Harlekýnovy milióny

Bohumil Hrabal

69 

Elektronická kniha: Bohumil Hrabal – Harlekýnovy milióny (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: hrabal75 Kategorie:

Popis

Bohumil Hrabal: Harlekýnovy milióny

Anotace

Bohumil Hrabal – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Harlekýnovy milióny“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

9

Harlekýnovy milióny jako cukrová vata vyplňují mezery mezi zprávami z celého světa i domova, přednáškami a hlavně dechovou hudbou, jedině dechovka zaujme některé stařenky a starce natolik, že zbystří, tak nějak se narovnají, do taktu ve vzduchu vyťukávají rytmus tak, že se jim zajiskří v očích, avšak zprávy téměř nikdo neposlouchá, nebo naslouchá nějakou zvláštní signální soustavou, jenom to, co chce kdo slyšet. Mívám dojem, že kdyby byla vyhlášena válka, že v domově důchodců by to nikdo nevzal na vědomí, obzvláště když je čas přípravy k obědu. Ten oběd je každý den téměř sváteční, je to chvíle, na kterou se každý těší, kromě těch, kteří mají polámaný žaludek a játra, avšak ti s tím samým nadšením se těší na nesolenou a nepepřenou polívku a jalovou kaši. Už skoro hodinu před obědem se důchodci připravují, dívají se netrpělivě na hodiny a raději každý se prochází na chodbách, když je pěkné počasí venku, pět minut před tím, než se otevřou vysoká, téměř čtyřmetrová křídla dveří, už stojí ve frontě a dívají se nepřítomně před sebe, polykají sliny a nemluví. A když otevrou dveře, každý co může nejrychleji, nejvíc se derou dopředu ti, co kulhají a padají na svoje místo u stolu, někteří aby nemuseli myslet a trápit se myšlenkou na jídlo, tak pečlivě si čisti do ubrousku zabalené příbory, pečlivě cídí talíř na polívku, natáčí talíř po světlu, aby bylo vidět, zdali je opravdu talíř dokonale čistý, tu chvíli po stropě a stěnách se rozzáří stovky matných světel, reflexy porcelánových talířů, reflexy cíděných lžící, stovky zrcátek běhá po obrovské fresce, která přikrývá celý strop bývalého hraběcího sálu velikého jako nádraží, obrovská vzdutá plachta pomalovaná uprostřed jezdeckou bitvou, řecká vojska s chocholy sekají do těžkých oděnců Peršanů, meče se blyští, všechny fáze jezdecké bitvy, umírající, padající lidé i koně, všechno je propojeno bojem a řeží, uprostřed Alexandr Veliký s planoucím okem rozdává rány mečem a jeho falanga se dere a trhá nepřátele z koní, stovky obličejů zkřivených vášní boje, stovky těch, kteří mají v prsou, krku smrtelnou ránu mečem, padají z koně, ale ještě v té chvíli se dívají na svého velitele, který rozdává rány mečem a rozsévá zkázu a současně důvěru všech jeho bojovníků, že bitva nakonec se musí vyhrát, dokonce je tady starý bojovník, který svým životem zachraňuje svého velitele, rozťatou hlavou, která to dostala místo jeho pána, padá z koně, aniž jeho velitel o tom co věděl, meče se blýskají, stovky paží vedou ránu proti ráně, stovky kopí, stovky štítů s řinčením odvracejí rány, celý ten strop jídelny domova důchodců je plný sténání, výkřiků, lomozu, třesku a ržání, protože i koně jeden proti druhému bojují, hryžou se…, avšak dole u stovky stolů sedí čtyři sta důchodců, a že ještě se nenalívá polévka, čistí si znovu svoje talíře a čtyři sta talířů se ligotá, svými porcelánovými mělkými dny osvětluje jako pátravé kužele reflektorů celou tu bitvu, nikdo se nedívá vzhůru, ani Francin ne, jedině …

Mohlo by se Vám líbit…