Listy III

291. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 28. prosince 1858

28/12

Milý příteli!

List Váš mě velmi těšil, neboť jsem nemyslila jinak, než že jste bud již někde zmrzl, nebo se dal na pokání a o bezbožné Boženě nic vědět nechcete, což by nebyl div, an v klášteře bydlíte! - Nuž ale když jste zatím robil tak pěkné cigánské básně, musím Vám dlouhé Vaše mlčení prominout. - Ale cože toho hlavatého Deutschböhma, pošlete ho na medvědací polovačku jako toho Němce! Ej, však i my tu v Čechách máme takých lidských potvor, takých mrzáků na duši i na těle, co nezaslouží, aby je zem nosila! I na ně dojde! - Nejdříve tedy skrze ty kovy - špatný by Vám to zaopatřit nemohl, za jedno tomu málo rozumí, za druhé je skoro celý den v úřadě a za třetí má jen tolik, co je skrovně živ, a co mu zbyde ze 600 fr., to s utrhnutím sám sobě obětuje na vydávání a zpracování Slovníku řemeslnického, kterého vydal již tři svazky. Ty Zábavy myslivecké vydává též na své útraty. Bratr jeho je forstem u Schwarzenberka, velmi vzdělaný a zkušený myslivec, a otec jejich byl též myslivcem u knížete toho. - Odtud datýruje se vědomost Špatného, co se myslivectví týče, a láska jeho k tomu, sám ale je tichý, dobrosrdečný úředník, který ani kuřeti neublíží, veselý ale a žoviální člověk a horlivý Čech. - Rád by, aby všecky řemesla, obchody i umění česká názvosloví měla, a to ho přivedlo na myšlénku sepisovati slovník řemeslnický, a by i myslivci nějakou zábavu v české řeči měli a výrazy rozličné německé se odnaučili, vydává ty Zábavy myslivecké, ale honorár platit nemůže. - Já s ním ale promluvím, možná že by Vám přece s některými kovy posloužiti mohl, an mnoho známých má. - Kdo ale kovům rozumí a příležitost nejlepší má Vám žádané zaopatřit, je prof. Krejčí, spoluredaktor Živy, - a k tomu jsem hned šla, neboť jsem mu již dříve byla o Vaší nehodě povídala a žádala ho, aby Vám, co se minerálií týče, vypomohl. — šla jsem tedy k němu, když jste mi psal, a dala jsem mu poznamenané od Vás soli. - On byl hned ochoten, že Vám je zaopatří, — ale dříve je nedostanete, až ku konci ledna, poněvadž se musí teprv po nich u obchodníků podívat, kteří podobné věci pro museum a školu zaopatřují. -Johanit ale nedostanete, neboť v Museum je jediný exemplár a nikde jinde k dostání, leč by se schválně z Jáchymova objednal, a tu by stál malý kousek 10-12 fr. KM. Proto ho nikdo nemá. - Také z ostatních solí, mimo alaun z Černíku, nemají žádnou v Museum, a sice proto, že se každá záhy zkazí a vždy čerstvé objednání mnoho stojí; jsou ale k dostání. V reálce používají se k učení sole umělecké — s nimiž by Vám mohl Krejčí ihned posloužit; jsou jako v přirozeném stavu a nezkazí se, proto je mají pro školy. -Jak je potom dostanu, pošlu Vám to ihned po poště, jak jste si přál. - Když byste chtěl něco psát do Živy, přijali by to rádi, jen něco přírodního — ale proto se nemusíte ostýchat a můžete, kdykoliv co potřebujete, psát; Krejčí také řekl, že Vám milerád s kovy poslouží, s čím jen bude moci, a on není člověk, který jinak mluví a jinak myslí. — Tedy byť jste i nic nepsal, přece Vám rádi posloužíme. - Mohl byste třebas i něco takového napsat, co by se do jiného časopisu hodilo, něco národopisného, neboť Živa platí sice 20 fr. za tištěný arch, ale na její arch, 16 listů velký, vejde se šestnáct listů psaných, papír velkého formátu a mého drobného písma. — Mimo Lumír je to největší formát a v poměru k jiným nejmenší honorár. - Já jsem dala jim ale nyní přece také článek, dávno slíbený. - První polovice vyjde v i. čísle Živy na 1859. - Pojmenovala jsem ho Kraje a lesy Zvolenské stolice a podala jsem stručný přehled celé stolice, řídíc se v tom, dílem co jsem sama viděla, dílem od Vás a p. chaloupky slyšela, a některé věci použila jsem z Zipsera a Čaploviče. O handělčanech přijde ale hlavně v druhém oddělení. - Nevím, jak se Vám to bude líbit. - A či sté ničehož nepočuli, kde všade malíř Čermák jezdil, a či sté mu ten list nemohli zaslať? - Psal z Paříže, kam direktně z Dalmácie jel, že kdekolvěk už po světě cestoval, nikde tak hodných a poctivých lidů nenašel jako v Slovensku a i v Dalmácii. Ale ho na Slovensku také žandáry stíhali, kamkolivěk šel, a to proto, že on s francúzským pasem jel a že všude dobře lidem zaplatil a je obdaroval. Mysleli tedy, že je voláky emisar. - Má, jak píše, krásné studie ze Slovenska a bohdá že brzy uslyšíme, jak se Pařížané a Belgičané diví Slovákům! Já mu také domlouvala, aby k Vám jel, vědouc, že se mu tam bude líbit. - Škoda že jste ho nepoznali, je to švarný šuhaj v každém ohledu! -On a Mánes jsou naší chloubou, nejen co malíři, ale i co do charakteru! Přála bych Vám vidět Mánesovy ilustrace ke Králodvorskému rukopisu, Záboje, jak zpívá v lese shromážděnému lidu a k boji je vyzývá a jak vítězí nad Němci! Ty postavy krásné, ten čistě slovanský kroj, ty krásné tváře! — Ta pakáž německá závidí nám tu drahou starou památku a rádi by nás o ni připravili - ale nyní se jim zatne žíla, aby kušovali navždy. - Však, asi držíte také Slovenské noviny, budete tedy vědět o té hádce a že se od vlády poručilo, aby státní návládní zavedl při proti redaktoru Tagesbotu Kuheovi (židu), který to dovolil tam dát. Musí vyzradit, kdo to psal, bude trestán a ztratí koncesí na časopis. Však byl jednou čas, aby tomu byl konec, neboť už dávno ti Němčourové proti tomu brojili, že je to falešné. — Palacký jim ale také vyhováral, a to vlastně rozdmýchalo všeobecný jásot z naší strany a vztek z protivné, neboť teprv na Palackého články upozornilo se i ministerstvo a následkem toho přišel onen ro…