Slavnosti sněženek

Bohumil Hrabal

65 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Slavnosti sněženek (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal68 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

Bohumil Hrabal: Slavnosti sněženek

Anotace

Bohumil Hrabal – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Slavnosti sněženek“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Hostinec U Bernarda

Kdykoliv jdu kolem lesní restaurace Hájenka, vždycky vidím, jak na terásce před vchodem, tam, kde v létě sedí hosté u kulatých červených stolů na červených židlích, jak tam leží veliký moudrý bernardýn, hosté jej překračují, kteří už jednou byli pokousáni psem, tak raději se dívají jinam a uctivě bernardýna obcházejí, a kdyby bernardýn ležel v restauraci, tak raději ti bázliví hosté budou sedět venku na červených židlích, i kdyby byla zima. On ten bernardýn tady nikdy neležel a už asi nikdy ležet nebude, avšak ten můj bernardýn tam bude ležet do té doby, dokud budu já… Je už dávno, kdy můj brácha se oženil, a že byl autodopravce, jezdil a rozvážel, co kdo potřeboval, nákladním autem, avšak přišel čas, když byl bez zaměstnání. A přestože žárlil na svoji ženu, tak bláznivě žárlil, že nesměla být ani v zaměstnání, aby nikdo jiný se na ni nemohl dívat než on, najednou přišel na divný nápad, že by se dala využít její krásná postava v pohostinství. A když v pohostinství, tak v lesní restauraci Hájence. A když v té Hájence, tak udělat z té hospody skutečný podnik pro šoféry a lesníky, pro sousedy a rekreanty. Ten čas bylo volné místo vedoucího v Hájence, a tak brácha podnikal všechno, aby tu restauraci dostal. A večer seděl s ženou Martou a celé hodiny a potom i v posteli si spřádali obraz skutečné Hájenky, neskutečné restaurace, a v tom pokračovali i ve snách a snění. Když se to dozvěděl bratranec Heinrich, ten, který to v naší rodině dotáhl nejdál, protože se považoval za levobočka hraběte Lánského z Růže a nosil švarcemberský klobouček se štětkou a zelenou stuhou, okamžitě přijel, a když mu brácha nakreslil plán restaurace Hájenky, Heinrich kolem stolů nakreslil těžké selské židle, na stěny Hájenky, kromě parohů srnců a jelenů sikhů, ještě střílených knížetem Hohenlohem, kterému patřilo několik století toto polesí, ty parohy doplnil bratranec Heinrich trofejemi divokých kanců. A rozhodl, že budou speciality české kuchyně, které přitáhnou hosty, protože na státní silnici budou umístěny desky, na kterých bude napsáno: Tři sta metrů a už si pochutnáte v Hájence na královské polívce, oumysloviském guláši, hovězí pečeni na černém pivu. Avšak i to bylo Heinrichovi málo. Pravil, že pořádná restaurace musí mít v kuchyni kout pro štamgasty a pro návštěvníky, kteří toho budou hodni. A tak se sám bratranec uvolnil, že koupí šest barokních nebo rokokových židlí a secesní stůl, na kterém vždycky bude čistý ubrus, a u kterého budou sedět jen čestní hosté. Ten rokokový kout tak rozdráždil brášku a švagrovou, že každý den se jezdili autem podívat, jak v Hájence jsou malíři s kuchyní a sálem daleko, přáli si, aby to všechno vymalovali přes noc, tak rychle, jak si oba vysnili tu svoji Hájenku. A když viděli tu spoustu zahradních židlí na zahradě Hájenky v přístřešku pro hudbu, už jim nic nebránilo, než že v noci a pak ve snách se jim zjevila zahradní večerní restaurace, všechny stoly byly natřeny červeně, všechny židle …