Obsluhoval jsem anglického krále

A hlavu jsem už nenašel

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.

Moje nové místo jako pingla, a potom vrchního, bylo někde nad Děčínem v horách. Když jsem do toho hotelu přišel, skoro jsem se polekal. To nebyl jen tak nějaký hotýlek, jak jsem čekal, ale bylo to maličké městečko, nebo veliká vesnice, uprostřed lesů a lesních horkých pramenů, tady táhnul čerstvý vzduch, že se mohl dávat do poháru, to stačilo takhle se obrátit proti příjemnému vání a polykat zvolna jako ryby žábrami, a docela zřetelně a slyšitelně jste slyšeli, jak ten kyslík smíšený s ozonem vám protéká žábrami, jak ty vaše plíce a útroby se zvolna napumpovávají, jako byste, než jste sem přijeli, někdy dole píchli pneumatiku, už dávno jste ji píchli a teprve tady v tom vzduchu jste si ji automaticky dopumpovávali na atmosféry, ve kterých se jede nejen bezpečněji, ale příjemněji. Líza, která mne sem přivezla ve vojenském automobilu, se tady procházela jako doma, pořád se usmívala, když mne vodila tím dlouhým stromořadím, ze kterého se sestávalo hlavní nádvoří. Takové německé rohaté sochy to byly, sochy králů a císařů, všechno z čerstvého mramoru nebo bílého vápence, který se třpytil jako cukr, a zrovna tak byly i ostatní správní budovy, které se členily od hlavní kolonády, jako listy akátu. A taky i tam všude byly další kolonády, do každé té budovy než jste vstoupili, mohli jste se procházet, nebo museli jste projít sloupořadím s těmi samými rohatými sochami, a zrovna tak všechny stěny byly vyzdobeny reliéfy z té německé slavné minulosti, když ještě běhali se sekyrkami a odívali se kožemi, něco jako od Jiráska Staré pověsti české, ale oblečení bylo německé. A Líza mi všechno vysvětlovala a já jsem se nestačil divit, a vzpomněl jsem si na podomka v hotelu Tichota, který říkával a rád hovořil o tom, kterak neuvěřitelné se stalo skutkem, tohleto taky bylo tak, Líza mi pyšně vykládala, že tady je nejzdravější vzduch ve střední Evropě, a jedno to místo je ještě u Prahy nad Ouholičkami a Podmorání, a tady že je první evropská stanice ušlechtilého chovu lidí, že nacionální strana tady vybudovala první křížení ušlechtilé krve německých dívek a plnokrevných vojáků jak z heereswaffe, tak eses, všechno je na vědeckém podkladě, tady že nejen denně dochází k národně socialistickým souložím tak, jak souložili naostro staří Germáni, ale hlavně tady budoucí rodičky nosící ve svých lůnech nové lidi Evropy, tady i slehnou a teprve po roce se rozjedou do Tyrol a Bavor a Černého lesa nebo k mořím, aby tam v prvních školičkách a mateřských školkách pokračovaly ve výchově nového člověka, už ovšem bez matek, ale pod dozorem nové školy. A tak mi Líza ukazovala krásné maličké domky stavěné ve tvaru vesnických chalup, s květinami vyhnutými přes předprsně oken a teras a dřevěných pavlačí, a já jsem viděl ty budoucí matky a ty matky, samé statné jako ze selského, blonďaté dívky, takové jakoby ne z tohoto století, ale jako od nás odněkud z Humpolce nebo z Hané, ale z …