Kluby poezie

Bohumil Hrabal

62 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Kluby poezie (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal05 Kategorie:

Popis

E-kniha Bohumil Hrabal: Kluby poezie

Anotace

O autorovi

Bohumil Hrabal

[28.3.1914-3.2.1997] Bohumil Hrabal se narodil roku 1914 v Brně-Židenicích Marii Kiliánové, otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala, se rodina stěhuje do Polné, kde je Francin účetním v pivovaru. Po svatbě (1916) přijímá malého Bohumila za svého a věnuje mu stejnou péči jako bratrovi Slávkovi, který se...

Bohumil Hrabal: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Kluby poezie“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

67

A viděl jsem, že vidle se zableskly vzduchem, jak do koryta zaletěla knížka a já jsem vstal a vytáhl tu knihu, otřel ji o blůzu, chvíli jsem tu knihu držel na prsou, hřála mne, ač byla studená, tiskl jsem tu knihu k sobě jako matka dítě, jako v Kolíně na náměstí byla socha mistra Jana z Husi, jak tiskne k sobě knihu, až je půlkou stránek vmáčknuta do těla. Díval jsem se na ty dva mladíky, ale oni se nepodívali, nastavil jsem ji, aby si jí všimli, ale oni se podívali na desku, jako by tam nebylo nic napsáno. Tak jsem našel v sobě sílu a podíval jsem se sám. Charles Lindberg ji napsal o tom, jak poprvně člověk přeletěl oceán. A tak jako vždycky, hned jsem si vzpomněl na Frantíka Šturma, kostelníka od svaté Trojice, který asi to taky neměl v hlavě v pořádku, protože sbíral všechny knížky a časopisy o letectví, protože byl přesvědčen, že předchůdce Krista byl Ikaros, s tím rozdílem, že Ikaros byl sražen z nebes do moře, kdežto Ježíš raketou Atlas, tahem sto osmdesáti tun byl vynesen na oběžnou dráhu Země až do nebes. Povídám si, dneska naposled odnesu Frantíkovi vzácnou knihu. Vypotácel jsem se na dvůr, šéf zářil a vážil mladičkou prodavačku Hedvičku, jako vždycky, nejdřív s balíčkem sběru, a potom Hedvičku samotnou, to bylo šéfovo, jako já jsem byl na knihy, šéf byl na mladá děvčata, o každé dívce měl zápisníček a tam zapisoval jejich váhy, skotačil s těmi holčičkami tak, že vůbec nevnímal okolí, bral dívenky v pase a opravoval je na váze, pokaždé dívčiny poučoval o systému váhy značky Berkel a přitom jim kladl bradu mezi šíji a klíční kost a ukazoval na ciferník, voněl teď Hedvičce k vlasům a pak odskotačil a přehodil kliku váhy a radoval se a gratuloval Hedvičce, pak zapisoval do notesu váhu, oběma rukama pomáhal dvorně dívence z plata váhy jak ze žebřiňáku, bral ji za ruce a Hopla! a pak zasejí voněl k prsům a dotýkal se jejího těla, a teď prosil, aby Hedvička na oplátku zase zvážila jeho a šéf troubil nadšením ke stropu, jako když starý jelen uvidí mladou laň. Díval jsem se na tu skupinku, Hedvička pak musela napsat na futro, kolik váží můj šéf, na prkno u dveří,…