Slovenské pohádky a pověsti I

ĽALIJA.

Jedno děvče chodilo k sousedce na priadky. Bylo bílé jako lalie a krásné jako zlatohlav. Ostatní děvčata všechny měly frajery, aniž byly tak krásné, jen ona žádného dostati nemohla, což ji také velmi mrzelo. Družky její se s chlapci zabávaly, hrály si a o ni žáden ani nedurnul. Samotna přišla, přes celý večer předla, a sama zas odešla. – Jednou, když už byla domrzena, pravila k druhým děvčatům: „Už je to do porazenia, vy každá mátě frajera, a o mňa sa žiadon ani něobozre; veď len by už prišiel chocaký, čo by aj čert bol, tak by ma němrzelo.“ –

Na druhý večer přišly děvčata na priadky, každá si sedla a čekala svého milého. Tu mezi druhými přijde i jakýsi neznámý mládenec v černých po päty šatoch. Každý se naň čudoval, jeden druhého se zpytoval, ale ho nikdo neznal. – Každý si přisedl k své milé a ten neznámý k té krásné, co si frajera žádala. Každý večer přišel, krásně se s ní shováral, ale jak bylo půl noci, nečekal, aby jako ostatní milou domů doprovodil, ale vždy schytil se a odešel. – Děvče i priadky dost za ním lasovaly, ale nemohly vyzkoumat, zkadial idě a kdě (kam) chodí. Dlouho chodil na priadky, nosíval priadkám svíce, maso, medovce a drahé věci, a nikdo ho nepoznal. – Jednou, když se tak hráli, spadlo tomu děvčeti vřeteno a spadlo mládenci neznámému k nohám. Děvce se proň shýblo a tu pozorovalo, že má její frajer místo nohy koňské kopyto. Neřekla nic, ale si pomyslila, to musí být čert.

Její máť, jak to slyšela; že k její dceři nějaký bohatý pán chodívá, začala sa vypytuvať, i naprávala dceru, aby sa ho zapýtala, kdo je, co je a zkadě je, ale nemohl o tom nikdo zvěděti, když to byl čert.

Jednou praví matka: „Hla že, moja diovka, takto budě najlepšie: vezmi ty jedno klbko priadiva, a Keď si k tebe sadně, jedon koniec mu uviaž na šatu a potom keď odídě, lasuj ho za tou nitkou, tak ho istě dopáčiš, Keď aj čert budě.“ –

Děvče udělalo, jak matka kázala. Když měla bíti dvanáctá hodina, čert se schytil, a děvče nitku, na které byl ulapený, pomalu popouštělo a pozdalečí ho sledovalo, až přišlo do cmitěra, k jednej krytbě. „No,“ pomyslí si, už viem, že si zlé, ďalej nějděm, ale preca nakukněm, čo on tam robí!“ – Pozrela dnu a tu viděla, jak začal mrtvoly sem tam šmýkati, jak z nich všecko trhal a je rozdrapoval. Přestrašená utekla domů, matce všecko vypoveděla a od toho času se na priadky zařekla jíti. „No,“ pravila matka, „neboj ty sa nič, len urob kolo okolo domu, aby k nám němuohol pristúpiť, a já dám chyžu posväiť.“ – Na smraku chyži dobře zavřely a čekaly, co se bude první noc díti. Před půl noci ukáže se tu čert na obloku a zamumlá: „Cože si viděla, čože si viděla, keď si za mnou do cmitěra bežala?“

A dcera mu odpoví: „Veď som já nič něviděla, čože by som povedala!“ –

„Keď něpovieš, umre ti otec!“ –

A ona zase odpoví: „Veď, keď umre, to jeho vec.“ –

Do rána jí otec umřel.

Na druhý večer čert přišel zase na okno a jako předešle ptal se:

„Cože si viděla, čože si viděla, keď si za mnou na cmitěr bežala?“ – A ona odpověděla: „Cože by som povedala, Keď som já nič něviděla.“

„Keď něpovieš, umre ti mať!“ –

„Keď mi umre, umre, jednú umret musí,“ – odpovědělo děvče. – Do rána umřela jí matka.

Třetí večer zase čert přišel, ptal se jí a když nepověděla, řekl jí, že umře brat – a do rána umřel jí bratr. Tak umřeli všickni z domu, až jen ona sama zůstala. Čert dlouho nepřišel a děvče se již radovalo, že více nepřijde. – Tu po roku, jednou z večera čert se zase ukáže na okně a ptá se děvčete:

„Cože si viděla, čože si viděla, k…