Perlička na dně

Podvodníci

„… takovou že ránu sklenicí? A u Fiakra?“

„Ano, u Fiakra.“

„Nebylo to v Malé Štupartské?“

„Tam. Jak jsem neměl na něco vztek, tak jsem nenapsal do novin ani řádku. A věřte, že někdy nebylo ani o čem psát, a tak jsem si incidenty musel vyrábět sám. V Baby Pigalo jsem dal sám facku, jen aby byl článeček. Já, který neublížil ani kuřeti! V Orientu jsem se zase opil s nevěstkou, jen abych dostal peníze za reportáž z noční Prahy. Jmenovalo se to Tragédie s ženou alkoholičkou. Co jsem dostal v Bal Negre za článek Pražské nevěstince, to vám ani nebudu popisovat. Ale teď si vzpomínám, jednou vejdu do Tunelu…“

„Nebyl ten Tunel v Týnu?“

„Ano, v Týnu.“

„Ó, tam jsem já měl ohromný úspěch. Tam jsem zpíval Dostaveníčko z Johanna Strausse, tenkrát jsem ještě měl lahodně zabarvený tenor…“

„To vám gratuluji, ale já neměl článek do novin a v Tunelu už zavírali. Seděl tam jen takový vousáč, jdu k němu a povídám: Pane, vy vypadáte jako Jezuskind! A než jsem se nadál, dostal jsem facku jako Brno a ten vousáč křičel: Vy usráně, víte vy, kdo já jsem? Já jsem předseda českých anarchistů a jmenuju se Vrba. V jako vermut, R jako rum, B jako borovička, A jako alaš! Zavolal jsem policii a už jsem měl článek Anarchista ztloukl novináře ve známém nočním podniku. Jaká byla vaše nejmilejší role?“

„Moje gala představení byla Růže ze Stambulu. To se muselo vidět, jak jsem nakonec stál v uniformě modré jak nebe v harému, jak jsem rozhazoval růže a zpíval… Stambulská růže, ty jediná, povždy jsi Šeherezáda má! Ale co z toho? Raději vypravujte, jak jste neměl článek do novin.“

„Vás to baví?“

„A jak! Trochu znám ten polosvět. To víte, jako operetní zpěvák musel jsem reprezentovat českou operetu. A já pro českou operetu něco znamenal!“

„Když vás to tedy baví. Jednou jsem dostal avízo, abych se přestrojil, že bude razie na Krejcárku, tam že se má provozovat parádní hazard. Já neměl článek, tak jsem se radoval. Přestrojil jsem se za vandráka a na Krejcárku jsem vyvaloval oči. Hrálo se tam na vozejku, za soumraku, několik svíček, a žebráci sázeli hlavně věci, co vyžebrali přes den, zloději a lupiči sázeli skvosty. Bankéř to napřed odhadl a vyplatil peníze. Abych nebyl nápadný, vytáhl jsem z pytle svoje botky a vsadil jsem je na žaludskou devítku.“

„Na mrtvého ptáka.“

„Ano, ale prohrál jsem. Tak jsem vytáhl z pytle svoje sako, bankéř mi za ně vyplatil třicet pět korun, ale i ty jsem prohrál. Abych to dostal zpátky, vsadil jsem hodinky na zelenou devítku.“

„Na kozu s motejlem.“

„Tak. Ale prohrál jsem zas a trnul jsem, jen aby nezačala razie, abych aspoň něco dostal domů. A vtom začalo hvízdání, bankéř smetl svíčky, byla už tma, a když to policie zatáhla, vybrala jen samé zlodějíčky a žebráky. Bankéř a jeho lidi byli pryč a věci taky. Ten detektiv, co mně dal tip, říkal: ‚To bude článeček, co?‘ Ale co jsem mohl říci? Jel jsem domů poslední tramvají v ponožkách, doma jsem hned sedl a napsal jsem Monte Carlo pražského podsvětí. Vám ale, příteli, musel slušet f…