SELKA A HONZA
Selka si namlouvala písaře, ale sedlák o tom nic nevěděl, jenom Honza, domácí pacholek, ten to dobře pozoroval, sedláku však nic neříkal, čekaje na příležitost.
Jednoho dne ráno jedou orat. Na cestě povídá Honza sedlákovi, aby nechodili na pole vlevo, ale raději na pole vpravo, tam že je více potřebí, aby se zaoralo. I stalo se. Vedle pole vpravo byl panský příloh a písař dohlížel za oráčem.
„Sedláče,“ řekl Honza, „dnes dostanem dobré snídaní.“
„Co ti napadá, jakživa mi nepřinesla selka na pole něco pro posilněnou.“
„Ale dnes ti nese, jen se ohlídni.“
A opravdu se hrnula selka s košinkou, smutně pohlížejíc na panské pole. Co nesla, bylo pro písaře uchystáno, protože myslila, že bude muž na druhém poli orat.
„Ale, ale, selko, copak se to stalo, že mi neseš posnídaňku?“
„Spadlo mi včera holoubě s půdy; tu jsem si pomyslila, že ti je dnes ustrojím a trochu vínka k tomu přidám, abys měl také jednou posnídaníčko jako velcí páni.“
I vyndala z košinky flašku vína, upečené holoubátko a bílý chlebíček. Sedlák dal čtvrtku ženě, čtvrtku Honzovi, třetí čtvrt nechal pro sebe a čtvrtou dal na kousek chleba a řekl: „Na Honzo, dones to tamhle panu písaři, on sedí na mezi a jaksi smutně na nás kouká. Co přijde znenadání, dobře chutná.“
„Máš dobře, hospodáři, on bude rád, třebas by měl doma lepší,“ odpověděla selka.
Honza to vzal, ale na cestě holoubě snědl a chléb vyházel po kousku na cestu. Když p…
Božena Němcová
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.