Pohádky

Karel Jaromír Erben

59 

Elektronická kniha: Karel Jaromír Erben – Pohádky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: erben10 Kategorie:

Popis

Karel Jaromír Erben: Pohádky

Anotace

Karel Jaromír Erben – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pohádky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kurent a člověk.

Kurent a člověk nepohodli se spolu o to, kdo má vládnouti na zemi. Nechtěl toho dopustiti ani Kurent člověku, ani člověk Kurentovi. Člověk ten prý byl velmi silný a postavy obrovské. – „Pojď,“ řekl Kurent, „ať vidíme, kdo je silnější a mám-li já čilí ty na zemi panovati, Tuhl? jest široké moře; kdo je lépe přeskočí, bude míti zemi i všecko, co je tam za mořem a to j* zajisté stokráte lepší než tato poušť. Člověk k tomu přivolil. Kurent pozdvihl si halenu a skočil přes moře, jenže si na druhé straně trochu nohu omočil. I začal se tu člověku posmívati, ale člověk ani si toho nevšímal a nepozvednuv ani halenu, beze všeho namáhání kročil přes moře jako přes nějaký potůček, ani nohy sobě neomočiv. „Já vyhrál,“ řekl člověk Kurentovi, „hle, moje noha je suchá a tvoje mokrá.“ – „Poprvé jsi mne přemohl,“ odpověděl Kurent, „tobě náležejí roviny, moře i co je za mořem; ale to není ještě všecko, je také ještě něco pod námi a nad námi. Pojď, ať podruhé vidíme, kdo je silnější.“ Kurent vstoupil na jeskyni a dupnul o ni nohou, až se to rozléhalo, jako když hrom udeří. Jeskyně pukla a bylo ví děti jámu, kde se hadové rodí. I dupnul nyní také člověk a země se zatřásla, i prorazil všecko až ke dnu, tam, kde širokou řekou teče ryzí zlato a hadové propadli a v té zlaté řece se utopili. „I to je tvé,“ řekl Kurent, „ale za caře tebe neuznám, dokud mne ještě po třetí nepřemůžeš. Tamhle je hora velmi vysoká, dosahuje nad oblaky až do nebeského stolu, kde sedí kohout a hlídá boží krmě. Nuže, vezmi střelu a spusť a já také spustím: kdo výše dostřelí, je silnější a tomu náleží země i všecko, co je pod ní a nad ní.“ Kurent spustil a střela mu se za osm dní navrátila; potom také spustil člověk a střela letěla devět dní a když desátého dne padla, byl na ní nabodnutý nebeský kohout, co hlídal boží krmě. „Jsi carem,“ řekl lstivý Kurent, „klaním se tobě, jako se na poddaného sluší. Ale člověk byl dobrý, i pobratřil se s Kurentem a šel, aby svého cařství užil.

Kurenta pak mrzelo, že ho člověk zahanbil a nemoha jemu odolati silou, umínil sobě užiti chytrosti. „Velmi silný jsi, člověče!“ řekl sobě sám, „ale tuším, že jsi také tak hloupý; půjdu a přinesu ti něco darem, co jsem si sám vymyslil.“ Po té stlačil vinný kmen a vyprýštilo se z něho čisté červené víno. „Tu máš ten dar! Ale kde jsi?“ I našel člověka na zemi na druhé straně za mořem, an sobě pochutnává na sladké kaši. „Co, pane, děláš?“ otázal se ho Kurent, „Jak vidíš: udělal jsem si kaši z běloučké pšenice a z ovoce červeného, a tu ji jím a piju vodu.“ – „Ubohý pane! Pánuješ svě…

Mohlo by se Vám líbit…