Povídky

***

   Krásní jsou manželé oblečení ve staromódních šatech a kloboucích, kučírující starou lajdynu nebo starého populára nebo fordku, skoro zrovna tak starou jako jsou oni, kterou si koupili skoro s těma sakama a sukněma a. kloboučkem se zelinářskou zahradou a třešní, krásní jsou starci se strašně starými bicykly, které naposled mazali před čtvrt stoletím, bicykly, které sloužejí dál a dál, dál stojí před hospodami, aby za noci se vracely bez světla, jen podle nebe, aleje nebo lesní cesty nad korunami, krásní jsou lidé, kteří růstali věrni stylu, který kdysi byl vrchol a odešel zadními vrátky, aniž by toho nositelé pozorovali, tak jsou současně směšní a důstojní, potrhlí a zahojení, prostě krásní. Šel jsem listopadovým borovým Lesem v zadumání a najednou bác ho! Přede mne spadnul krásný zelený pták s rozevřeným zeleným peřím, podívám se lépe a on to trs překrásného jmelí. Podívám se, odkud spadl, a v koruně borovice seděl usmívající se mužíček, viděl jsem jen podrážky a kolena a z těch kolen se vyklánějící kousek hlavičky. Pak přitlačila stařenka bicykl a na nosiči bylo deset trsů překrásných ptáků s rozevřeným zeleným peřím. Jsme prosím česači jmelí, řekla stařenka a na karabinku připnula jak zastřeleného bažanta to další jmelí. a stařeček sestoupil ze stromu, na nohou měl obrovské ostruhy, takové, jako mají po telegrafních štanglích lezoucí elektrikáři, vrávoravým krokem šel za směrem prstu, kam stařenka určila, když asi našla další strom se jmelím. Stařeček se kolíbal, jako by měl podrážky opuchlé ještě jedněmi botami z bláta, jak sameček ozdobený vratiprsty v podobě zkurvených železných lyží s bruslemi na tyranskou kličku. Na kmen borovice však stoupal pyšně, ladně. Česači jmelí! Kdopak by se líbal pode jmelím v lese, když jmelí namočené ve zlaté stříbřence a zavěšené na lustříku je poetičtější k líbání. Viděl jsem v Erbu dva stromy, borovici a vedle ní smrk a ten smrk jednu větev vpálil do boku borovice, a ta větev prorostla na druhou stranu, musel to být koitus trvající jedním hybern deset let, masochistická rozkoš z tichého řvaní borovice, která to nemohla oplatit. Pak jsem u Hradištka viděl borovici, jak sváděla před lety zápas, kdo koho předhoní korunou, zvítězila borovice, roztáhla nad břízou pařáty a zpomalila, zakysla její vzrůst. teď vítězí, dělá protektorát nad břízou, avšak když hrom uhodí, uhodí do borovice a ne do břízy. Horší to má dub u lesa obtočený břečťanem, který se modlí, protože když půjde k zemi dub, půjde s ním i ten břečťan. Taky příroda, he?

***

   Děsně jsem zestárl, lžu, kudy chodím, pravdu nevidím, ani skrz bylinky, ani skrz laťový plot nepravd a polopravd, kterými jsem se oplotil. Ale lotr a podjet, který říká svoji lotrovskou a podlou skutečnost, blíží se víc pravdě než pokrytecký moralista.

   Maminko, proč nejsou holky…