Harlekýnovy milióny

Epilog

Víc než čtvrt století jsem hrála v divadelním spolku ochotníků divadlo. Za to, že jsem sehrála více než šest set představení, jsem dostala diplom a veliký prsten, do kterého bylo vyryto poděkování. A tak já, ta, která dovedla prožívat tolik typů ženy, někdy jsem jen s velikou námahou dovedla rozeznat a oddělit od toho, co jsem hrála, to, co jsem žila. A slyšela jsem tolik rádiových relací a viděla tolik televizních her a seriálů, že nakonec jsem se vzdala rozeznávat to, co se opravdu stalo mně nebo těm jiným. Za to čtvrtstoletí, co jsem hrála ochotnicky v divadelním spolku městečka, kde se zastavil čas, za tu dobu jsem každé dva měsíce prožívala ve dvaceti zkouškách, při čtení úloh, při třech generálkách, pak během několika představení svoji úlohu tak, že jsem na nic jiného nemohla pomyslet, ničím jiným žít, než tím typem ženy, pro kterou byla napsána ta divadelní hra. Jako Věra Blyová jsem prožívala příběh dívky, která zavraždila svoje dítě, stalo se tak ve hře Okna od Johna Galsworthyho. O to nešlo, ale co se mnou zkusil Francin, když jsem si jenom četla tu svoji úlohu! Já a zavraždit svoje dítě, já, která jsem oplakala každé moje prasátko, tak já a zavraždit svoje děcko. Co jsem se pro tu úlohu naplakala, než jsem se stala vražednicí. Ale zatímco Francin se mi ještě vyhýbal, už jsem další dva měsíce zkoušela v divadle svoji další úlohu, ve které jsem byla docela neslušné děvče v Rajské zahradě jako Tilly Hasselbergerová, která střídavé prožívá svůj život jako kabaretní zpěvačka v Palais de Paris v Klausenburku v Rumunsku, a dál ve druhém jednání bydlela v hotelu Eden na italské Riviéře? Ještě dnes po tolika letech mi nedělá potíže, abych si přeříkala Malou Skamplo, Emilii Berniniovou, Enidu Underwoodovou, dceru Johna Anthonyho ze hry Západ od Johna Galsworthyho. Chudák Francin, já si totiž cizí životy pamatovala líp než ten svůj. A moji nejmilejší úlohu Čajovou panenku, dojemnou Fanynku, dceru Matyáše Skřivánka, ševce… A Nanynku z Vdavek Nanynky Kulichovy? A Ginettu z Baru na Montmartru? A vychovatelku Lolu z Gejsíru? A Janu Campbellovou z Růžencové romance? A Lady Chilternovou v Ideálním manželovi? Nebo Annais Beauperthuisovou ve Slaměném klobouku? Dodneška mohu zpaměti odříkat úlohu Olgy, tanečnice ve Varieté Orpheum ze Strašidel, Zdisu Donátovou, sestru setníka v Návratu mládí, Camilu, neteř vévodkyně de Casablanka ve hře Vlkodlak, Nelly Goldsmithovou z Mluvící opice! A co teprve moje Kitty Verdunová, schovanka Stephena Spittiguea z Charlesovy tety, nebo Lisbeta, ženuška Pavla Kerstena ve Slečnině manželu? Vlastně jsem více než pětadvacet let byla někým jiným, a já, když jsem hrála, hrála jsem střídavě tak, že jsem byla dívenkou a pak zase slečnou, manželkou a matkou dospělého syna, někdy jsem musela hrát i prostitutku, vražedkyni, a tak jak by mohl být pro mne problém vymyslet si několik událostí na několik přednášek pamětníků starých časů, Harlekýnovy milióny? Můj opravdový příběh ale je ten, že jsem musela opust…