III.
Co znamená hluk a shon, co dav ten lidu? - Kam vedou pannu v bílém šatu, myrtovém věnci? - Proč oplakává ji rodina? - Snad ji budou pálit na hranici? - Či snad v chrámu velkokněz s napřaženým nožem čeká, by vroucí srdce panenské vyřízl, klada je za oběť na oltář chladné modle? -
Snad tak panna myslí, že se noha její, kráčející přes práh chrámu, třese a tvář bledne? - Ale, vždyť se odbývat má slavnost lásky, spojení dvou milujících srdcí? -
A v chrámě vítá je kněz v zlatohlavu, ověnčené družky, hlučné fanfáry, hejno diváků, hořící svíce, červeně obestřené klekátko! - Nevěsta bledne a bledne, ret její mře! -
Krásně mluví kněz o povinnostech, o věrnosti manželské, o poddanosti, ale nevěsta neposlouchá; duše její dlí mezi vysokými fíkusy, u nohou vznešeného obrazu, který jí zvěstuje učení o božské, svobodné lásce, při níž není třeba slibů ni přísah! -
Domluvil kněz. Od nevěsty žádá se přísaha, přísaha taková, že chce s mužem, který ruku její ve své drží, že chce s ním jít životem, s ním být v dobrém i zlém, až do smrti. Trpělivě že chce snášet vše, cokoliv na ni vloží, zapřít se v každé době, stát se dobrovolně otrokyní! -
Kostelem zazní truchlivé „ano“ - a zlatá páska, páska to nerozlučná, otáčí se kolem ruky nevěstiny. - Ó nevěsto, běda ti! - Co jsi to udělala v nevědomosti! - Tys zhřešila! - Jinému zadala jsi duši, jinému tělo, a tebe celou po…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.