Perlička na dně

Bohumil Hrabal

62 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Perlička na dně (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal69 Kategorie:

Popis

Bohumil Hrabal: Perlička na dně

Anotace

Bohumil Hrabal – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Perlička na dně“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Miláček

Ještě před půlnocí postavili kanálníci na šarši. Tedy celkem šest králů a šestatřicet kokilen. Pracovali mlčky, soustředěně, protože kudy teče žhavá ocel, všechny ty cesty musejí být ze šamotových trubek nebo důkladně vymazané grafitem. Když pak nasadili na kokilny klobouky a připravili dřevěné uhlí, předák rozhodl:

„Tak, kluci, vorazíme si, ju?“ A přeběhl po pružném prkně přes kanál.

Na druhé straně si vzpomněl: „Hansi, kdo myslíš, že za tebe bude uklízet ty antikorový svině?“

Řekl a ukázal na ztuhlé kusy rozlité ocele, ztuhlé cákance plné podivných tvarů.

„Já,“ ukázal na sebe Jenda a hned se bránil, „ale od začátku šichty nebyl volnej granik. Hele, granikářka na dvacítce není!“

„Tak sis měl na ty svině zajet šnoblem,“ řekl předák a ukázal ke stropu ocelárny, kde visel jeřáb se zobanem.

„Vám se to řekne, šnoblem, ale šnobl vozil krále.“

„Tak jsi měl na něj počkat!“

„Počkat…, ale pak šnoblem dávali do štosu žíznivý roxory…, a teďka, slyšíte?“ zalomil Jenda vztyčený prst tím směrem, odkud zazníval zvon, „slyšíte! Eska zvoní na probu, tak zase nebude granik volnej!“

„To tě ale nezachránilo,“ pravil předák a žertem pleskl Jendu po tváři.

Pak usedli stranou, hned za hromadu zvolna chladnoucích ingotů, předák obrátil prázdnou bednu od chrómu, posadil se na ni a poručil: „Tak, Kudlo, dáme se do toho?“ Kudla se usmál: „Dáme!“

A všichni šilhali nahoru, kde se jeřábník vykláněl z jeřábu, otáčel všemi kontroléry a stroj současně ujížděl, zdvíhal nahoru plnou kocábku vápna a přitom ještě unášel ten vůz s vápnem k boku ocelárny.

„To je proti předpisům!“ řekl Jenda.

„Františku pitomej,“ odpověděl shovívavě předák, „když dá granikář na předpisy, pojede vocelárna na čtyřicet procent, Františku pitomej.“

A jeřáb duněl ocelárnou, bílá kocábka s vápnem se snášela u elektrické pece, nahoře na martinkách byly odsunuté dveře a tím ohromným obdélníkem bylo vidět hvězdné nebe. Vzduch umazaný o chladnou noc se táhl až sem a Jenda stál a upřeně se díval na ty hvězdy.

Pak ale otevřeli fiatku a lopaty rytmicky házely do tavby drcený nikl, který se v lázni okamžitě tavil a na povrchu tvořil ohromné zrcadlo, které vrhalo ocelárnou zrovna tak ohromné reflexy a oslňovalo oči. Tavič stál opodál elektrické pece a díval se do vroucí ocele skrz fialovou tabulku skla.

Jenda stáhl aktovky, které musel věšet na dráty, protože v ocelárně je hodně krys.

„Já za to nic nedám,“ řekl Kudla, když vyndal z aktovky do zástěry zabalené nůžky a mašinku, „že ty potvory se jednou spustějí od stropu i po tom drátě!“

„Kudlo,“ připomněl předák, „jak povídám, vostříháte mě tak, abych vypadal jako nevostříhanej. Mě pak zebe hlava!“

„To víte, uděláme jen takovou američku,“ řekl Kudla a položil mašinku na plechový soudek od vanadia. A když viděl, že Jenda usedá na bedýnku, zezadu vzal mu tu bedničku pod zadkem. A Jenda se svalil i s mazanými chleby do prachu.

„Hlavně to vezmeme po stranách,“ řekl jakoby nic Kudla a pokračoval: „Říkal mi švára, jak na starý Poldovce c…