232. Karlu Němcovi — 9. října 1857
9/10 57
Karle!
Ty to nezasloužíš, abych Ti psala, ale ještě jednou, a sice naposled, Ti píšu, abych Ti řekla, že nemáš trochu citu, že všecka Tvoje dětinská láska lichá slova byly - že jsi bez-srdečný, že jsi lhář. Čekala jsem od Tvého ledabylo naškrábaného listu, že budeš tedy psát, že se dovím příčinu Tvého nešetrného mlčení, ale Tys opět neměl tolik času, abys matce chvíli obětoval, a je to drahný čas, co jsi to psal. -Ty dobře víš, jak jsme sklíčení, jak nešťastný, a ono Ti nenapadne, za celičký měsíc jednou jen, sednout si a zeptati se: „Rodiče, co děláte - pozdravuju Vás a jsem zdráv“ nebo cokoli říct, abys dokázal, že na nás vzpomínáš? Kdybys někde v Austrálii byl, bylo by to k odpuštění, když bys nepsal než jednou dvakrát do roka, ale těch několik mil, to není žádné výmluvy. Hanba je to, já se stydím, když se mě někdo na Tě ptá. - Ty mne dobře znáš a víš, že mne nic tak neurazí jako bezcitelnost, a dokonce u osob mně milých, co si mohu myslit, když Ti to ani jedinkráte nenapadlo - že mně děláš Tvou nešetrností žalost? - Že vůbec ani nevzpomeneš na domov; myslíš si: „Eh co mi je už do nich, však já se ve světě protluču, ať si oni dělají, co chtějí!“ - Táta měl pravdu, když říkal, že jsi hrdý, lehkomyslný a že nemáš pravého citu. Nikdy, nikdy bych si to nebyla pomyslila, že se takového něčeho u Tebe dočkám, - a proto mne to tím více bolí. - Bože, co jsem já pro vás obětí přinesla, srdce bych s vámi byla rozdělila, jen aby z vás byli hodní, rozšafní lidé, nic jsem od vás nežádala než lásku; - pěkně jsi se mi odsloužil. Já pochybuju, že se toho kdy na Jaroslavu a Doře dočkám, ti chudáci se mnou trpí vše zlé a rádi by mi pomohli. Každičký krejcar, který dostanou, mi dají, když je potřeba; nic jim to není zatěžko, že musejí chodit ošumělí, a jen po mně se dívají, abych neplakala a nestonala. - Ony vědí, co je zlé a nouze; vědí, že bych jim duši z těla dala, že mi není nic zatěžko, co dělám pro rodinu, a nedávají mi to cítit, že jim nedávám, co by jim patřilo, neboť mají z toho rozum, že trpíme nevin…
Božena Němcová
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.