Listy IV

313. Karlu Němcovi — 5. února 1860

5/2 60

Milý Karle! Jestlipak jsi vzpomněl, že byl včera můj den narození? Je mi 40 let; už mne nebudete tak dlouho mít, jako jste mne měli! — Změnilo se u nás, milý Karle, všelicos poslední čas, ale než o tom začnu, musím Ti něco jiného říci, a sice že bude rekrutýrka, jak se povídá. Je-li tomu tak, tedy Ti asi pas nedají - a bylo by lépe bývalo, abys byl ani o něj nežádal. - Jsi také dílem sám na tom vinen, že jsi tak dlouho neposílal vandrovní knížku, s takovou věcí nesmí se odkládat, zvlášt v Rakousku, kde je každou chvíli jiný pořádek a žádný zákon. Dají-li Ti ho, budeš muset hledět, abys ten rok vyfoukl někam, kde ho nebudeš potřebovat. - Také jsem očekávala od Tebe neb od Hansmanna zprávu skrze ten odvod, a jestli jsi se dal tam prohlídnout a co Ti stranu toho řekl? Psal jsi o vyraženích, a o tom nejdůležitějším ani muk, a proto jedině jsi tam jel. - Že jsi tu mapu Doře koupil, byla zbytečnost, mohl sis, když jsi měl tolik peněz nazbyt, raději koupit za ně cigárovou tašku beze všech parád, což beztoho není moderní, každý tovaryš takovou má. - A Dora holečku má celý den co dělat dílem s úlohami a dílem správou, a kde by na to vzala, - to stálo by takové stykování a potom udělání 6 f., a to kdoví jestli ne víc, kdepak by je vzala, -tedy nežádej na ní takovou věc — to není Aida. Takové presenty si nechte na lepší časy, až si jeden i druhý budete moct více vydělat, ale ne dávat presenty za kolik zlatých a nemíti dobrou košili a všelikou potřebu. - Kdybych já měla zbytečných peněz, byla bych jí dala na to, jedině proto, aby Ti v slovu dostála, ale u nás je nouze o groš; dnes nemám ani krejcar zbytečný, ani pivo večer nebudeme mít, a je pátého a je činže. - Víš beztoho, jak to u nás chodí, a táta je nyní jako čert, - Proto se také zlobím na Tebe, že za marné věci vydáváš peníze, místo co bys každý krejcar šetřit měl, abys raději oděv a prádlo si zjednal, když bys musel odejít zase. - Já vím, co jsi dostal od p. Danka, a když jsem se Tě ptala, řekl jsi 5 f. - A jak jsi mě obelhal s tím, tak s jiným, a tolik peněz jsi promrhal zde i tam zbytečně, a viděl jsi, jak se nám zle vede, a žádal jsi přece na nás, a já dala poslední groš a trápila se pro Tebe, a to Ti ani nenapadlo, kde to matka vzala. - Kdybys měl i malý plat, když máš stravu, můžeš si vždy něco uschránit — a já vím, že nemáš ani groš — a že prokouříš každý den kolik krejcarů, jako jsi to zde dělal. Tak nebudeš mít nikdy nic a bude z Tebe bídný člověk konečně, když zvykneš na takové marné věci, které Ti zdraví kazí a za něž vyhodíš peníze, které bys měl na něco potřebnějšího vynaložit. - Až budeš mít 1000 f. ročně, potom si dělej, co chceš, a to nesmíš ještě flauze dělat. - Ty jsi se urazil mým předešlým listem, ale já vím, co vím, a co matka mám právo pravdu Ti říci a Ty máš mi děkovat, když Tě napomenu, ne se urážet. Já Ti zajisté křivdu neučiním, ale že jsi marný a že jednáš často velmi lehkomyslně, to nezapírej. Co píšeš, že bys doma byl zkažen býval, tomu nerozumím, ale dost zle, když jsi neměl tolik důvěry ke mně, abys mi to řekl, a tolik rozumu vystříhat se tomu, co by Tě bylo zkazilo. - Jarouš je mezi dost rozpustilou chasou v akademii, ale on nedá se zkazit a poví mi všecko. - Když si vydělá pár šestáků za kreslení aneb seděni co model, střádá si to do divadla, to je jediný jeho luxus - že jde každou nedělí do divadla a někdy na šálek kávy do kavárny, aby si prohlídl ilustrace novin, cigáro kouří jen tenkráte, když je od někoho dostane. - A nemá žádnou dobrotu doma - stravu máme sprostou, to víš - oblek nemá také žádný, jen to, co měl, pilný musí také být a do nocí v akademii být a doma potom neslyší od táty celý čas kalého slova, jen nadávky a vyhánění z domů. - A nemysli, že by si také všelicos nepřál a nechtěl mít, ale on umí si to odepřít, a ty ne. - Ty punčochy dostaneš, dva páry jsou již podštrykovaný, a ještě jeden pár - a pošlu Ti je. - Byl bys je dávno dostal, kdybych byla měla peníze, - ale nitě holečku jsou drahé, na ty tři páry, a podštrykovaný jen, stály nitě 1 f. 20 kr., teď poslání, tak si to počítej, co jen taková maličkost stojí. Že jsem Ti vánočku neposlala, to se nediv, ta by draho byla přišla po poště. Kdybych to byla věděla, když jsi tam jel, jak to bude drahé, něco poslat, nebyla bych Ti to slibovala; to by bylo zbytečné. - My neměli také jen jednu v troubě pečenou a černou rybu k večeři a kousek smažený - mehlspeis žádný a každý jedno jablko, protože bylo jedno jablko za 3 kr., a ne velké. Na Boží hod měli jsme zajíce a to byly celé svátky. Na Štědrý den spravovala jsem po večeři Jaroušovi kalhoty a děti a Manka hrály o ořechy; těch bylo kopa za 20 a za 18 kr. Ježíška nedostali nic, protože jsem neměla sotva na tu večeři, táta nedal nic. - Vzpomněli jsme na Tebe, že se budeš mít lepší než my. — Co se výše uvedených změn týče, dávám Ti vědět, že se s tátou rozvedu, ne právně, ale obapolnou naší vůlí. - Co jsem zkusila a jak se táta povždy ke mně choval po těch 23 let, co jsme spolu, to Ti nemusím povídat, tolik úsudku máš, abys to mohl posoudit, kdo měl pravdu a jestli jsem si toho od táty zasloužila. - Abych Ti vše povídala, čím se táta proti mně prohřešil, to není třeba, ale je toho tolik, že bych s tátou nebyla ani rok bývala, kdyby nebylo vás; že jsem si to nechtěla vzít na svědomí, abyste přišli do cizích rukou a na mě někdy naříkali. Trpěla jsem tedy pro vás, co málokterá žena vytrpěla, neboť při mojí povaze je to hrozná věc, býti s hrubým, divým takovým mužem 23 let. - Abych nemusela záviseti se vším od táty a donucena potřebami všelikými poslední léta, stala jsem se, jak víš, spisovatelkou, co mně, jak máš toho přesvědčení, více vynáší než kterákoli jiná práce, kterou bych konati mohla při mé slabé nátuře, ku př. šití, a že jsem si s tím kolik set vydělala, to se dá lehko spočíst, a že jsem jedině proto podporu dostala odleckud, to Ti také známo, neboť pouze co finanční komisarku nebyl by mě nikdo podporoval v neštěstí. To ale táta všecko neuzná…