Povídky I

Bohumil Hrabal

46 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Povídky I (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal13 Kategorie:

Popis

Bohumil Hrabal: Povídky I

Anotace

Bohumil Hrabal – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Povídky I“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2.

V kuchyni visely tucty zaprášených obrazů.

Paní Burgánová pod každý přistavila židli, těžce na ni vylezla a pak mokrým hadrem otřela plátno a hned oslnivé a jásavé barvy zářily kuchyní.

Každých pět minut otřásla stavením detonace z vojenského cvičiště a v kredenci se rozezvučely všechny hrníčky a talířky. Mosazná postel každým hozením granátu popojela na kolečkách a paní Burgánová se pokaždé podívala směrem k explozi a pokaždé řekla něžně: „Darebáci…“

Pan Burgán ukazoval srpem na obrazy a hovořil:

„Tak prosím, náš chlapec, když maloval tenhle Západ slunce na jihočeským rybníku, tak si obul o jedno číslo menší botky, když maloval tenhle Motiv z Karlštejna, tak si skrz kramflek zarazil do paty půlcentimetrový hřebíček… Tady, když náš chlapec pracoval na Bukovém lese u Litomyšle, tak zase celej den nešel na malou stranu… a tady prosím, když náš hoch tvořil Pasoucí se koně u Přibyslavi, tak stál po pás ve smradlavé bařině… Když maloval Na vrcholku hory, tak se zase před tím tvořením tři dny postil…“

Hovořil pan Burgán a paní Burgánová pod každý ten obraz postavila židli, těžce na ni vylezla a mokrým hadrem otřela každý ten obraz a každých pět minut se podívala skrz zeď směrem k explozi a pokaždé řekla něžně: „Darebáci…“

Pak zvonilo poledne a mosazná postel přejela na mosazných kolečkách až ke druhé stěně.

Pan Burgán ukázal na poslední obraz.

„Prosím, tohle náš chlapec nazval Zimní nálada, a když ten obraz tvořil, vyzul se a vyhrnul si nohavice a hodinu stál před motivem v tom zimním lednovém potoce…“

„Darebáci,“ řekla paní Burgánová a slezla ze židle.

Pak bylo tísnivé ticho.

Paní Burgánová přetlačila mosaznou postel přes celou kuchyň.

„Krásný obrazy a silně procítěný,“ povídám, „ale proč si Jirka bere ty o číslo menší botky, proč si dává při malování do paty hřebíček, proč si stoupá bosky do lednovýho potoka, proč?“

Jirka se díval do podlahy a hořel.

„…