi jsou neznačné již písmeny, jak se zdá S. N. K. E. Na spodní straně je hlava šišákem přikrytá a pod ní zřetelné psáno: V. R. B. S., a neznatelně: ROMa. Jiný peníz pochází z dob císaře Domiciána. Je měděný, velkosti tolaru. Na jedné straně viděti lva s velkou hřívou a okřiveným chvostem, an v tlamě krátký nese kyj; na druhé straně hlavu, břečtanem otočenou, a okolo ní následující čtení: IMP. CAES. DOMIT. AVG. GERM. COS. XIIII. CEN. P.ER: P. I.

To vše našlo se nejvíce „Pod hroby“ a chová se v archivu evangelické školy v Miškovci.

Mimo to našli tu 500 kusů peněz najednou, blízko prohlubně oné dolinky mezi Šancemi. Peníze ty jsou z velmi čistého stříbra a jako vyduté s jedné strany (brakteáty?). Na jedné straně viděti hlavu, na druhé koně, jemuž od hlavy jako by paprsky šly; nad ním je měsíc a hvězdy. Peníze ty se prodávaly po 25–30 groších v. č. – Náhodou se mi také ještě jeden dostal, který posud mám.

Gazda, u něhož jsem v Staré Hutě byl, povídal mi, že byl na Šancích nalezen zlatý prsten, který se skládal ze tří obrúček, vespol skroucených; onen sedlák, co ho našel, dostal zaň v Miškovci 60 zl. stř.; od koho, nemohl jsem se dopídit. Dále mi vypravoval, že se na Šancích často hrnčoky vykopávají, ale že bývají roztřepány; také peníze, ale po jednom dvou kusech jen; povídal, že ono tam všelicos bude skryto, ale že nikdo neví kde. R. 1853 se tam našlo opět bronzových věcí 5¹/₂ libry, ale dostaly se do rukou miškoveckým židům, kteří bůhví kam jich zanesli. Byla mezi tím i zlatá obroučka. – Bohužel že nikoho není, kdo by se té věci náležitě ujal k prospěchu národnímu.

Kdo by na Šancích kdy byl přebýval, neví se; mezi obyvateli koluje následující pověst: Za dávných časů prý dva králové mezi sebou vojnu vedli. Jeden z nich v ústí Tatarároku ležel a druhého, na Šancích ohrazeného, zahubiti hodlal. Myslil, že mu to těžko nebude, an na Šancích jen psota a bída vládla, kdežto oni dosti stravy i obilí měli. Avšak této psotě na Šancích panující pomáhal jeden tátoš (kůň báječný okřídlený). Ten přivlékl z řeky Slané (Sajavy) „ozrutnou“ rybu, a když poslové z nepřátelského tábora přijíti měli vyjednávat o vzdání se, rozsekali rybu na drobné kusy, do beček (…