Na Knížecí

5

I JSEM SE BÁL

Třikrát čtyřikrát v noci na Štvanici
  když se z hospody na Hlávkově mostě
    vyhrnul    po zavření     někdo rovnou na ostrov
      A koktavě klel
        A slepě táh se do šera…
           až     orvaný zfetovaný     dovlík se z křoví
           ke kurtům
           a začal mlátit pěstí na skleněný tenisový dům
           který jsem hlídal

Jednou byli dva
   Bylo slyšet písek,      šprajc      A všecko se
      třáslo        nakoplá židle lítla ze schodů
         zblízka se dvojmo rozcenily zuby:
            „Otvírej,     ty kurvo!“
             Pajc tekl po rampě     Rozdrnčelo se sklo
             Couval jsem      mizel do stínů
             a pomalu     jedno po druhém vypínal
             vnitřní i venkovní světla

(A myslel na Suchánkovou
jedinou paní mezi strážnými     kdyby tu byla
sama místo mě)

AČ BYLO PŘES DEN NA OSTROVĚ BOHULIBO,
BĚLOSTNO

Vanutí křídy      rovnoběžný prach
 a cihločerveně prostřeno,     nažehlíno
  od vody k vodě        od bazénu ke vratům

A třely,     třepily se sítě
   A vlaky na mostě       a boxy z kavárny
      a hlášky na empajru lezly si do řeči…
         dělová podání…
            pěnové pinkáníčko
Chodili herci    pingli    veksl    hvězdy    prominenti
   A jednou, dvakrát týdně v sedm ráno
      zvonil i sám ministerský předseda
         s mladým spoluhráčem
            Odmykal jsem        „Dobré ráno!“
            volal     podával mi ruku Ač bylo jedno
            co jsem zač         A jak se jmenuju
Co tenkrát jména!
   Různí různá

Já byl Medová     a Králová     a Frýbort

ANO, O PARNÝCH NEDĚLÍCH BYLO I ÚPĚNLIVĚ
SMUTNO

Titam hráči        tentam perzonál

Jen ten úporný svit,     jen ta omrzelá světla
   z říční zákruty
      A z Denisova nádraží šikmo štosovaný kouř
         A nahoře na Letné se v jednomkole točili
            dřevění koně
               Tělnatá výheň ve skle lítaček
               na čtyři stejné skvoucí díly
               A přes lajnovaný úhor civěla na sebe
               půl zlýma očima
celá ta nóbl prozatímnost zdejší
   s okolním Aťsi     Vímesvý
      s tím Zejtrajakoloni        Vodičkajakokrev
         To věčně poloviční resumé

(Nadarmo v houštích stála ptačí řeč
Nadarmo otec šeptem       dávno po smrti
jak se to musí)

TUATAM ZNENADÁNÍ ROZSVĚCEL NÁSKOK
FÍFA

Titěrný        Jako pěna        kradmo přihrblý

těkavě kličkoval        těkavě zjevoval se
    v porostu
       někam se divně smál    někam div nenabíral
          (jak už se bolest umí ošklivě    ale
             pravdomluvně culit)
             Fífa
             Tichý blázen
Hladil listy       Hladil kameny       Tiskl se
   k proutí,     ke kmenům,        oči nevídaného lesku
      Náhle trap,        náhle znehybnělý    štajf
         jako před oltářem
            (Jednou i mluvil       Zamykal jsem zadní vchod
            na bobku    hlavu u kolenou        onipoval něžně
            utopené macešky
         …