Na Knížecí

8

I JSME Z NÍ UTÍKALI

Kdekam        I nazdařbůh
Nazdařbůh nedbat      Nazdařbůh neslyšet       Nazdařbůh
uslyšet se

Jednou s podzimem     vezli jsme na chalupu
na starém wartburgu kredenc po dědkovi
Dělňásek Jindra Neuman     kamarád z nohejbalu
kázal mi vjednomkuse jet spíš pomalu:      auto se
celý třese        a jedem územím     kde bytem Rusové.
Bylo pod mrakem,

krajina jak by spala s věčně rozsvíceným
světlem        A jako by to přivolal:       stáli v poli
u silnice,      dva   —   automaty rovnoběžně přes
břicho       Vstoupili do vozovky        Zastavili jsme,
oba otvírali dveře do syra         Ale oni že ne,
že máme sedět         a obcházeli vůz      a v podřepu
ho šacovali očima         Třikrát,       pětkrát kolem
dokola       Nemluvili       Nespěchali
Jindra to nevydržel       Rozpřáh se ve dveřích
a hlučně namířil do mlhy nad hradem:
„Zděs Bezděz?“

Přikrčil jsem se za volantem      A zahlíd cípem
usměvavého, jak kývá    a zamračeného, jak
neslyší          A začli      rozkročení      ustupovat do pole
Svobodno

Jeli jsme krokem,        dlouho ani slovo
kredenc na střeše ublíženě hekala,       křehké
nastrojení stromů sulo se poprchavě do šera
Na kraji vesnice pralo se dítě s obřím igelitem
Docela vlevo      skoro přes celý západ      vstávala

na obzoru plavě me…