Listy IV

338. Josefu Seidlovi — 17. září 1861

V Litomyšli v úterý odpoledne – kalendář nemám. –

Pane Seidel!

Když nikdo na mě nepamatuje a nedbá poslati, oč jsem už tolikráte psala, tedy jsem [nucena] obrátiti se k Vám, abyste se o to postaral, abych to co nejdříve dostala. —

1. Předešlý měsíc poslední dni psala jsem pánovi, aby poslal Rézinku pro ty šaty, že jsou dávno už hotovy, a pro sametky, - poslala jsem mu v psaní plíšek na šaty a ceduličku na známku těch sametek, až se od nich zaplatí, a Vy že mně je můžete poslat. Ale doposud je nemám, ačkoliv jsem Doře přikázala, aby mně je hnedle i dva páry punčoch poslala, - a poněvadž jsem jí dva zlatý půjčila, nechť tedy řekne tátovi o ně. — 2. Potom napsala jsem jí, aby mně koupila čtyry koverty, ty čtyřhranné, jako je ten, co Vám posílám v něm psaní, ale ovšem pěknější papír, - 3. - dvě násadky z toho rohu bílého a černého, co jsem vždycky měla, a potom k tomu šest plochých pér s pozlacenými špičkami, -zde nejsou k dostání a já s těmi dřevěnými násadkami těžko píšu. Chtěla jsem psát z Tejnice p. Augustovi, že tam druhý den přijedu, - a dala jsem si do noticu obě péra, a vyšouply se mně obě. - Ale p. Augusta měl už pokojíček přichystaný a s radostí mě přivítal. Zůstávám v hostinci U modré hvězdy nedaleko tiskárny a mám hezký pokojíček, divan, stolek, věšák na šaty a skříň a také postel, ale já si dám vždycky spodnici na divan a tak ležím - pohodlněji; ale potřebuju deku a plachtu a tři ty polštáře moje - však ona Dora bude vědět, proč to chci. Potom mně pošlete tu kulatou škatulku, co jsem v ní měla zastrčené péra, potřebuji ji zde, ta se mi kácí, když do ní dám olůvka. Potom tu peroutku černou - a ty kleštičky, co jsem si trhala vlasy šedivé, mám jich hodně. Jarouš ať mně pošle svoji fotografii, ale ať ji sám zapakuje. Jestlipak je u táty? - Karla pozdravujte a řekněte mu, aby nezapomněl na ten jasan na Hynkův hrob, já mu ho zaplatím sama, kdyby mu ho nechtěl zaplatit táta - ale to on mu zaplatí. - Copak říkal pán tej slávě, co mně ty študenti udělali? - A copak paní Šlenkertová říkala a paní Mužáková - vždyť ony vždycky pochybovaly, že budu ještě někdy co psát, ty husy - - Copak dělá pan Vojtěch, já mu musím také ty dni psát, že jsem udělala s Augustou kontrakt a jak se tu mám a že jsem v tiskárně korektorem, to bude mít radost! - Je Baruška doma? Přiložený lístek dejte Doře, aby mně koupila šátek a síťku a aby nenatahovala hubu, že píšu Vám a ne jí. - - Druhý lístek doneste paní Petrovičové do Široké ulice - a řekněte jí, že si pro to, oč jí píšu, přijdete druhý den. Dá Vám balíček listů a ty listy budou zapečetěné a přidáte je k ostatním věcím. Pošlete mi také adresu Lamblových a paní Šetlíkové. Ty budete vědět z administrace. Potom se, prosím Vás, poptejte v Museum, kde je hrabě Hanuš Kolovrat. Já mu chci psát, aby mně přispěl něčím, že bych ráda jela do Slovenska, - ač to není pravda, já vyhlížím dobře, koupám se ve vlažné vodě každý večer - mám v pokojíčku teplicko, stravu dobrou, a krajina je tu krásná a Augusta mě odtud nepustí až někdy zjara, a potom teprv do Slovenska pojedu. Ale do té doby kdoví co se stane - a tedy ať mně jen dají na živobytí přes tu zimu a vídenští Slované ať mně dají, co slíbili, - a já si to uložím u pana Vojtěcha a bude mně to potom dobré. Ta cesta toho Jar[ouše] mě stála hodně peněz a Dora také pořád chodila pro šestáky - když neměla k večeři jen holé brambory, anebo na švestky. A Jarouš také jen na máminy peníze je…