Slavnosti sněženek

Čekání na chleba

K poledni se každý všední den přiváží chleba, voňavý chléb ze Sokolče, je to dobrý chléb, býval ještě lepší, jak říkají lidé, když tam bejval takový maličký pekař, který rád pil, ale chleba uměl píct daleko líp než všichni ostatní pekaři z kerského okolí. Ten maličký pekař, než zadělal, tak se vždycky před pekárnou podíval na nebe, a podle počasí dával kvasnice, když bylo pošmourný počasí, tak dal míň kvasnic, když bylo pěkný počasí, tak jako dneska, tak kvasnic dal víc, a pak zadělal na chleba, sám vyhrabal bukové uhlíky, a pak sázel, a pořád sledoval, aby chleba byl dobře propečený, takže lidé z Kerska si pochutnávali na tom božím daru, protože ten chleba se snědl třeba i za týden, dokonce někteří lidé říkali, že za týden ten sokolečský chléb je ještě lepší než čerstvý. Dneska se náklaďák nějak opozdil. Seděli jsme na lavičce před krámkem, borovice šuměly a voněly kvetoucí olivy, z tenisového kurtu byly slyšet údery míčků a dunění tenisových raket. Pan Major seděl vedle mne a jásavým hlasem vypravoval… Držel jsem prsty Niki Laudovi a taky tu formuli jedna vyhrál, hele, já si představuju, že takovej Niki, tak jako ostatní závodníci jsou básníci, který trpějí na meditaci před každým závodem, a jak odmávne praporek, tak jako by se rozloučili se světem, a pak jen jedou, po hranici možný rychlosti a… Pavlík, víš, ten tvůj kamarád, co jezdí na kolečkovým vozejčku, ten říká, že všichni závodníci formule jedna mají voči docela blizoučko u sebe, takový dvě lidský oči a u sebe, jako jsou otvory do lovecký pušky, oči, který jen sledujou prostor před sebou k vytčenýmu cíli, cestou, ve který náhoda je druhý jméno zázraku, a tak jako básníci vyťukávají pneumatikama svoji básničku, psanou rychlostí psacího stroje stíhajícího myšlenku… řekl pan Major, a ke krámku přijel bicykl a pan Major pravil… Dobrej den, pane Trnka, a pokračoval… Víš, ty oči docela blízko u sebe měl i Manuel Fangia, zrovna tak jako Vítězslav Nezval, oči blizoučko u kořene nosu, jako cvikr, nebo motýlí křídla, takový oči ale má i Jack Brabhem a měl je i František Halas, oči tak těsné u sebe, jako má Jim Clark a John Surtees a Denny Hulme, a syn mi řekl, že ty samý oči má i Jackie Stewart a Emerson Fitipaldi, jak je měl Joachen Rindt a má ten můj kluk, vítěz letošního roku, Niki Lauda, kterej má oči tak blízko u sebe, že tvoří jediný oko, spojenej reflektor, v jehož pátravým kuželi si závodník ozařuje tu svoji závodní trať… ach, jak já mám rád všechny ty chlapce, který mají oči docela blizoučko u sebe! vzdychnul pan Major a usmíval se a vychutnával ty lidské, vedle sebe položené, odvážné oči. Tu chvíli přijel pro chleba malíř Junek a pan Major řekl, Dobrý den, pane Junek! A vyšla paní Vlašťovková, pořád v dobré náladě, naše paní vedoucí v bílém plášti a zvolala, Ale to je dobře, pane Junek, že jdete, hele, moje dcera se bude vdávat, prosím vás, nemáte doma nějaký nepovedený obraz? Ale pan Junek se rozkatil… Ale já žádný nepovedený obrazy nemám! Ale pa…