Listy III

218. Josefu Němcovi — 24. července 1857

24/7 57

Milý muži!

Právě nyní jsem dočetla Tvůj list a hned Ti odpovídám, aby Tě list zastihl, což myslím že ano. Já bych myslila, abys ale přece počkal, až budeš mít dovolení v ruce, - já nevím, co je to, že se tak bojím, aby z toho něco nepošlo. - Ale jinak se už na Tebe těším, to mi věř, protože jsem už nějak na mysli všecka kleslá a že si myslím, když tu budeš, že budu přece alespoň někoho mít. - Já tu ovšem mám přátele, Staňkovic jsou tuze hodný ke mně, Hanušovic, Palackých, Lamblovic - Mencl, Šlenkertka, to jsou tak upřimní ke mně, že nemohu slovem ukřivdit jim, ale to víš, abych jim řekla, opravdu jak mi je, to se stydím, oni mne litujou tak dost, a kdybych jim pravdu řekla, zdá se, že by si myslit museli, že na nich žebrám, a to mi je, jako když mne horkou vodou polívá. Když on má každý své starosti. Tenhle měsíc je to zase zlý s námi, činže, a krejcar není v domě; Skřivan mi také dal místo 7 fr. ten měsíc jen 5 f., že více nedostal, - tahle žebrota mne už nejvíc hněte. Budoucí měsíc jede Skřivan na cesty do Vlach, Triestu, Milána, Benátek, a to sotva co dostanu; no snad ale nějak vyjdeme, že to nebudu ani víc od něho potřebovat. To dostanu také zase od Šálka pár grošů. - Byla bych ráda vypověděla, skrze to vlhko, ale když nemohu dát ještě hned činži, nemohu vypovědít, a tak budem muset zase v té díře zůstat, mrzí mne to tuze. Tady náramně byty přidražujou, nahoře platí už 300 fr., pomysli, za těch několik pokojíků. - Také skrze Jarouše budu ráda, já sice psala ty dni Danešovi, ale nevím také, jestli dostanu žádanou odpověd. Vinařický je hodný, ten mi psal hned a byl by nás tam vzal oba i Dory, ale on sám nyní odjede a nejspíš se co nejdřív do Prahy dostane, na Krbcovo místo k Sv. Jiří. - Když chceš už tak brzy přijít, to snad Garbu uvidíš, slíbil, že se tu zase staví z Karlovar, a to on tam přece 6—8 neděl zůstane, jestli chudák neumře. - Teď Ti tam přibylo přátel, když jsi na odchodu. Ba ano, kde by nebyl Cech neb Slovan, ti najde na každém konci světa. - Když je tedy ten inženýr tak horlivý a hodný chlapík, upozorni ho, aby dával pozor, když by se měly nějaké starožitnosti vykopat, aby se nerozšantročily aneb do cizích museí dostaly. - Ať to raději sám koupí a sem odešle do Museum, neb to mnoho nestojí od těch lidí, co to vykopají, zvlášť jemu, aneb ať si to dá zde zaplatit. To by ale musel napřed lidé upozornit, aby dávali pozor; popelnice, zbroj a podobné věci se nalézají na takých místech. — Pozdravuj ho, když je hodný krajan, také Čejnekovic a toho kaplana. Řekni mu, ať mi jen spíše ty pověry okolní, pohádky, hry - obyčeje na každý roční svátek, pověra, když je bouřka (co nejvíc ženy vědí) a vítr, - dávají-li také větru nebo Meluzíně mouku na okno jako u nás a na Slovensku? - Mají-li pověry na dni Ondřeje, Martina -Lucie? - Chodí-li koledovat a jaké písně zpívají vánoční přitom a jaké o velikonoci? Vynáší-li také smrt ze vsi? — Jak jmenují postní neděle, od první postní až do první po velikonoci. - Pak se zeptej, jak tam říkají (či-li to děti dělají), když chytí berušku, červenou mušku černě kropenatou.

U nás a na Slovensku posadí si ji děti na dlaň a ptají se jí holky, kam se vdají, či dolů či hoře, či k milému bohu, — a říkají také pánbožkova kravička, slunéčko - Marienkäfer. -Ta byla Ladě zasvěcená a posud se to mezi lidem pamatuje. - Také májka byla posvátný brouček. „Majko, májko, dej masti na bolesti,“ křičí děti u nás. - Kukačka, havran, vlaštovka, holub, labuť, vrána, kohout, straka, kačice, to jso…