Povídky I – Pan učitel a jiné povídky

Dlouhá noc

Dlouhá noc je slavnost přástevnická, která se ještě za mých mladých let v mé otčině skoro bez proměn slavila. Dál se ale víc a více změňovala, až z ní konečně, jak jsem slyšela, udělali bál! - Co nevidět přestanou snad na vesnicích všecky ty nenucené, rozmilé radovánky, a místo posvícenské muziky, obžinek, oraček a j. budou bály a besedy. Furiant, ruchadlo, ovísek, kolečko, a jak se ty roztomilé tance jmenují, ty všecky přestanou; selský junek ve fraku a glasovaných rukavičkách se bude zapisovat buclaté selce ve věnci a florových šatech na pul quadrilly do tanečníbo pořádku. -Všecko pokračuje s duchem času!

Jak známo, drží se ve vesnicích přástvy, jak přestanou polní práce, až zase nastanou. V některých místech, jako na příklad zde v Šumavských horách, dá na světlo každý týden jiný hospodář, a když se všickni ve vesnici vypořádají, začne se od prvního. Ale v mé otčině zvolí si děvčata nejraději jedno nebo dvě místa, kam se po celý čas scházejí. Bývá to buď u mladých manželů, nebo u vdovy, anebo kde jsou dcery ve statku a nikdo nemocen aneb mrzut není. Na světlo platí dohromady. Po celý čas přástvy má dovoleno bud si dcera, buď si služebná, to pro sebe schovat, co přes úkol napřede. Druhý anebo třetí týden masopustní se slaví dlouhá noc. Děvčata přepočtou přízi, kterou byla ve přástvách napředla, a která byla nejpilnější, ta je královnou dlouhé noci. Na den slavnosti se strojí před muzikou u královny večeře, ke které ovšem každá přástevnice něco koupí z peněz, které ztržila za přízi přes úkol napředenou, za to si pozve každá ale svého hocha. (U večeře není kromě přástevnic nikdo, ale každá pošle od jídla výsluhu domů.) Královna si musí zvolit krále; ten dá vrkoč a platí muzikanty, ona musí zase nejvíce k večeři přidat, musí kužel strojit a musí hochům pití dát. V krátkosti dlouhou noc popíši, jak se dříve slavívala.

Sedlák Říha ve vesnici Žernově byl veselý rozšafný muž, selka dobrá žena, a Madlenka nejhezčí, nejlepší a k tomu nejbohatší děvče v celé vsi. Tam se mohly přástevnice podle libosti smát, zpívat, s hochy žertovat: žádnému to nepřekáželo, žádného to nemrzelo. Stará Dorota a pastoušek uměli pěkné pohádky povídat, ale to jejich povídání byla pouhá pleva proti tomu, co Říha povídal. On četl mnoho pěkných knih a uměl všecko pořádně vyložit; někdy čítal i z knihy, a to se předlo až milo, kotouče byly mžikem plny, a úkol co nevidět napředen. Přišel druhý týden masopustní, děvčata snášela přízi, aby ji spočetla a viděla, která byla nejpilnější, která bude královnou dlouhé noci. Tenkráte byla jí Madlenka. Ale jak to, že předčila starší hbité přadleny? Ona to sama nevěděla, ale já bych to uhodla. Byl tím vinen asi Jiří, ten hezký kovářův syn, co nedávno domů přišel; sedával v přástvě nedaleko Madlenky, ale chvílemi nevěda ani, jak se to děje, seděl blizounko ní a díval se tak upřeně na její prsty, jako by chtěl sčítat, kolik vláken do nitě táhne. Tu se začala noha Madlenčina čerstvě pohybovat, ona tak pilně předla, ach Bože!…