Domácí úkoly

Bohumil Hrabal

74 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Domácí úkoly (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal73 Kategorie:

Popis

E-kniha Bohumil Hrabal: Domácí úkoly

Anotace

O autorovi

Bohumil Hrabal

[28.3.1914-3.2.1997] Bohumil Hrabal se narodil roku 1914 v Brně-Židenicích Marii Kiliánové, otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala, se rodina stěhuje do Polné, kde je Francin účetním v pivovaru. Po svatbě (1916) přijímá malého Bohumila za svého a věnuje mu stejnou péči jako bratrovi Slávkovi, který se...

Bohumil Hrabal: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Domácí úkoly“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Interview pro Maďarsko
a vůbec

NARODIL JSEM SE na počátku první světové války, ale řízením osudu procházely fronty daleko od městečka, kde jsem bydlel se svými rodiči v Polné na Českomoravské vysočině. A tak jsem válku poznal jako dítě jen ve formě front na chleba a mouku, bídy a sklíčenosti. Později jsem žil více než čtyřicet let se svým strýcem, který každý den vyprávěl o té první světové válce tolik podrobností, že jsem sice nepřímo, ale přesto se dozvěděl o hrůzách té světové vojny. A tak jsem se stal mladým mužem, když Němci začali druhou světovou válku, obsadili Čechy a Moravu, vedli válku s Polskem a západními národy, nakonec i se Sovětským svazem. A já jsem poznal, jak nesmyslná a surová je jakákoliv agresivní válka, které jsem se ale zase účastnil nepřímo, protože jsem žil v městečku na Labi, v Nymburce, viděl jsem přijíždět kolony říšských armád, transporty vlaků, viděl jsem německé správní úředníky a gestapo, ale fronta byla daleko, tak se vyhnula Polabí, že jsem se o válce dovídal z novin a rozhlasů, a i když jsem měl fantazii, nikdy jsem si nedovedl plně představit, co se to všechno na frontách dělo, kdy padaly miliony vojáků a civilistů. Jediné, co jsem uvnitř sám sebe věděl, že agresivní válka vedená Němci je zrůdná a volá po odplatě, protože uvedla do pohybu síly, které pustošily výsledky lidské práce, města a městečka i dědiny, válka, která likvidovala hromadně lidi a zvířata a brala jim domovy a životy. Když jsem se dozvěděl o tragédii Polska, k pláči mne dojímaly zprávy o tom, jak polské jízdní pluky útočily na německé tanky, všichni ti padlí Poláci bojující na koních proti tankům byli pro mne zjevením, antickým mýtem, jak onen řecký hoplita, který aby zabránil odplutí nepřátelské perské lodi, sám a jediný držel loď rukama, když mu usekli ruce, zakousl se do lana, a teprve když mu perští vojáci usekli hlavu, loď odplula… Zrovna tak bojovali Poláci, bojovali ale za spravedlivou věc, a prohru v bitvách nevzali nikdy na vědomí. A tak se stalo, že nakonec za pomoci sovětských armád zvítězili a historický duch byl usmířen spravedlivou odplatou, pádem Berlína. A já jsem tenkrát věděl, že jakákoliv agresivní válka je zločinem, že jediná spravedlivá válka je válka obranná, že je povinností se bránit. A tak i když jsem byl v zátiší té druhé světové války, viděl a věděl jsem, že jsou lidé zavírání …