Slavnosti sněženek

Na zahrádce

Pan Karel ležel ve své zahrádce u lesa, podle něj tekl potůček, vrbičky, řady černého rybízu a angreštů, opuštěný včelín. Tak ležel na boku a jeho veliké břicho jako sud spočívalo vedle něj, jednu ruku měl pod hlavou jako podušku, druhou rukou plel plevel ze záhonu petržele. Když zachytil můj pohled, ukázal na rozbitý plot a dvířka a řekl… Těmihle vrátky zvolna odchází můj život naplněnej nejen prací… ale taky zálibou v dobrém jídle, já vždycky jsem rád jedl fajnový věci… a hodně! Pravil spokojeně a spokojeně plel dál, když doplel řádku, vzal svoje ohromné břicho, odsunul je kus dál, ulehl podle něj a pokračoval v pletí a hovoru… Ježíši, to já i dneska mám tak krásný hlady… s jakou ohromnou chutí já ještě dneska sním celou štangli turistickýho salámu, salámu, který školím ve větráku na záchodě, ale ten salám nikdy nedoškolím, protože ho sežeru hned tu noc, co jsem si tu štangli na školení koupil, jen jednou jsem snědl svůj doškolenej salám, školil jsem za protektorátu štangli uherskýho salámu, a to jdu takhle domů, a koukám, ve sklepě našeho pražskýho bytu má domovník ve svěráku velikej kus salámu a pilkou na železo krájí kousky, hned podle barvy jsem poznal, že se tam krájí uherák, tak hned dolů, a povídám, já mám plnou hubu slin, kolik za ten salám, a řekl si dva tisíce, tak jsem mu je dal, ale ten salám byl vopravdu tak tvrdej, že se dal krájet jen pilkou na železo, tak jsem mu přidal ještě dvě stě korun, a von to pilkou nakrájel na kolečka, a já jsem se zapomněl a ty kolečka jsem stačil, tak jak to krájel, sežrat, až jsem nakonec sežral i ten provázek… řekl pan Karel a zase zvedl to svoje ohromné břicho a zvedl je těžce a hodil s ním a překulil se na druhou stranu a převalil páteř za tím břichem, přehodil ruce, a zase pod hlavu si dal ohromný sval, tlustý jako moje noha, a volnou rukou plel záhon petrželky, pomalu a se zaujetím, a pokračoval v hovoru, tichém a zasněném… Až za tejden mi to došlo! A hned do špajzky, a hned jsem škrtil manželku a potom služku, a ta v pláči řekla, že když uklízely, tak tam visel takovej salám plnej plísně a zkaženosti a tak ho vyhodila do popelnice na dvůr, tak já jsem dvakrát zaplatil uherskej salám… ještě štěstí, že už dneska nemám takový hlady, ještě štěstí… víš ale, příteli, že to, co říkám, že není pravda, já každej tejden, než jedu do Kerska, školím salám, ve větráku školenej salám má zvláštní příchuť, tím tahem jde teplej vzduch od ústředního topení a ten salám já jednou musím doškolit, a to je pro mne veliká morální síla, doškolit salám, ale já sám jednou nad sebou zvítězím, já jednou doškolím ten salám, jednou vám jej přivezu až sem, abyste ochutnali, co to je za lahůdku takovej čtrnáct dní školenej salám, jak já jsem ho jedl na Moravě… ale já ho přivezu, až už nebudu mít takovej hlad, takovou chuť… to já jen pro vás koupím za pětatřicet korun štangli salámu, já jen pro vás ji zavěsím do větráku ústředního topení, víš, takový dvířka na záchodě mám, dvířka jako do selský udírny, a&nbs…